Reklama

V pokračování seriálu s Nadací Terezy Maxové dětem si tentokrát můžete přečíst skutečně zajímavou anketu, na kterou odpovídalo celkem 21 prarodičů pěstounů...

kid

Tato anketa, z níž publikujeme pouze část, vznikla metodou řízeného rozhovoru s 21 prarodiči. Výpovědi jsou zaznamenány autenticky. Zachováváme anonymitu zpovídaných, ale výpovědi je možné doložit audio nahrávkou.

Co by to pro vás znamenalo, kdybyste nedostávali odměnu pěstouna?

  • Invalidní důchod jde na nájem bytu - byla by to katastrofa, dcera je v platební insolvenci, neměla bych na kroužky.
  • Neměli bychom na balet, na jazykovou školu. Bylo by to na hraně, nedovedu si to představit.
  • Musela bych děti omezovat. Když byly malé, ještě to šlo. Teď by to bylo těžké, vnučce je 16 let. Musela bych pořád říkat: „Bude to, až na to bude.“ Ale ono na to nebude. Jsme v důchodu, práci neseženeme. Modlím se, abych se dožila věku, kdy je vypravím do života.
  • Vozíme vnučku 20km do školy. Denně najedeme 80km. Na to bychom neměli, u nás speciální škola pro postižené není. Nevíme, co bychom dělali, neměli bychom na to, aby chodila do této školy.
  • Snad bych si mohl ještě něco přivydělat. Nebylo by na kroužky a dovolenou.
  • Už když jsme si děti brali, věděli jsme, že to bude těžké. Ale z jednoho důchodu nevyžijeme. Osud dětem přichystal už tak velkou nálož, že žijí s prarodiči. Snažíme se jim poskytnout to, co mají ostatní vrstevníci. To bychom nemohli, pokud bychom odměnu neměli. Z jednoho důchodu to utáhnout nejde.
  • Jakž takž vycházíme. Ale ani teď nemohu dát 4000 korun na skautský tábor, neutáhnu to. V 53 letech jsem skončila s prací kvůli tomu, abych se mohla o vnuka postarat, teď už mě nikdo nezaměstná. Bydlím na vesnici, nemám auto, ale máme hodné sousedy. Děti jsou postižené již tím, že vyrůstají s prarodiči, a teď je ještě takto omezovat a nedopřát jim to, co mají jejich vrstevníci? To mi připadá nespravedlivé!
  • Vnučka by nemohla chodit do školy, neutáhla bych to. Z čeho se mám o vnouče postarat, z důchodu to neutáhnu. Moje další děti mají své děti, rodiny a starost o práci a nemohou nám moc pomáhat. Rodina mi bere aspoň s sebou děti na dovolenou, ale na to bych jim již nemohla přispět. Protože jsme byli ručiteli, platíme dluhy za zetě - bývalého muže zemřelé dcery.
  • Byl by to velký průšvih, nejde o dovolené, ale o základní potřeby dítěte - nemám ani na aktovku do školy. Do práce mě nevezmou, sháním ji již dlouho.
  • Víte, ono je to těžký, vnučka měla zápal plic. Nemám ani na lázně, které jí lékař doporučil, jde již o zdraví! I celé léto by musela strávit doma.
  • Mám jich 5, nemohli bychom se starat, neměli bychom ani na školu. Absolutní krach..., návrat dětí do dětského domova (nezvládli bychom se o děti finančně postarat - ani o základní životní potřeby).
  • Zrušil bych stavební spoření, šetřil bych každou korunu, šlo by to špatně. Ale to bych musel kalkulovat, jak by to vůbec šlo.
  • I kdyby nevím, co by bylo, balet bych jí nechtěl zrušit. Učitelka řekla, že je nadaná na balet a pokud bychom jí ho nemohli finančně dopřát, doma bychom s ní nevydrželi. Flétnu by oželela.
  • Když žije vnučka se dvěma starci, je to těžké. A ještě abych jí odhlašovala z kroužků.
  • Vnučka je nemocná. Jezdíme s ní 2x měsíčně do nemocnice na vyšetření. Neměli bychom na léky, na opravu. Už teď je to komplikovaný.
  • Samozřejmě se situace zhorší... kluk by musel změnit školu... nedovedu si to představit.
  • Stárneme a ubývají nám síly, nemůžeme si ani finančně přivydělat. Kdybychom o příspěvek přišli, kde bychom na uživení dítěte vzali? Je to těžké, kor když je člověk sám. Nevím, kde bychom bydleli, neměli bychom na nájem.
  • Ta situace je moc složitá, když je člověk důchodce, a je na to všechno sám. Jsem v invalidním důchodu, mám potíže finančně utáhnout léky jen pro mě. Vnoučeti bychom nemohli dopřát ani kroužky, ani školy v přírodě, nebyl by se svými vrstevníky a nemohl by mít nic z toho, co mají oni.
  • Chtěli bychom dětem dopřát to, co mají ostatní děti, snažím se ušetřit. Modlím se, abych stačila děti vychovat a postarat se o ně. Ztrácím síly a nemůžu si přivydělat. My se můžeme uskromnit, ale ty děti to nepochopí. Proč nemohou jet třeba na školu v přírodě. Proč nemohou chodit do školy, do které by chtěly. To dítě nepochopí, proč zrovna on nemůže mít to, co mají ostatní vrstevníci. Nikdo z nás nepotřebuje ty peníze pro sebe, ale pro to dítě.
  • Jsem nemocná, potřebuji léky, které jsou drahé. Jen z důchodu bych péči o vnuka neutáhla.
  • Pomáhá nám s provozem domácnosti moje 83letá matka, o kterou se starám. Bez jejího důchodu, který nám dává, bychom těžko vyšli. Jestli nám vezmou ještě dávky, tak to nemůžeme nikdy zvládnout.
  • Oba jsme v důchodu a nemocní. Pokud by nám dávky vzali, nevíme, co si počneme. Můj důchod padne jen na inkaso.

