Reklama

Se jménem Anny Bretaňské, jedné z nejslavnějších postav evropské historie, se v Bretani setkáte velice často. Nese ho řada hotelů, škol, obchodů a ulic, trojstěžňová loď a dokonce i značka bretaňského piva. Objevuje se i v literatuře a hudbě. Bretonci se k Anně dodnes hrdě hlásí, přestože její vláda vlastně znamenala začátek konce jejich samostatnosti…

Ve své době měla pověst jedné z nejbohatších a nejvzdělanějších princezen v Evropě. Proto neměla už jako děvčátko o nápadníky nouzi. A ne ledajaké! Území Bretaně bylo tak lákavé!

Anna Bretaňská (1477-1514), která byla sestřenicí české královny Anny de Foix, vyrůstala prakticky jako jedináček. Když její mladší sestra Isabela zemřela ve dvou letech a další děti nepřicházely, bylo už všem jasné, že Anna jednou Bretaň zdědí. Nejnověji tu totiž mohla na trůn nastoupit i vévodská dcera v případě, že neměl panovník mužského potomka. A tak se hledal ženich. Takový, který by ubránil Bretaň proti nejbližšímu nepříteli – Francii. Brzy se našel. Anně byly teprve tři roky, když se domluvil její otec František II. s anglickým králem Eduardem IV. na jejím budoucím sňatku s princem Eduardem. Jenže anglický král nečekaně zemřel a brzy nato princ Eduard za záhadných okolností spolu se svým mladším bratrem beze stopy zmizel v Toweru. Byli zavražděni? I to se říkalo. Důkazy však chybí.

Anna BretaňskáV dětském věku byla Anna neoficiálně zasnoubena ještě několikrát. Když v roce 1488 po pádu z koně umíral její otec, na smrtelném loži ji zapřísahal, aby se ze všech sil snažila zabránit připojení Bretaně k Francii. Toto jeho přání měla Anna na paměti po celý svůj život. Proto se rozhodla přijmout nabídku sňatku od budoucího císaře Maxmiliána Habsburského, o němž už dříve uvažoval i její otec a který se jevil z mnoha dalších kandidátů jako nejvhodnější. Svatba v zastoupení se uskutečnila v Rennes v roce 1490. Maxmilián se jí nemohl osobně zúčastnit, byl zaneprázdněn neodkladnými úkoly v říši. A to byla osudná chyba! Tak jako kdysi Marie Burgundská, nyní i Anna Bretaňská toužebně čekala na Maxmiliána, aby ji zachránil před francouzským nebezpečím. Ve Francii totiž tuto svatbu brali jako provokaci! Vždyť k ní francouzský král nedal souhlas, jak bylo nedávno ustanoveno v mírové smlouvě.

Francie musela rychle využít situaci. Plán vymyslela Anna Beaujeu, starší sestra francouzského krále Karla VIII. S Annou Bretaňskou se musí Karel co nejrychleji oženit! Co na tom, že už ženatý je a ještě k tomu s Markétou, dcerou Annina manžela Maxmiliána Habsburského? Začala okamžitě jednat. Spojila se s papežem Innocencem VIII., požádala ho o zrušení sňatku jejího bratra s Markétou Rakouskou a zároveň i manželství Anny Bretaňské s Maxmiliánem. Papež se sice zdráhal, ale nakonec oba sňatky anuloval. Vždyť oba nebyly prakticky realizované! Teď už jen donutit Annu třeba silou zbraní. Ta psala Maxmiliánovi zoufalé dopisy. Jenže ten byl daleko a navíc bez peněz, zatímco Karel se s vojskem dostal do Bretaně snadno. Brzy oblehl Rennes, a když Anna ztratila naději na Maxmiliánovu pomoc, smířila se s myšlenkou, že se raději stane manželkou francouzského krále, než být potupně vyhnána z Bretaně a ztratit vyhlídky na jakýkoli sňatek.

Městské brány v Rennes se otevřely a bezmocná Anna kývla na Karlovu nabídku k sňatku. Bleskově připravená svatba se uskutečnila na zámku v Langeais a manželství bylo ještě rychleji realizováno. Předmanželská smlouva stanovila, že ten z manželů, kdo přežije, získá Bretaň. Další klauzule Annu zavazovala, že pokud zemře dříve Karel nemaje mužské potomky, Anna se provdá za jeho nástupce.

Nebylo to zrovna šťastné manželství, trpělo častými neshodami. Karel neuznával Annin titul bretaňské vévodkyně a zakazoval jí ho používat! Anna byla prakticky neustále těhotná. Děti se však narodily mrtvé nebo dlouho nežily, což Annu přivádělo k zoufalství.

Když Karel VIII. nečekaně v osmadvaceti letech na následky zranění zemřel, jednadvacetiletá Anna, sedmi porody totálně vyčerpaná, byla stále bezdětná. V souladu se smlouvou celkem ochotně souhlasila, že se provdá za Karlova nástupce. Novým králem se stává Ludvík XI., který byl ovšem ženatý Johanou Francouzskou, sestrou jejího zesnulého manžela. Opět prekérní situace!

Anna Bretaňská tiše doufala, že se mu nepodaří splnit důležitou podmínku – do roka anulovat své předchozí manželství. Jenže se mýlila. Ludvík si pospíšil, papež manželství zrušil pro královninu neplodnost a novému sňatku nic nebránilo.

Annino třetí manželství bylo podstatně šťastnější než to předchozí. Ludvík si Anny vážil a neupíral jí vládu nad Bretaní, která zažívá nebývalý rozkvět. Také s Ludvíkem Anna sedmkrát otěhotní. Dospělosti se dožijí pouze dcery Klaudie a Renée. S oběma má Anna velké plány. Chce vylepšit vztahy mezi Francií a Španělskem, a tak míní Klaudii provdat za Karla V., synovce své bývalé rivalky Markéty Rakouské. Musí si ale počkat. V roce 1501 jsou Klaudii teprve dva a Karlovi pouhý jeden rok. Druhá dcera Renée by měla zdědit bretaňské vévodství. Proti sňatku se staví Annin manžel Ludvík XI. Klaudie matčino přání nesplní. Po její smrti si zvolí za manžela Františka z Angoulême, budoucího krále Františka I. Tím je definitivně Bretaň připojena k Francii.

I když některé dobové materiály líčily Annu jako krásnou ženu, současní historikové, samozřejmě na základě mnoha pramenů, se shodují, že příliš krásy nepobrala a dokonce od narození kulhala! Rozhodně se nemohla srovnávat s Markétou Rakouskou, kterou sňatkem s Karlem VIII. vystrnadila z francouzského trůnu. Vše ale bohatě vyvážilo její bretaňské dědictví. To bylo to pravé afrodiziakum pro nápadníky! V každém případě to byla žena velmi vzdělaná, hrdá vlastenka bojující za samostatnost Bretaně, milovnice i mecenáška umění. Zemřela v pouhých sedmatřiceti letech na komplikace způsobené ledvinovými kameny.

Foto: Wikipedie

 

Na našem webu jste si mohli také přečíst: