Anita se narodila v roce 1931 ve švédském Malmö. V rodině, kde vyrůstala spolu s dalšími sedmi sourozenci, nebyl na nějaké rozmazlování čas. Protože byla hezká a vypadala vyspěle, už v pubertě začala s modelingem. Ctižádostivá matka ji přesvědčila, aby se přihlásila do soutěže krásy. Ve dvaceti letech se stala nejen Miss Malmö, ale vzápětí i Miss Švédska.

Na Miss Universe, která se konala v Americe, už ale úspěšná nebyla, pohořela prý hlavně kvůli své mizerné angličtině. Nicméně zaujala svým atraktivním vzhledem a začala pracovat pro modelingové agentury. Brzy ji objevili i filmaři. V padesátých letech natočila bezmála dvacítku filmů, z nichž asi nejznámější byl hvězdně obsazený film Vojna a mír. Ve Švédsku příliš populární nebyla, neodpustili jí, že opustila vlast a vlastně tam nenatočila žádný film.

Film Sladký život vzbudil velké nadšení, ale zároveň i pohoršení či odsouzení. Pobouřena byla především církev. Fontánu di Trevi objevila Anita asi půl roku před natáčením, když si při procházce v Římě poranila nohu a potřebovala si ránu omýt. Vlezla do fontány a pohotově požádala fotografa, aby ji vyfotil. Fotky se pak objevily v časopisech a Federico Fellini tuto situaci použil do připravovaného filmu.

Film se natáčel následujícího roku v zimě a onu proslulou scénu točili osm dní. Voda byla ledová, celý štáb byl zachumlaný do zimního oblečení, jen spoře oděná Anita působila, že si vodu náležitě užívá. Opak byl pravdou! Byla totálně zmrzlá. Film ji ale proslavil, i když ona tvrdila, že už byla slavná i předtím. Další filmové role byly postaveny především na mimořádných vnadách herečky. Natáčela v Hollywoodu i v Evropě, v šedesátých letech se pak trvale usadila poblíž Říma.


Jak ovšem stárla, přibírala na váze a ubývalo rolí i ctitelů. Soukromý život se jí příliš nevyvedl. Prožila dvě neúspěšná manželství a dva rozvody. Děti neměla, čehož na sklonku života hořce litovala. Na stáří se nijak nezabezpečila. Když se v roce 2009 zranila a skončila v nemocnici, využili toho neznámí zloději, vykradli jí dům, který pak následně zapálili. Poslední léta strávila v chudobě a díky následkům zranění se pohybovala na kolečkovém křesle.

Smutný konec života byl završen v lednu 2015, kdy zemřela na klinice San Raffaele v Rocca di Papa nedaleko Říma.

Jisté je, že Anita k popularitě fontány výrazně přispěla a ta vedle dějin umění navždy vstoupila i do dějin kinematografie. Sami se můžete přesvědčit na římské webkameře, že toto místo není liduprázdné ani v noci. Jistě i Anitinou zásluhou!

Zítra se znovu vypravíme do Říma, tentokrát za fontánami a nejen za tou nejslavnější – Anitinou Fontánou di Trevi.
Foto: Wikipedie
 
I o těchto zajímavých ženách jste si u nás dříve mohli přečíst:

Uložit

Reklama