ACelá republika žije případem nepochopitelného zmizení Aničky Janatkové z Prahy 8. Stovky psovodů, dokonce až ze Slovenska, stejné množství policistů a stále nic. Jak to? Podívejte se, kudy děvčátko chodilo a kde zmizelo. Karty nabízí profil člověka, který za jejím zmizením stojí.

Snad žádný případ se mě osobně tak nedotkl jako osud a zmizení Aničky. A nejsem jediná.

Na místě, kde děvčátko zmizelo, jsem byla už čtyřikrát a pořád mě to tam táhne. A nejen mě.

Když jsme tam naposledy v neděli byli, potkali jsme vedle policistů se psy i obrovskou spoustu lidí. Někteří přijeli až z druhého konce Prahy pátrat na vlastní pěst v neprostupném a hodně členitém terénu. Lidi to nutí pomoci, nechápou, kam se dívenka poděla.

Miliony nikdo nechce!

Otec malé Aničky nabídl o víkendu tři a milionu korun tomu, kdo případně drží Aničku, výměnou za její svobodu. Jeho vystoupení vzbudilo hodně otázek. Tady je VÝZVA

Celý národ byl napnutý, zda se někdo ozve. Na výzvu nikdo nereagoval.

Je to proto, že Aničku neunesl nikdo kvůli penězům?

To místo je energetický upír!

Prvně jsem se vypravila na Šutku hned ve středu večer. Pak jsem tu byla ve čtvrtek, v pátek a v neděli. V pátek se mnou jela dcera Míša. Chtěla se podívat na školu, kam Anička chodila, i na místo, kde se dívenka rozloučila se spolužáky a měla pokračovat dolů do Tróji, kde bydlí.

Vyjížděly jsme něco po šesté večer.

Vzala jsem to kolem divadla. U školy Na Šutce jsem přibrzdila.

„Míšo, tohle je škola, kam Anička chodila. A teď pojedeme pomalu tou cestou, kudy denně chodila, až na místo, kde se rozdělila s kamarády.“

Míša byla v pohodě, jen smutná. Logicky, vždyť kousek od místa chodí do jiné školy naše Johanka, a dokud se to nevyšetří, není v bezpečí žádná malá holčička.

Jely jsme pomalu a povídaly si.

V těchto místech, přesně tady, se stalo něco, co mě vyděsilo jako nikdy.

B

Míša se začala dusit. Sípala a vykřikovala „Nemůžu dýchat!“ a skutečně viditelně nemohla dýchat… ona netušila, kde jsme.

Byly jsme právě na místě, kde Anička osaměla. Nestihla jsem jí to říct.

Musela jsem odjet.

Napřed jsem chtěla jet do nemocnice. Strašně jsem se lekla. Míše se ale udělalo lépe a sama se tam chtěla vrátit. Nešlo jí do hlavy, co se jí dělo. Tvrdila, že se jí sevřel krk a brněla jí hlava na temeni.

Podruhé už jí bylo lépe, ale viditelně byla nervózní. Na místě je bouda a neudržovaná zahrada. Hned vedle bytovka. Když jsem tam byla prvně ve středu, viděla jsem z boudy vycházet dva staré muže. Nevěnovala jsem jim pozornost. Říkám to proto, že je zřejmé, že to tam někomu patří. Prolezly jsme, co se dalo. Šly jsme dolů cestou, kde měla jít i Anička. Nic jsme necítily.

Když jsme se vracely nahoru, stalo se zase něco divného. Jak jsem říkala, na vlastní pěst hledá Aničku hodně lidí, a nejen z Prahy 8. Viděly jsme mladou dvojici. Míjela místo u boudy, kde se Mišce udělalo špatně. Viděli jsme je z dálky. Ta slečna se najdnou zastavila přesně ve stejném místě, předklonila se a cosi říkala mladíkovi, který ji doprovázel.

„To není možný, jí snad taky není dobře,“ povídá Míša.

