Reklama

Královnu Annu Rakouskou známe především ze Tří mušketýrů a z její milostné aféry s vévodou z Buckinghamu. I když byl Alexandre Dumas skvělý vypravěč a mnohdy se historie vůbec nedržel, příběh má reálný základ. Nebyl však tak romantický jako v nejslavnějším autorově románu, byla to jen drobná epizoda v životě francouzské královny…

George Villiers, vévoda z Buckinghamu, byl vyslán v roce 1625 jako ministr anglického krále Karla I. do Paříže, aby sjednal smlouvu o spojenectví mezi Anglií a Francií a dohodl podmínky sňatku mezi svým králem a Henriettou, sestrou Ludvíka XIII. Sňatek dohodnut byl, spojenecká smlouva však nikoli. Princeznu tehdy doprovázela na francouzské pobřeží takřka polovina pařížského dvora, v průvodu byla i její švagrová, mladá královna Anna Rakouská. S vévodou z Buckinghamu, který byl považován za tehdejší ideál mužské krásy, se setkala už v Paříži a samozřejmě jí lichotil jeho obdiv. Nicméně – ačkoli se při cestě na hranice setkali na pár okamžiků o samotě – k ničemu mezi nimi nedošlo, i když něžné city prý byly oboustranné. Vévoda měl údajně v plánu se v nejbližší budoucnosti do Francie vrátit, nikdy k tomu ale už nedošlo.

Anna RakouskáKdo byla Anna Rakouská? Historie ji zná především jako matku Ludvíka XIV., známého jako Král Slunce. Infantka Ana María Mauricia de Austria se narodila na španělském dvoře v roce 1601 jako prvorozené dítě a dědička španělského krále Filipa III. ze španělské větve Habsburků. Její jednou prababičkou byla česká královna Anna Jagellonská (Ostatně ta byla prababičkou i jejího budoucího manžela Ludvíka XIII.). V deseti letech přichází Anna o matku Markétu Habsburskou, která umírá pár měsíců po svém posledním porodu. Když brzy přichází z Francie od Marie Medicejské nabídka na dvojí svatbu jejích dvou dětí s dětmi habsburskými, Anna otci oznámí, že nechce vládnout ve Španělsku - že se buď provdá za krále Francie, nebo půjde do kláštera. Ten se s tím těžko smiřuje, raději by jako nevěstu nabídl svou mladší dceru.

Ke svatbám došlo v roce 1615. Čtrnáctiletá Anna se vdává za stejně mladého Ludvíka XIII. (byl o pět dní mladší) a její teprve desetiletý bratr Filip IV. se stává manželem třináctileté francouzské princezny Alžběty, která si změnila své jméno na jeho španělskou podobu Isabela. Ačkoli byla Anna vlastně po obou rodičích stoprocentní Habsburkovnou, neprojevily se u ní žádné negativní habsburské rysy, ani psychické, ani fyzické. Naopak byla považována za velmi krásnou a okouzlující, žádnou degenerací nebyla postižena...

Její manžel Ludvík byl plachý mladík, který se vyhýbal jakékoli větší společnosti, protože mnohdy z rozčilení koktal. Jeho rozkošná nevěsta se zářivě zlatými vlasy a zelenýma očima se mu okamžitě zalíbila a stejně i Annu si její nepříliš atraktivní manžel v prvním momentě získal. Vypadalo to, že by mohl jejich vzájemný vztah přerůst v lásku. Mohl, kdyby ženichova matka Marie Medicejská netrvala na okamžitém naplnění manželství o svatební noci, neboť jen tak mohlo být zaručeno zpečetění spojenectví mezi Francií a Španělskem.

Nezkušeného Ludvíka vyděsili indiskrétními žertíky dvořané už předem. Novomanželé pak byli ponecháni v ložnici dvě hodiny svému osudu, a jestli se tam dělo, co se mělo dít, se vlastně neví. Na šokující zážitek prý Ludvík nikdy nezapomněl a další čtyři roky odmítal vstoupit do ložnice své krásné manželky. Čím více se jí však stranil, tím více vyhledával společnost mladých mužů. Po určité době však naznal, že by přece jen potřeboval dědice. I když se poté začal neúnavně snažit, štěstí manželům nepřálo. Anna Rakouská měla jeden potrat za druhým. Ten poslední si přivodila vlastní neopatrností, když se zúčastnila jakýchsi tanečních závodů a uklouzla na naleštěných parketách. Tím si krále rozhněvala natolik, že se od ní trvale odtáhl a vykázal ji na zámek Chantilly. Dokonce hrozilo její zapuzení.

Možná by se budoucí Král Slunce vůbec nenarodil, kdyby tomu nepomohla náhoda. Říkalo se, že Ludvík XIII. se ke své manželce na zámek Chantilly uchýlil, když jej po cestě z honu nečekaně zaskočila bouře. Tehdy s ní musel strávit noc, královna po dvaadvaceti letech manželství znovu otěhotněla a v roce 1638 ve svých 37 letech konečně porodila dauphina. Ludvíkovo otcovství bylo okamžitě zpochybňováno, a dokonce se hovořilo o zázraku. To ale Ludvík rázně odmítl slovy: „Těžko se dá mluvit o zázraku, když manžel, který spí se svou ženou, jí udělá dítě.“ O dva roky později pak spatřil světlo světa jejich druhý syn Filip. Anna byla na svoji dobu velice pečlivá a milující matka, která se dětem skutečně věnovala a trávila s nimi většinu času.

Když v roce 1643 v necelých dvaačtyřiceti letech umírá na tuberkulózu král Ludvík XIII., je malému dauphinovi teprve pět let. Anna Rakouská se stává až do jeho dospělosti regentkou. Za vydatné pomoci kardinála Mazarina z Ludvíka vychová jednoho z nejslavnějších francouzských panovníků…

V seriálu o zajímavých ženách jste si mohli přečíst: