V rozhovoru s mladým mužem, jenž vyrůstal mezi homosexuály, kteří byli přáteli jeho otce TADY, jsme slíbili, že vám nabídneme i pohled z druhé strany. Názor ženy, která si vzala muže, kterého milovala,a rozváděla se s gayem, rozhodnutým odejít s přítelem. Tady je…
„Seznámili nás vlastně naši psi,“ začíná vyprávět paní Ludmila příběh, který je těžko uvěřitelný.
Ne proto, že její manžel postupem času a v manželství, které obohatil dvěma syny, zjistil, že je gay, ale spíše proto, že přes indicie, které tu byly, prakticky do poslední chvíle naprosto nic netušila.
Byli jsme kamarádi
„Měla jsem Pavla ráda, ale tak nějak jinak. Choval se odlišně než jiní chlapci v jeho věku. Byl galantní milý, pozorný, šarmantní a měl dívku. I já měla v té době svého kluka. Tohle bylo jiné. Bylo to přátelství a já si ho vážila.
Čím dál víc jsme byli spíše spolu než se svými oficiálními protějšky. Přestože Pavel měl velký zájem o dívky, ke mně se choval jako k někomu, kdo je nedosažitelný.
Chodili jsme prakticky tajně do divadla, na operu, na balet. Byla jsem ráda, že to ještě někoho druhého v mém věku zajímá.
Postupně jsme se zamilovali.
Jenže. Já byla z prominentní čtvrti a on z dělnické. Dnes vám to bude připadat směšné, ale tehdy to byl dost problém. Hlavně to byl problém našich rodičů. Hlavně mých.
Byla jsem vychovávaná hodně přísně, v rámci konvencí, jeho matka byla zatvrzelá katolička a z mého pohledu dost zlý člověk. Hlavně, že měla mozoly na kolenou od klečení v kostele. A to teď nemyslím jako nadsázku, ona je měla doopravdy,“ vzpomíná Ludmila.
„Domluvili jsme se, že se vezmeme. Domluvili jsme se, že to uděláme tajně. Stejně by nám to nikdo nedovolil.
Snad týden přes svatbou, kterou jsme plánovali jen se svědky a někde v ústraní, se to naši dozvěděli a hlavně kvůli lidem nám uspořádali veselku.
Přestože moje máma napřed nemohla přijít Pavlovi na jméno, postupně si ho tak zamilovala, že jeho názoru dávala zcela otevřeně přednost před mým.
On byl takový. Každého si dokázal získat na svou stranu, každý ho měl rád, každý mu šel na ruku. Nakonec i moji rodiče. Byli z něho celí pryč.
Otěhotněla jsem klasicky o svatební noci.
Pavel pro nás sháněl bydlení a naskytla se možnost koupit dům. Je to tenhle dům, co v něm stále bydlím se svými syny.
Tehdy jsme na něj logicky neměli.
Stačilo ale, aby se Pavel před mojí matkou jen zmínil, že cosi potřebuje. Ani ty peníze nechtěl. Doslova mu je vlastně vnutila.
Dům byl dost zdevastovaný a potřeboval hodně oprav. Žádný problém pro Pavla.
Během chvíle mu tady pracovalo téměř zdarma mnoho kamarádů a kamarádů těch kamarádů. Nechápala jsem, kde se všichni vzali, ale byla jsem ráda. Alespoň jsem jim vařila. Někdy přespali, jindy jeli domů, aby pak zase přišli.
Manžel chodil do práce a já byla doma se řemeslníky a těšila se na miminko. Pavel chodil domů okolo sedmé hodiny večer.
Ano, spali jsme od začátku odděleně, ale to byl můj nápad. Já už od dětství nechtěla spát s nikým v posteli celou noc. Prostě to tak mám.
Manžel spal ve vedlejší místnosti.
Byli to kamarádi.
Muži, cizinci, které zmiňuje můj syn, byli jeho kamarádi. Přátelé. Neměla jsem nejmenší důvod tomu nevěřit. Chodil domů večer a přece v noci jsem tam byla já. Ano, věnoval se jim, ale věnoval se i nám. V té době už jsme měli dva syny.
Já se na ně kolikrát i těšila, protože byli nesmírně milí, přivezli vždy spoustu dárků, mně, manželovi i dětem. Byli zábavní a manžel s nimi byl rád. Byla jsem ráda, že je spokojený, a on byl velice pozorný ke mně i dětem,“vzpomíná žena.
