Bulvár

Anonymní zpěv a okoralé chlebíčky


V první třídě na základní škole jsem chodila do zpěvu. Několikrát do týdne jsme zkoušeli a poté jezdili po vystoupeních.

Pěvecké podání našeho sboru slyšeli nejčastěji babičky a dědečkové v domovech důchodců, případně děti v mateřských školkách.

I přesto jsem se však horlivě a s nadšením učila nazpaměť básničky i tematicky zaměřené písničky. Jednou to byly vánoční, podruhé k oslavám jara.

Bavilo mě to. Měla jsem pocit, že přináším lidem radost a třeba právě díky mému zpěvu bude hned někomu lépe. Nedbala jsem na to, že jelikož jsem byla kvůli své výšce „odsouzena“ do zadních řad, nikdo z posluchačů o mně nemá ani potuchy. Až jednoho zimního večera.

Měli jsme vystoupení v domově důchodců u nás na malém městě. Svátečně naladěni jsme zpívali koledy. A pak měla přijít moje velkolepá chvíle - přednést vánoční koledu. Jen já sama.

Mnohokrát jsem ji doma trénovala, aby dobře „zněla“. Představovala jsem si, jak budou všichni uchváceni a já konečně zazářím…

 

Dozpívali jsme „Hle, hle támhle v Betlémě“ a to bylo impulsem pro mě, abych do ticha začala přednášet. Hluboký nádech a do toho!

Odříkala jsme první sloku a v publiku začal podivný šramot. Až po chvíli jsem si uvědomila, že to má za následek fakt, že nikdo nevěděl, kdo básničku vůbec recituje. Všichni mě slyšeli, ale nikdo mě neviděl. Básnička nebyla tak dlouhá, abych si byla stoprocentně jistá, že mě všichni do jejího konce „objevili“.

Vzpomínám si, že jsme na konci vystoupení jako honorář dostali každý chlebíček a limonádu. Nepamatuji si, zda jsme tam ještě někdy poté vystupovali. Ale to není důležité. Bylo jasné, že tam jsem prozřela a uvědomila si, že můj zpěv a přednes není tak na výši a že v hromadném zpěvu a básních nejspíš nikdy osobně nezazářím.  

 

Do pěveckého sboru dávno nechodím. A nevím, čím to je, ale dnes si zpívám už jedině sama doma. Jako dospělá mám najednou pocit, že můj zpěv není ten nejlepší. Jediná chvíle, kdy zpívám bez studu, je, když jsem trochu více "posilněná" alkoholem. Občas také zpívám před svým přítelem, ve sprše a u rádia.

 

Co říci k mému zpěvu na závěr? Snad jen: „Příteli, sprcho, domove a sousedé, kteří případně slyšíte můj zpěv - já se vám omlouvám a předem děkuji za trpělivost a pochopení...


Dnešní téma?

ZAZPÍVÁME SI...

Zpíváte
Kde nejčastěji?
Kdy nejradši?

Proč zpívate raději, jen když jste sama?
Vystoupila jste někdy před velkým publikem?
Sklidila jste ovace nebo utržila ostudu?

Kdo je váš nejoblíbenější interpret?
Jaká hudba vám zvedne náladu?
Kterou "nemusíte"?
Jakou písničku si neustále notujete?

A co vaše děti?
Zpíváte jim před spaním?

Kdo má u vás zakázáno zpívat?
Přihlásila byste se do SuperStar?

Na jaký hudební zážitek do smrti nezapomenete?

Napište nám na adresu:
redakce@zena-in.cz

   
17.02.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [17] Amélie [*]

    superkarma: 0 18.02.2006, 12:34:45
  2. avatar
    [16] femme [*]

    já jsem na základce chodila do Kühnova sboru, nemělo to chybu

    superkarma: 0 17.02.2006, 22:02:42
  3. avatar
    [15] Ťapina [*]

    My jsme naštěstí na flétničky nehráli, i tak jsem měla vždycky samý jedničky a dvojku z milosti (za teorii a životopisy skladatelů) z hudebky

    superkarma: 0 17.02.2006, 16:36:06
  4. [14] Anai [*]

