Celý příští rok 2016 má být ve znamení Karla IV., od jehož narození právě uplyne 700 let. Chystá se prý na sto padesát akcí, ale mediální humbuk začal už nedávno. Že byl náš nejslavnější panovník mistrem diplomacie, je všeobecně známé. Dokázal výhodně několikrát oženit nejen sebe, ale skvěle udat i své děti. Když se mu ve čtvrtém manželství narodila v květnu 1366 dcera Anna, byl na prahu - na tu dobu - kmetského věku. Za pár dní mu bylo padesát, zatímco jeho poslední manželka Alžběta Pomořanská byla teprve sotva dvacetiletá.

Jméno Anna dostala narozená princezna nejspíš po některé své příbuzné nebo rovnou na počest několika z nich. A už jako pětileté jí tatínek začal chystat budoucnost. Nejdříve ji zasnoubil s Albrechtem, synem bavorského vévody. Co si od toho pro Annu či pro sebe sliboval? Získání území patřící bavorským Wittelsbachům. Jenže po dvou letech narazil na vhodnějšího ženicha – teprve tříletého Fridricha z markrabství míšeňského. Proč byl nový „ženich“ vhodnější? Měl se v budoucnu stát kurfiřtem, tedy volitelem císaře, což pochopitelně bylo pro císaře Karla dost podstatné. Dojednal tedy nejen věno, ale taky termín svatby. Ta byla naplánována na rok 1381, kdy mělo být Anně patnáct let. Jen tak mimochodem Karel IV. by se jí nezúčastnil, byl v té době tři roky po smrti. Jenže - k ničemu stejně nemohlo dojít, Karel opět změnil názor a objevil ještě lepší partii. Richarda, syna anglického krále Eduarda III. Ten zvítězil nad Francouzi v bitvě u Kresčaku v roce 1346, kde padl Karlův otec Jan Lucemburský a kde i Karel měl namále…

AnnaPolitická situace v tehdejší Evropě byla velice složitá a Karel, ač pochopitelně celoživotní spojenec Francie, si uvědomil, že by nebylo marné sblížit se s Anglií. A jako dobrého stratéga ho napadlo nabídnout ruku své dcery Anny. Z jeho strany však zůstalo jen u plánů, realizovat je už nezvládl. Měl vážné zdravotní problémy (trápila ho například dna) a co víc, někdy na podzim 1378 si při pádu – ani historikové přesně nevědí, zda ze schodů či z koně – zlomil krček levé stehenní kosti. Byl upoután na lůžko, v ledových komnatách Hradu dostal zápal plic a 29. listopadu 1378 zemřel.

Provdat Annu do Anglie měl po otcově smrti na svých bedrech jeho nástupce a nevlastní Annin bratr Václav IV. Ten poslal do Londýna na jaře roku 1381 svého zástupce, který královým jménem uzavřel spojenectví s Anglií. Jeho součástí byla plánovaná svatba a rovněž půjčka českému králi ve výši dvaceti tisíc zlatých florénů a příslib dalších osmdesáti tisíc.

Anně v té době bylo patnáct let a byla na svou dobu mimořádně vzdělaná. Kromě češtiny ovládala němčinu a latinu a velice rychle zvládla i angličtinu. Po potvrzení svatební smlouvy se na podzim 1381 vydala na dalekou cestu do neznámé země. Francie byla ve válce s Anglií, a tak dostat se přes francouzské  území nebylo právě snadné ani bezpečné. Zastavila se tedy v Bruselu u svého strýce Václava Lucemburského, mladšího bratra Karla IV., který jí zajistil u francouzského krále glejt umožňující bezpečnou plavbu přes La Manche. Existovaly totiž obavy, že by Francouzi mohli zabránit spojenectví Anglie a Čech. Tahle svatba se jim prostě nehodila. Václavova manželka Jana Brabantská pak do Anglie Annu doprovázela. Anna tam s početným doprovodem dorazila před Vánoci 1381, ale s ženichem se setkala až v polovině ledna 1382. Ke svatbě došlo hned o dva dny později v kapli Westminsterského paláce. Za další dva dny byla Anna korunována anglickou královnou.

Jaký byl Richard? Byl o osm měsíců mladší než Anna a byl líčen jako krásný, mimořádně inteligentní a statečný mladík. Měl jemnou, dosud bezvousou tvář a krásné plavé vlasy. Byl ke své mladé manželce neobyčejně štědrý, zahrnoval ji luxusními dary, věnoval jí několik zámků a také nezanedbatelný roční důchod. Zdá se, že mladí lidé brzy v sobě nalezli zalíbení.

I když velká část Annina doprovodu a také její teta Jana Brabantská Anglii v průběhu roku 1382 opustila, zůstala i tak královnina družina stále početná. A tak – vzhledem k tomu, že vlastně Anna nepřinesla do manželství žádné věno – se Češi stávali postupně stále více neoblíbenými, ba přímo budili nevraživost. Navíc mnozí angličtí šlechtici podléhali půvabům českých krásek z Annina doprovodu, což také zrovna nevyvolávalo nadšení.

Když proti mladému králi vznikla opozice, hrozilo dokonce, že bude sesazen. K tomu nakonec nedošlo, ale král se musel smířit s opozičním výborem, který dohlížel na vládu. V těchto těžkých dobách Anna stála věrně po boku svého manžela, což jí on později, až opět vzal otěže vlády pevně do svých rukou, nikdy nezapomněl. Anna byla milosrdná a laskavá a brzy získala pověst „dobré královny“,  Good Queen Ann. Díky ní se Richard svým odpůrcům nemstil.

Dvanáct let trvající manželství bylo podle všeho šťastné, nicméně potomky bohužel obdařeno nebylo. Existují dokonce nepotvrzené názory, že se Richard zřekl sexu, či že měl sklony k homosexualitě. Mohlo to ale být úplně jinak. Na vině mohla být „obyčejná“ neplodnost jednoho, či dokonce obou manželů. Ostatně ani Annin nevlastní bratr Václav IV. nezplodil ve dvou manželstvích jediného potomka a dítě neměl ani Richard později se svou druhou manželkou, francouzskou princeznou Isabelou.

Anna Lucemburská nebo také Anna Česká zemřela v roce 1394 v osmadvaceti letech v době morové epidemie, která tehdy zachvátila nejen Anglii, ale celou Evropu. Richard se s její smrtí těžko smiřoval. Tehdy u něho propukla naplno duševní choroba, jejíž počátky byly patrné už i dříve. Byl prý skoro nepříčetný. Zámek, kde Anna zemřela, nechal zbourat, byl agresivní vůči svému okolí. Milované ženě dal postavit ve Westminsteru monumentální náhrobek, kam byl také o šest let později pochován. Tato skutečnost dala vzniknout pověsti o jejich veliké lásce, protože to bylo v anglických dějinách poprvé, kdy byli takto královští manželé pochováni bok po boku…

Závěr Richardova života je malinko zahalen tajemstvím. Byl sesazen, uvězněn a podle některých názorů zardoušen, podle jiných umořen hlady. Dnešní mediální obraz Richarda II. byl z velké části negativně ovlivněn Shakespearovým dramatem. Současní historikové k Richardovi už zaujímají mnohem smířlivější postoj, dokonce i to jeho „šílenství“ bývá zpochybňováno…

Na našem webu jste si také mohli přečíst:

 

Reklama