„Jednou manžel vyprávěl, že ti jedni dva kamarádi spolu žijí. Nevěděl to. Alespoň to říkal. Dělal si z toho legraci, když mi to vyprávěl. O homosexuálech se v té době skutečně moc veřejně nemluvilo. Bylo to takové jakože tabu.
Možná to opravdu řekl schválně, možná chtěl, abych tušila, že něco takového je, a možná sondoval, jaký budu mít názor. Víte, on neuměl lhát. Nikdy.
S ohledem na jeho výchovu a matku permanentně klečící byla homosexualita z jeho pohledu i hřích.
Možná proto se trápil, byl pod obrovským tlakem, ale to jsem tehdy vůbec netušila.
Neměla jsem důvod. Věnoval se synům, věnoval se mně. Ano, věnoval se i svým kamarádům, kteří se zase věnovali nám.
Když bylo Petrovi asi kolem sedmi let, chtěl chodit na šerm.
Vzala jsem ho a odvedla do školy. Nevzali ho. Bylo mu to moc líto.
Tehdy nabídl manželův kamarád pomoc. Že prý ho vezme do baletu, když ho nevzali na ten šerm.
Byl to hodně známý tanečník. Sólista Smetanova divadla.
Petr sice chtěl spíš na judo, ale nakonec jsem měla dojem, že ho tanec baví. I když, pravda, moc dlouho to nevydržel a převážilo to judo.
Manžel se měnil.
Byl nervózní, ustaraný, smutný. Chvílemi byl najednou i výbušný. Cítila jsem, že ho něco trápí, ale netušila jsem co.
Jednou se mi svěřil, že má asi nějaký problém.
V té době jsem se tak pohádala s tchyní, že jsem po ní hodila kalkulačku. Tehdy vypadaly kalkulačky opravdu jinak než dnes. Vlastně jsem po ní hodila takovou malou skříň.
Poprvé se Pavel postavil na její stranu a zůstal u ní, zatímco já šla domů. Ten večer volal jakýsi muž a narážel na manželovo zaměření.
Jestlipak vím, kde a s kým právě je. Nevěděla jsem ani náznakem. Začalo mi to ale vrtat hlavou a manžela jsem se zeptala. O telefonátu jsem mu řekla.
Rozčílil se.
Na mou otázku, která byla hodně přímá, mi ale tehdy řekl, že si není jistý. Bylo to myslím poprvé, co si to on sám vnitřně přiznal jako problém.
Odstěhoval se k matce. Domnívám se, že to udělal proto, že mi už nedokázal lhát.
Zůstala jsem s chlapci sama.
I když manžel za nimi jezdil každý víkend. Choval se hezky i ke mně. O víkendu navařil, uklízel, nechával mě spát. Vlastně se zase postaral o to, že jsem se na něho nezlobila.
Najednou přišel papír k rozvodu, a to mě naštvalo. Netušila jsem…
Jela jsem za ním do práce. Nic moc neříkal, ale dal mi adresu na nějakého sexuologa, a že prý tam mám jet.
Jela jsem,“ vypráví Ludmila.
Váš muž je homosexuál
„Byl to právě tenhle lékař, který mě poprvé postavil před holý fakt, že můj manžel je gay.
Ovšem forma, kterou mi to řekl, byla skutečně prací profesionála. Vysvětlil mi, že se trápí, že za ním přišel s přesvědčením, že se mýlí, potřeboval se ujistit, že to není pravda.
Jenže to byla pravda, a když mu to ten doktor předložil, byl zdrcený.
Musel mu vysvětlovat, že za to nemůže, že to není jeho vina. On sám nechápal, jak je to možné, že tedy když je takový, že má děti a manželku.
Ten doktor to stejné musel vysvětlit i mně. Nechápala jsem to stejně jako manžel.
Odcházela jsem z ordinace ne zklamaná, ne naštvaná, ale s pocitem, že Pavla chápu. Že je mi to líto, že s ním soucítím a vím, jak je to těžké.
Jela jsem rovnou za ním.
Ptala jsem se ho, proč mi to neřekl sám. Byla jsem klidná. Překvapilo ho to. Přímo bych řekla, že byl z mojí reakce konsternovaný.