    Kačena 1: Opravdu? Tak tohle jsem slyšela jen v útlém dětství, kdy můj otec, profesionální a tehdy i populární zpěvák, zakazoval babičce, aby mi zpívala před spaním. Díkybohu s tím neustala a já mám na tohle krásné usínání jedny z mále hezkých vzpomínek na dětství. Uměla všechny lidové písničky, i kdy pravda, asi moc dobře nezpívala . No a posléze otec zjistil, že fakt talent a dokonalý sluch po něm nemám a umělecky mě odepsal a nikdy mě nepodporoval v mých hereckých ambicích, spíše naopak. Takže by za to, že nejsem dnes slavná hvězda mohla fakt babička???? Nějak se mi tomu nechce věřit! Rozumíte tomu někdo víc?

    superkarma: 0 17.02.2006, 12:53:33
  5. avatar
    [13] phoebe24 [*]

    Žábina: jednou jsem pro malou šla do školy dřív (šly jsme k doktorovi) a 1.A měla zrovna hudebku - to byl děs - ty zvuky . Holka by doma i ráda cvičila - já jí to i přehraju, ale s ní je to o házení hrachu na zeď. Nemám na to - klidně může mít samý a trojku z hudebky, jen když bude doma ticho. Ale naše pančelka jí docela chválí, tak nevím

    superkarma: 0 17.02.2006, 12:18:54
  6. avatar
    [11] Pentlička [*]

    Já jsem děsně ráda zpívala do doby než mě v první třídě vyrazili ze sboru, neb jsem zpívala falešně "skal a steepí divočiinou, hladový a roztrhán, s puškou v rúce s óhněm v srrdci..". Prý jim to kazím. Měla jsem z toho takový blok, že už jsem nikdy při zpěvu ve škole ani nekvikla.

    superkarma: 0 17.02.2006, 11:16:06
  7. avatar
    [10] Žábina [*]

    phoebe24: to mi připomíná našeho , taky hrajou ve škole na flétny a když má doma cvičit, to je řečí
    když jsem se na třídní schůzce dozvěděla, že je z dětí nejlepší, málem mě vezli
    fakt si nedovedu představit že někdo hraje ještě hůůůůůůůůůůůůř

    superkarma: 0 17.02.2006, 10:54:11
  8. avatar
    [9] Beruška1 [*]

    Já mám hudební sluch, ale sama zpívat neumím. Ale i tak si zazpívám velice ráda, samozřejmě doma, v koupelně, kuchyni. Holt to musí přežít rodina a sousedé. Moje dcera naštěstí není po mně a zpívat umí.

    superkarma: 0 17.02.2006, 09:17:24
  9. avatar
    [8] phoebe24 [*]

    mě naši strčili v 6ti "do houslí". Bohužel jsem byla vzdělatelná, tak mě nikdo nevyrazil i když jsem se snažila (tedy vlastně nesnažila).
    Moje dcera má komplet hudební "hluch". Hudebku nenávidí od první třídy, protože celá třída musí pískat na flétničky. Začínám mít dojem, že hudebku už nenávidí celá 2.A kromě paní učitelky. Jinak dítě strašně rádo zpívá . Zpívá strašně falešně nemá ani cit pro rytmus a já jí vždycky raději honem vrazím papír a pastelky.

    superkarma: 0 17.02.2006, 09:03:11
  10. avatar
    [5] hruška [*]

    Léthé: Nyotaimori:

    superkarma: 0 17.02.2006, 07:20:59
  11. avatar
    [4] Kačena1 [*]

    Od té doby, co jsem si přečetla, že falešným zpěvem se dá dětem zkazit hudební sluch, jsem jim přestala zpívat.
    Když si teďka něco brouknou silně to vypadá, že hudební talent stejně zdědili po mě. Bože můj, oni si tak rádi pískají s rádiem. A tak blbě!

    superkarma: 0 17.02.2006, 05:40:43
  12. avatar
    [3] Léthé [*]

    Nebo třeba tu moji .

    A HALOTTAK

    Akik lakoznak csendben valahol,
    Szomorú fû;z akikre ráhajol,
    Akiknek sírján halvány mécs lobog,
    A gyötrõ;dést azok már rég feledték:
    Mi sírva élünk, õ;k meg boldogok...

    Nádas, fehér ház szû;k kis ablakán
    Néznétek csak az én édes anyám!...
    Pedig elõ;tte mécses sem lobog...
    Óh, de akik csak halottat siratnak,
    Mellette mégis százszor boldogok...

    superkarma: 0 17.02.2006, 02:28:39
  13. avatar
    [1] Léthé [*]

    superkarma: 0 17.02.2006, 00:10:10

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme