Čtenářka Tina5 nám poslala úžasné povídání o chlebu a nakonec přidala omluvu, kterou s velkým úsměvem na tváři přijímám. Děkuji Vám Tino5  za příspěvek. A víte co? I když mám raději zimu a ta vedra jsou občas k nesnesení, tak já si říkám, že je stejně nádherně. A snažím si ty libé pocity zapamatovat, až budu v zimě ve sněhu promrzlý ve spacáku, třeba mne tyhle vzpomínky zahřejí. Tak to zkuste taky tak brát…

Milá redakce, děkuji za mé srdeční téma.

Chléb.. pro někoho velice obyčejná věc, pro mne je to úžasná možnostkreativity. Moc ráda peču a zkouším nové věci, tak jsem propadla i domácímu pečení nejen chleba.

Pekárny mám sice dvě a jsou to mé velikánské pomocnice, ale peču v nich pouze vyjímečně. Ano, většinu těst nechám na nich, ale pak si potřebuju ještě pohrát s těstem sama a kdo někdy ochutnal čerstvý chléb právě vytažený z trouby anebo z pekárny, dá mi za pravdu. Občas z nouze se ta cihlička sníst dá, ale ta křupavá nádherná kůrčička z trouby má své nezaměnitelné kouzlo, které žádná pekárna nedokáže. A nevím, zda je to pouze jen můj pocit, ale mám dojem, že projde-li mi těsto rukama aspoň chviličku, je pečivo chutnější, lepší.. ale třeba si to pouze namlouvám.

Nevím.

Prostě si myslím, že pokud člověk něco dělá, měl by to dělat pořádně a je potřeba do toho dát i kus sebe. Pekárna dokáže připravit skvělé těsto, ale lidská ruka je lidská ruka, navíc i mé dcerky milují práci s těstem a tak po vyndání těsta z pečky mám u válu pomocnice, které mi velmi rády pomáhají.

Radku, zarazilo mě, že do kvásku dáváte i cukr, to jsem četla prvně. Já zakládám kvásek pouze ze žitné mouky a vody. A přiznávám, že když zakládám kvásek(nyní ho neuchovávám neb střídám pečení sladké, bílé a chléb), už nevážím, zadělám od oka a ono to funguje taky.

Na netu už je i síť dárců kvásku, ale opravdu není těžké si založit a udržovat vlastní kvásek.

Takže i v těchto vedrech nejsem líná pohonit pekárničku, pomazlit se s těstem, vysypat ošatku, dívat se, jak chléb v tomto vedru kyne přímo před očima a pak jen čekat na úúúžasnou vůni a později i chuť právě upečeného chleba. A jak říká dědeček: „Když je tak čerstvý, je škoda ten krajíc něčím kazit..“

Našemu sousedovi je přes 85 let, pochází ze šesti bratrů a miluje domácí chléb. Občas mu nosím právě upečený a on vždy vzpomíná na svoji maminku. Prý pekla vždy ve čtvrtek pět bochníků, těch poctivých velkých kulatých bochníků a to ještě nikdy neměli dojedený chléb z minulého pečení, tak málokdy ochutnal ten čerstvý právě upečený chléb. Měli doma chlebovou pec. Je to úžasné  poslouchat jeho vyprávění.

O chlebové peci jsem snila. Když jsme hledali dům, v některých starých statcích chlebová pec byla, ale byly to domy v tak ubohém stavu, že v nich nešlo bydlet a my se potřebovali přestěhovat do obyvatelného domu, tak jsem se musela s chlebovou pecí rozloučit. Ikdyž už jsem na netu našla, že není problém ji v dnešní době postavit. Jen je to o penězích.

Ale narazila jsem i na nadšence, kteří si postavili pec na zahradě svépomocí. Ovšem na to si zatím netroufám, ale nikdy neříkej nikdy, že... :-)

Mnoho lidí mě pokládá za blázna, že i v těchto vedrech peču. Kdo nepropadl domácímu pečení, nepochopí.

Jen od doby, kdy jsem domácímu pečení podlehla, mám pocit, že nám někdo krade mouky. Kupuju mouky po celých baleních a za chvilku už zas vytahuju předposlední kilo.. Směsi nekupuju, sama si mouky míchám, semínka, vločky či koření přidávám podle chuti a domácích zásob. Ale není nad klasiku.