Jenže. Co jsem mohla dělat? Bylo to tak a vlastně jsem si uvědomila, že jsem úplně bezmocná proti takové věci.
Nebylo koho obvinit. Na koho žárlit.
Zeptal se tehdy: „A ty jsi nic nepoznala? Ničeho jsi si nevšimla?“
Nepoznala. Prostě je to tak.
Bylo mi 34 let a stála jsem tam jako... za bezmála 15 let manželství jsem nic nepoznala. Ale ani on si nic nepřiznal.
Manžel se nastěhoval k příteli. K tomu baleťákovi.
Jezdil dál za syny. Jeho přítel zemřel. Hodně ho to sebralo.
Postupně si našel jiného, ale i toho přežil.
Manžel zemřel na rakovinu, ve svých 49 letech.
Milovala jsem ho vlastně stále. I přes to všechno. Vlastně jsem neměla důvod to mít jinak.
Miloval své děti, byl nesmírně hodný na mě. Byl příjemný k druhým lidem a díky tomu oblíbený. Za svou orientaci nemohl.
Co bych na něm měla nenávidět??
Je mi líto, že můj syn má vzpomínky, jaké má, a beru to hodně vážně. Možná jsem svého muže měla tak ráda, tolik jsem chápala a chtěla chápat, že jsem hodně věcí neviděla.
Co v sobě nosí druhý syn, naprosto nevím. Nikdy mi nic neříkal.
Jsem ráda, že teď alespoň tuším, co skrývá Petr. Promluvím s ním,“ říká závěrem starostlivě paní Ludmila.
Je vůbec možné žít 15 let vedle muže, který je gay, a nevšimnout si toho? Je možné to naopak tolik let skrývat?
V dnešní době internetu, otevřeného kanálu informací a minima tabu se to zdá jako utopie. Ale když si člověk uvědomí, o jaké době se vůbec bavíme, už to nezní tak neskutečně.
Jestliže se jeden snaží to skrýt a druhý o tom s odpuštěním ví prakticky starou belu, jestli je informací tak žalostně málo, pokud se celá společnost tváří, že něco pomalu neexistuje, tak to asi evidentně tak nemožné není.
Nový komentář
Komentáře
neviem , mne gazovia nejak nevadia, ale neviem keby to bol mij manzel .... tažké iná doba
maje — #37 kdyby tohle po mne nekdo chtel, rekla bych mu : dotahni ho k psychousovi. Budte tam oba. Mluvte spolu. To je jedina cesta. Nebo delejte, jako ze neexistujete. Protoze nic mezi tim proste neni.
Hele, ja jsem tohle mela doma taky.... A nesvadim na to ale vubec nic. Do tezke zavislosti jsem spadla, kdyz mi bylo sestnact let. Proc asi? Jsou to jen recnicke otazky, ja znam davno odpovedi. Ale : jednou to byl muj zivot a ja jsem si za nej odpovedna. Ja jsem ztratila 20 let. Diky zavislosti. Nakonec - ziju normalni strizlivej a hezkej zivot. Snazim se, makam na tom... Bylo by nejjednodussi chcipnout, nebo se na vsechno vykaslat, na nekoho to svest a jet v tom dal. Moje zavislost - to byl dvacetiletej boj s ni. Ne mejdan. Ne prochazka. Nic peknyho.
Synovi jsem nabidla uz vsechny moznosti. Rekla bych, ze ted je to na nem. At je mi to jakkoliv lito, muzu cekat, nebo mu napsat, zavolat, cokoliv - ze mame kazdej svuj zivot a nebudeme se uz o nic pokouset.
Ja stale jeste cekam.
Eva_Fl — #35 já mám radit? víš, mě se hodně lidí svěřuje a chtějí, abych jim poradila. ale jak víš, neumím si poradit ani se svým životem.
já nevím, co máš dělat. jen jsem psala, že tvého syna chápu. fakt. ale jak jsem psala předtím, spousta lidí ublížila svým dětem - nevědomky. a ani o tom neví. ty to aspoň přiznáš.
xenie — #33 ted do Ceska nemuzu. Resp.bych uz nemohla zpatky. Je to vsechno silene komplikovany. Jemu jsem $ na letenku poslala a pozvani dostal asi milion. Meli bychom spolu mluvit. Ale k tomu musi byt 2. On mi to sam naspal, ze to potrebuje.... Pred Vanoci. Od te doby se uz ale zase neozval.
maje — #34 OK. Ja VIM. Proto jsem se slozila. Starsi kluk ODMITAL jit kamkoliv, odmital jakoukoliv pomoc, porad : neres, jsi z toho venku a to je podstatny atd.
