Francouzská princezna Anna z Foix a Candalle patří do kategorie českých panovnic, které nejsou příliš známy. Většinou se to přičítá faktu, že zemřela velmi mladá, nebo častěji tomu, že Čechy nikdy nenavštívila. Ono to vlastně spolu souvisí…

Anna z Foix (asi 1484-1506) jako malá netušila, jaké cti se jí jednou dostane. O daleké zemi, kam se jednou provdá, nic nevěděla. Byla dcerou hraběte Gastona z Foix a Kateřiny Navarrské. Po pradědečkovi měla sice v sobě kapku královské krve, neboť ten se oženil s jednou z princezen z rodu Valois, nicméně nebýt sňatku, byla by jednou z mnoha nepříliš významných francouzských šlechtičen.

Anna z FoixAnna z Foix na nástěnné malbě v katedrále sv. Víta, českou královnou se sice stala, korunována však nebyla

V době, kdy si ji po svých dvou nezdařených svatbách, které vlastně nikdy nedošly naplnění, vybral stárnoucí český a uherský král Vladislav II. Jagellonský (1456-1516), žila po předčasné smrti rodičů u své tety, francouzské královny Anny Bretaňské, na zámku Blois jako její dvorní dáma. Zde se naučila číst a psát a osvojila si i znalost latiny.

Vladislav, který byl mimochodem prapravnukem Karla IV., si ji vybral podle portrétu. Prý se do ní hluboce zamiloval a o jiné nevěstě už ani nechtěl slyšet. Když ji pak viděl na vlastní oči, byl zamilovanější ještě víc, protože prý skutečnost předčila jeho očekávání. Ovšem na druhé straně třeba František Palacký naopak zmiňoval, že Anna z Foix moc krásy nepobrala, že byla tlustá, a oceňoval ji spíše jako ženu, která se přes své mládí stala rádkyní jinak nerozhodného krále. No pak si vyberte…

Blois

Zámek Blois, jeden z nejkrásnějších v oblasti řeky Loiry

Svatební smlouvy byly sepsány a svatba v zastoupení se konala v roce 1502 na zámku Blois na řece Loiře, pak se Anna vydala se svou družinou do Budína. Ještě předtím byla v Székesfehérváru korunována uherskou královnou. Vladislav měl už nejvyšší čas, ženu potřeboval jako sůl. Bylo mu 46 let a stále byl bez dědice. Zlí jazykové dokonce tvrdili, že byl panic. Anna byla dvakrát mladší. Vladislav byl nejen mírný král, ale také hodný člověk. Konečně ho potkalo obyčejné lidské štěstí a on si toho nesmírně vážil. Od své mladé ženy se ani nehnul, měl oči jen pro ni, v jejích komnatách trávil více času, než bývalo tehdy obvyklé. Anna mu jeho lásku oplácela a podle všeho byla v manželství šťastná. Poměry v Uhrách byly sice drsnější a primitivnější než v její rodné Francii, ale ona si v dopisech domů nestěžovala. Rychle se přizpůsobila a hlavně se do svého manžela také zamilovala.

Interiér

Interiér zámku Blois

Následky oboustranné lásky na sebe nenechaly dlouho čekat. Dne 23. července 1503 porodila královna Anna prvního, tolik toužebně očekávaného potomka. Byla to sice „jen“ dcera – po mamince Anna, pozdější česká královna Anna Jagellonská, ale i tak byl Vladislav šťastný. Když pak Anna otěhotněla podruhé a porodila v roce 1506 syna a dědice Ludvíka, neznalo královo štěstí mezí. Synek byl sice neduživý, dlouho balancoval na hranici života a smrti, ale přežil. Jeho příchod na svět však byl draze vykoupen.

Anna se z těžkého porodu nemohla vzpamatovat a za necelý měsíc zemřela. Dnes se historikové domnívají, že příčinou byla horečka omladnic, v té době pochopitelně nemoc neznámá. Annina smrt uvrhla Vladislava do zoufalství, které ho poznamenalo do konce jeho života. Vždyť společný život byl tak krutě krátký – trval pouhé čtyři roky. Králův žal byl nezměrný, načas ho dokonce vyřadil z plnění vladařských povinností. Svou něhu a laskavost pak přenesl na své dvě děti, které mu milovanou ženu neustále připomínaly. Sám se do konce života už neoženil, ani žádnou ženu nehledal. Tomu se říká láska…

 

V seriálu o významných ženách jste si mohli přečíst:

Reklama