Míša je akční, a tak je dohnala.

„Najednou mám takový divný pocit, svíravý, nevím, co to je,“ svěřila se ta dívka. „Je mi tady prostě blbě.“ Mladík ji ponechal s námi a udělal to stejné, co my. Začal to tam prolézat. Nenašli jsme nikdo nic.

Vysvětluji si to tak, že je to prostě místo, kde Anička zůstala sama. Je klíčové. Od té chvíle o ní vlastně nikdo nic neví. Hodně lidí popisuje špatný pocit na více místech té lokality. Je to takový energetický upír.

Strávila jsem s Aničkou celou noc

V sobotu večer jsem se rozhodla, že udělám ještě něco navíc. Hodně lidí v tuto dobu dělá věci nad rámec svých běžných aktivit. Není se co divit. Chtějí pomoci.

Vzala jsem její obrázek a před usnutím ji požádala o jméno toho, kdo stojí za jejím zmizením. Přemýšlela jsem totiž tak, že kdybych chtěla obličej, nebylo by to nic platné. Přece na světě je hodně tváří, ale kdyby se povedlo jméno…

Jméno mám, ale nevím, jestli je pravé!

Logicky to nevím, protože tohle nikdo nemůže s jistotou vědět, je to jenom sen. Strávila jsem s ní celou noc.

Řeknu vám, co jsem viděla

Viděla jsem dvě trubky. Jednu malou a nad ní velikou, skrz kterou bylo vidět na druhou stranu. Bylo tam šero. Uprostřed trubky jsem viděla bordel, nějaké hadry a předměty, ale bylo to černé. Chtěla jsem tam vlézt, ale bylo mi zle, a tak jsem odešla. Cítila jsem smrad.

Pak jsem byla u vchodu do jakéhosi domu, který je jakoby panelákový. Je růžovo hnědý a jsou tam trojité prosklené dveře. A pak jsem viděla to jméno!

Bylo napsané, jako by to byla třeba sms zpráva. Bez diakritiky.

Tak mě to překvapilo, že jsem ho zařvala nahlas. Slyšely to i moje holky. Bály se mě probudit. To jméno jsem si napsala do mobilu. Není obvyklé. Samozřejmě to nemusí vůbec nic znamenat, jde o sen a já si přece jméno přála.

V neděli jsem celý den strávila objížděním zvonků a okolních domů a hledáním toho jména. Hledala jsem trubky a vláčela rodinu po svazích Tróji, kde jsme potkávali desítky lidí, někteří byli až z Bráníka. Všichni přijeli pomoct hledat Aničku,nebo stopu.

b

Nenašla jsem ani ten vchod, ani jméno, ani trubky. Moc jsem chtěla.

Večer jsem se věnovala žákyňkám na škole Tarotu a všechno jsem jim vyprávěla. Dlouho jsme vykládaly na toho člověka a snažily se ponejvíc o něm zjistit.

Vedle toho, co jsem si vyložila už v pátek a co jsem vám již řekla, nám vyšlo tohle:

Neměl by to být žádný tulák. Je to člověk společensky činný a všeobecně oblíbený. Patrně je ženatý a možná má syna, nebo se pohybuje hodně mezi muži. Není to nikdo, kdo by byl podezřelý. Naopak. Pořád nám vycházel jako někdo, kdo cosi hodnotí nebo říká, co je správné a co není. (pravda – lež). Napadal nás právník a podobně. Měl dva hlavní vztahy. Cestoval, nebo cestuje. Změnil způsob života. Anička ho znala. A ještě drobnosti.

Co mě ale hodně překvapilo, bylo, že mi večer jedna z žákyněk napsala zprávu, že to jméno, jen s vynecháním prvního písmenka v příjmení, patří člověku, který se školou, kam Anička chodí, skutečně má cosi společného!

Může to být pitomá náhoda, ale tedy hodně pitomá. Úplně pro sebe jsem si to nenechala.

Reklama