Milá redakce a všechny ženy-in!

Co bychom si nalhávali, jaký je pohled cizinců na nás a naši zemi? Odpověď samotná prochází vývojem a já se jej pokusím na několika příkladech zmapovat s postupujícím časem od revoluce.

Jako krásný porevoluční šok byl kontakt s Amerikou. Přišel nám dopis, kde nás oslovovala paní, která se snažila dohledat své předky. Tehdá jsem ještě anglicky nerozuměla, angličtina ve škole mě teprve čekala. Takže se toho ujal strejda a snažil se nám to nějak přetlumočit a zároveň odpovídat na všechny dotazy.
Jak čas plynul, přibývalo anglických slovíček v mé slovní zásobě stejně jako pokroků technických v našich domácnostech. A tehdá nám přišel dopis, kde nám byla položena otázka, jestli víme, co to je televize, a jestli jsme ji někdy viděli, jestli víme, co je to kamera a třeba i video. Ano, museli jsme vypadat jak opice ještě skákající po stromech, či co. Naštěstí vzájemnou komunikací, která trvá až do dnes, se vše objasnilo a já měla dobrý pocit, že alespoň nějaký Američan tuší, kde je Česká republika a že nekoušeme kořínky a známe, co je to televize.

(nápověda dynamit)

Trošku z jiného soudku je vzpomínka na návštěvu Švédů na přelomu tisíciletí. Ona návštěva, která se konala v rámci studentské výměny, mi připadala, že jsme asi zemí bez zákonů, kde si cizinci mohou dovolit cokoli. Ono, co bychom si nalhávali, bylo to dáno prohibicí a zároveň velice příznivými cenami pro cizince. Marně vzpomínám na to, že bych si v té době připustila myšlenku, že vyjedu za hranice, abych si mohla nespoutaně užívat.

Co jsem si nedokázala představit v minulém tisíciletí, jsem však na vlastní oči viděla loni v Londýně, který je, jak je známo, z velké části domovem přistěhovalců. Tak jsem viděla četnou komunitu Čechů a Slováků, kteří si za podřadné práce vydělají na to, aby si mohli užívat. Bez obavy ze zákonů, snad jen oba z velmi drahé zdravotní péče.

Velkou osvětou pro pohled zahraničí na nás je určitě sport, který možná nadšené fanoušky našich hochů donutí otevřít atlas, tedy spíše nějaký internetový vyhledávač a najít si, kde ta zem jenom leží. Možná si díky tomu i všimnou, že tu máme výjimečné věci, jako je nás zlatý mok. Pravda, asi přehlédnou, že spousta uznávaných lidí na poli vědeckém má rodiště v této zemi. Nicméně každá, leč malá osvěta, přináší své plody. Myslím, že se nemusíme stydět, že jsme Češi, pokud dokážeme žít spořádaně a nevybočovat zákonům našim i ostatních států. Těším se na to, až nás nebudou svazovat víza do států, jako je Amerika, protože i zde je čím dál tím více vědců i manuálních pracovních sil, které USA „drží" nad vodou.

V naší zemi studuje čím dál tím více cizinců, dělají zde stáže a věřím, že o nás dokáží šířit slovo po celém světě. Díky mému povolání jsem se setkala s Italem, který zde studoval, a Praha i celá zem se pro něj stala druhým rodištěm. Ano, může to být výjimka, ale i za takovou bychom měli být vděční. Stejně tak obchodní partneři po celém světě – pokud Vás potřebují, dokážou si nastudovat reálie o naší zemi a budou Vás považovat za rovnocenné partnery. Což se mi zdá po všech stránkách fér.

Z mé strany by mohla zaznít i kritika, kteří občané vlastně neví, že už nejsme Československo apod. I s tím se totiž ještě dnes setkávám, ale buďme kritičtí těž k sobě nejenom k druhým – dokážeme třeba pojmenovat všechny africké státy a umístit je na slepé mapě? Pokud ne, jsme na tom třeba stejně jak ten Američan, který prostě neví… Je to lidské. A je na nás, abychom každý z nás dokázali dělat své zemi čest a šířit o ní informace dát do světa.

Krásný den všem přeje bokul


Drahá Bokul,
díky za práci přímo slohovou o tom, jací jsme v očích cizinců.:) Ty africké státy jsou dobrý příklad, jenže jsem zažil, že Američan prohlásil, že Česko je kdesi u Texasu.:) Ale to už je jiná historka..:)

Máte také nějaký příběh o kontaktu s cizími kulturami? Napište nám jej na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama