Jak se nalačno budovával socialismus.

Z vlastní zkušenosti vím, že často naprosto senzačně. Když uhodilo třeba takové dnešní počasí, náš kolektiv  začal projevovat značný neklid a nespokojenost, který se dal zahnat pouze vhodně volenou lahví buď z ledničkových zdrojů, což byla možnost zcela výjimečná (nadnormativní zásoby se netrpěly), takže většinou veřejnou sbírkou a následným nákupem patřičného množství alkoholu.

Přespolní se svolávali telepaticky, ti méně citliví telefonem a dopolední porady byly většinou velice žádoucí a hojně navštěvované. Kulturní vložky v podobě zpěvu lidových náborových byly na programu většinou až odpoledne, což ovšem potvrzovaly jisté výjimky.

Za zmínku stojí třeba dopolední koncert pro violu od neznámého autora i interpreta, taneční matiné před obědem, budování sněhového bunkru, společenská kratochvíle Fricku vstávej (o kolik) a jiné intelektuálštiny.

Protože podobným neklidem trpělo většinou i osazenstvo jiných spřátelených pracovišť, stávala se tato diagnoza mohutnou demonstrací odhodlání pracujících skoncovat s kapitalistickou nemorálkou jednou provždy, což dotvrzovalo provedení mnoha budovatelských chorálů.

Dnes se upřímně divím, co všechno nám tenkrát prošlo a nostalgicky vzpomínám, jak jsme „neuvěřitelně dřeli„.

S pozdravem Ani zrno na zmar – nazdar!

Čárina


Díky Čárino.

Bohudík jsem se do pracovního procesu dostal až po revoluci, ale jisté zážitky z brigád také mám. Takže rozumím.

A co vy - vy jste plnily plán na 200, nebo 300 %???

Napište nám to do mailu.

redakce@zena-in.cz

Reklama