Dřív při cestě do města jsem se moc ráda zastavila v malých pekářstvích a moc ráda koupila něco nového a ochutnávala, ale už to dělám jen vyjímečně.  Na netu běhá mnoho informací, jak se v některých „chemických továrnách na chleba“ (to není z mé hlavy, to jsem kdysi zaslechla v nějakém pořadu) chléb vyrábí. Je mi z toho neveselo.

Také se velice často mluví o tom, jak se s chlebem škaredí, kolik ho končí v popelnicích. Myslím, že je to o lidech. My chléb nevyhazujem, pokud ho nespotřebujem tvrdší na topinky, nakrájím ho na kostičky a usuším do polévky nebo jako základ chlebové polévky, ale většinou mi ty kostičky holčičky zkřoupají. Kostičky osmažím až těsně před podáváním, aby nežlukly. Také je skvělé křoupání ty osmažené kostičky ochutit lisovaným česnekem, chilli  či pepřem na samostatné křoupání, to nikdy nezbyde.

Různé nedojedené kousky také nechám ztvrdnout a nosíme je koním. Jezdí k nám kamarádka z Olomouce, která vždy přiveze tašku nasušených kousků chleba pro ovečky. Chléb ji nosí všichni sousedé z ulice. Je to bezvadný nápad a děti mají velikánskou radost, že mohou nakrmit zvířátka.

A jdu zadělat na chleba, aby ráno rodinku probudila vůně čerstvého chleba. Ona je taková vůně totiž kouzelná. Stane-li se, že někdo jakýmsi nedopatřením vstal „prdelkou napřed“, ta vůně přetvoří každého kaktuse v usměvané andílky, kteří se mnou plánují cože si to upečeme příště.

Taky jsem díky domácímu pečení poznala mnoho skvělých lidiček, se kterými si ráda vyměnuji zkušenosti a přiznávám bez mučení, že jsem už několik desítek lidí ve svém okolí tak nachla pro domácí pečení, že si koupili pekárnu a pečou si doma také, ikdyž jen občas, někdo třeba jen vyjímečně, ale i tak mám radost, když mi zavolá soused zda náhodou nepeču, že by potřeboval veku a nechce se mu jet do města..

Moji poslední obětí je naše paní učitelka z hudebky, které jsme vozily s dcerkami na hodiny klavíru ochutnávky až se do pečení nechala zasvětit a pustila se do něho též.

Dobrou chuť přeje Tina5

P.S.

Milý Radku, v zimě jste popisovat své putování sněhem a mrazem. Bylo to velmi zajímavé čtení a úžasné fotografie. Jen s jednou větou jsem nesouhlasila. Psal jste, že máte raději zimu, protože před vedrem se nedá schovat, kdežto v zimě si člověk doma zatopí a je mu hej.

Oponovala jsem si tu pod fousy, co je s topením práce, špíny kolem, vynášet popel.. a nyní se vám touto cestou omlouvám. Ač jsem ve znamení lva, nikdy jsem nemusela slunění či opalování a tato vedra mě přímo zabíjejí a kdybych neměla malé děti, otočím si natvrdo režim, snažit se ve dne spát a v noci žít, protože přes den to moc nejde.

A to si myslím, že my tady skoro na horách mezi lesy máme aspoň trošku dýchatelno a co teprve všichni ti chudáci uvaření ve městě a v panelácích zvlášť... tak když jsem si tu brbala pod foousy sama, omlouvám se vám a těším se na další psaní z vašich expedic.

Buďte dobré müsli :-) 


Můj vztah k chlebu

  • Pečete si vlastní chléb? Prozradíte recept?
  • Nedáte dopustit na bochník šumavy?
  • Nebo dáváte přednost rohlíkům, nebo bagetám?
  • Milujte černé chleby se semínky?
  • S čím si chleba nejraději mažete?
  • Vyrábíte si vlastní kvásek?
  • Pořídila jste si pekárnu na chleba? Používáte ji?
  • Vítáte hosty chlebem a solí?
  • Co pro vás znamená chléb?

Vaše úvahy, recepty, příběhy, fotky, videa, prostě vše, co vás k tomuto tématu napadne, posílejte na známý redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

A já dnes na konci editace odměním jednu z vás, co přispějete, dvěma krásnými knihami.  První je k tématu: Chléb v hlavní roli od Mileny Volfové a druhá je z edice Hubneme s rozumem od Ivy Málkové a Jany Dostálové a jmenuje se: Nakupujeme s rozumem, vaříme s chutí.

Reklama