Ja bych s nim rada mluvila, rada bych mu byla mamou, ale on ....... ja nevim.... nechce? Neumi?
Ja mila Maje vim, jak jsem mu ublizila. A co ted? Stalo se. Co mam delat TED? Porad mi.
ahoj evo. a co jsi čekala? sama jsi psala, že jsi s mladším prošla spoustou terapií. a starší si to všechno buď mohl vylívat na mladším, nebo by ho extrémně chránil. a vím, že to bolí, ale čekat, že na všechno zapomenete a budete dělat, že se to nikdy nestalo? a co ta věta: Myslim, ze by mel radost, kdyby vedel, ze jsem se na Stedry den slozila. ale no tak, kolikrát se vnitřně třeba složil on? a taky asi měl pocit, že tě to nezajímalo. a upřímně - neodsuzuji ani tebe ani jeho. vážně ne.
kolikrát rodiče ubližují dětem, aniž by si to uvěmovali. a ty si to aspoň uvědomuješ.
Eva_Fl — #30 snachu bych neresila, jak pise mio, az vnuk povyroste, jiste se ozve sam ... napada mne jeste udelat u syna prepadovku, osobne dorazit a trvat na tom at rekne o co mu jde, ale to asi nebude ten nejlepsi napad...?
mio — #31 to doufam. Ano, snacha si samozrejme nechala vsechny darky ode mne.
Eva_Fl — #30 a tato "milá" snacha si to oblečení nechala, předpokládám..A víš co, třeba až vnuk trochu povyroste, dojde mu, že by někoho moc rád viděl a ozve se ti sám.
xenie — #29 ja ji neznam. Vim, jak vypada a jak se jmenuje a taky znam jeji cislo obleceni atd., jelikoz co ta ode me dostala obleceni, to jsem za zivot nedostala ja od nikoho. Jednou zvedla synuv mobil, kdyz jsem volala a nepovazovala ani za nutne rict mi AHOJ. Predstavila jsem se a ona Honzoooooooooooooooooooo, mas telefon. Hele.... Nic. Prd.

Fotky malyho sice parkrat prisly, posledni dobou mi je ale posila bracha.
Eva_Fl — #28 tak to je opravdu na roman... jedine lze doufat, ze s vekem se to zlepsi... kdyz poslal fotky vnoucka, asi mu neni uplne jedno zda vubec vis o jeho existenci... nicmene je dost stary na to, aby si nechal nektere veci vysvetlit, kazdy vi ze vetsina rodicu dela co muze a povazuje v dane chvili za nejlepsi, nikco neni prorokem, a pokud ma pocit ze neco nebylo ok... co to zkusit pres jeho manzelku ?
xenie — #27 mockrat jsem mu to dala najevo. VI, ze jsem jeho mama a budu tady pro nej vzdycky. Boze, je to dospelej chlap.... Muj tata taky pil a uzili jsme si doma - a ja se na nej nezlobim. Presto, ze mi nasi dali velice malo lasky, se na ne nezlobim, chybej mi, rikam si, ze to asi lip neumeli.
Memu starsimu synovi bude 34 let. Tresta me tim, ze me odrizl od meho vznoucka. Nikdy jsem ho nevidela, kdyz neberu v potaz par fotek... Tomu malymu klouckovi jsem mohla byt prima babickou. Mel by ode me prvni posledni. Jenze.... posledni balicek, ktery jsem mu poslala, se vratil jako nevyzvednuty.

....... tohle by bylo na roman..... Ten starsi tyral ( a to myslim uplne vazne, ze TYRAL ) mladsiho. Nechal toho malyho prvnacka delat treba 150 kliku, jako trest za spatnou znamku, bil ho do krve atd.atd.atd. A ten mladsi? To je takovy tele, ze se na nej nezlobi. Jen je mu moc lito, ze i s nim prerusil starsi bracha spojeni.