Cítíte se být pěstounem, nebo prarodičem?

  • Cítím se být babičkou, holky mám 10 let, bojím se, když tu nebudu, aby o ně bylo postaráno, aby byly zajištěný, abych je stihla postavit do života. Jsme babičky a dědové, máme jiné starosti než běžný pěstouni. Ale bez pomoci a podpory to nezvládneme.
  • My se pěstouny nestali z vlastní vůle jako běžní pěstouni. Nám to spadlo do klína. Osud nás k tomu donutil.
  • Potřeby dětí jsou stejné, ať už jsou v PP běžných pěstounů nebo prarodičů.
  • Oni si to zvolili sami. Je to pro ně často profese. My to máme ztížené, protože je chceme dostat do života. Nekončí to pro nás tím, že je dítěti 18let.
  • Prarodiče neprošli přípravami a nevědí, na co mají nárok, kde a kdo by jim mohl pomoci. Potřebujeme stejnou pomoc jako ostatní pěstouni.
  • Na nás stát neušetří, dotkne se to dítěte.
  • Ať zvýší dávky pro dítě, my nemusíme mít žádnou odměnu pěstouna (když zrušení odměny pěstouna, tak zvýšení příspěvku na potřeby dítěte).
  • Nemáme podporu v rodině, již nikoho nemáme!
  • Nikde nás nezaměstnají, nemůžeme si přivydělat a důchody nám na to nestačí. jsme nemocní a musíme se s tím vypořádat.
  • Často se staráme nejen o vnoučata, ale ještě o své rodiče, kteří jsou již nemohoucí a pomoc potřebují.
  • Když dítě vyjde v 18letech z ústavu, tak je nepřipravené do života. Často špatně tyto děti končí. My se snažíme děti do života připravit a zajistit je!

V čem jiném byste potřebovali pomoci než jen finančně? Uvítali byste nějakou službu?

  • Velmi pomáhá pravidelné setkání podpůrné skupiny (pořádané občanským sdružením Rozum a Cit), také služba doprovázení.
  • Právní poradna, abychom věděli, na co máme nárok, a co můžeme v dané situaci dělat.
  • Větší iniciativa sociálních pracovnic, abychom byli více a pravidelně informováni o změnách a všech věcech, které se nás týkají.
  • Možnost odpočinout si, pohlídaní dětí.
  • Především právní a psychologickou pomoc.
<< předchozí díl SLEDUJTE TENTO SERIÁL následující díl >>

Převzato z publikace Otvíráme, kterou vydává Nadace Terezy Maxové dětem. Příště (13. 3. 2012) uveřejníme dokument, ve kterém jsou shrnuty základní problémy v oblasti výkonu pěstounské péče...

Čtěte také...