Eva_Fl — #24 to je mi moc lito...ale obavam se, ze nic moc vic, nez mu dat najevo, ze kdyby chtel, muze s Tebou mluvit, udelat nemuzes, pokud je dospely... uz jsme se zminovala, ze muj bratranek propadnul drogam, tusim to byl pervitin, a vim ze jeho rodice se mohli pominout aby mu pomohli, hrozne se zmenil, byl vylozene zly...ale kdyz sam nechce, nic neudelas, bohuzel... a k tematu, jiz jsem psala, ze vodit si domu, kor k detem, milence jakehokoli pohlavi, je zhovadilost
mio — #25 jsi moc hodna, dekuju.
Eva_Fl — #24 to je mi líto
..myslím, že všichni si zaslouží 2.šanci, snad to i on jednou pochopí..přála bych ti to.
mio — #23 opet prestal komunikovat a vis co? Ja uz na to kaslu. Ja vic udelat nemuzu. Doufam, ze mi zase da nejakou tafku, kdyz to budu nejmene cekat. Jak loni pred Vanoci. Myslim, ze by mel radost, kdyby vedel, ze jsem se na Stedry den slozila.
Eva_Fl — #22 Evo, tou 2. půlkou tvého komentáře jsi mě normálně dojala.. Držím palce ať se někdy podaří tu zeď zbořit..
maje — #21 jo, to nepopiram, homosexualni chovani se vidi i u zvirat. Vis, v kriminalech se homosexualne chova spousta hetero lidi - a pak uz treba u homo zustane.
Chdila sem divka, ktera nejdriv byla hetero, pak zila s zenou no a ted o sobe tvrdi, ze je napravena lesba a zije s muzem a ma dite.
Pry je v kazdem z nas kousek homosexuala. Tot jedna z teorii.
Maje, ver mi, ze kdybych vedela, ze kdyz se budu pred svymi kluky nadosmrti plazit po kolenou a prosit za odpusteni, ze necemu pomuzu, udelala bych to.
Nepomuzu. Starsi kluk je psychicky naruseny. Ovsem na druhou stranu je psychicky naruseny i jeho otec - a rodice jeho otce nebyli postizeni zadnou zavislosti.
Mladsi - ten si uz se mnou tolik neuzil. Jsem prece jen strizliva 16.rok a uz predtim byly pauzy me strizlivosti hodne dlouhe, nektere trvaly 10 mesicu, jine bohuzel kratsi dobu, ale strasne jsem se s tim rvala, ver mi. Na Adama ti dam klidne spojeni. Muzes se ho zeptat. Fakt. To myslim vazne. Ale mluvilo s nim hodne lidi, mych pratel i odborniku. Netvrdim, ze jsem ho nepoznamenala, chudaka. Ale delam vsechno pro to, abych mu byla dobrou mamou i kamoskou a ..... Snazim se. Moc. Jen u starsiho syna jsme tu zed, co mezi nami stoji, nezborili.
Eva_Fl — #15 takže homosexualita není přirozená, je to vlastně chyba ve výchově. v přírodě přece nic takového není, že? jenže omyl. zjistilo se, že když příroda zavelí a není zbytí, pojímají se zvířata se stejným pohlavím naprosto běžně. mám pocit, že snad jediný mořský koník (nevím to ale jistě). tak to by mě zajímalo, kde udělali soudruzi chybu? sodoma gomora i u zvířat


nicméně jsi mě překvapila. s tvým názorem sice nesouhlasím, ale napsala jsi to normálně a bez žumpy. jen by ses možná hodně divila, kdyby udělali rozhovor s tvými syny o tom, jaké to bylo dřív. (když jsi psala, že je syn v pohodě.) to by bylo asi překvápko, viď? ale to možná u víc lidí
Z reakcí to vypadá, že některé z vás si myslí, že když gay potká jinýho chlapa, tak na něj hned skočí. A že když tatínek spal se strýčkama ve vedlejší místnosti, tak musel být zákonitě sex. Podle článku na to ten chlap ale přišel mnohem dýl, že je gay a sám z toho byl překvapený. Trauma dětí je jiná věc- ale je taky otázka, nakolik mají to trauma skutečně z chování otce- znám jedince, kteří se naježí jen při zmínce o homosexuálech a přitom ani žádného neznají. Ostatně třeba to objímání strýčků neznamená taky nic- stačí, když si pustím fotbal a mít předsudky, tak vidím celou skupinu gayů, kteří navíc vystupují veřejně.