Reklama

I k tomuto tématu se můžu vyjádřit, protože jsem si zakusila, jaký je rozdíl mezi  vlastním a „cizím“ dítětem.

Když jsem poznala manžela, věděla jsem, že má 2 děti – holku 9 let a kluka 5 let a že jeho manželka odešla s jiným. Nejdříve jsem nechápala, jak mohla opustit tak skvělého chlapa a úžasného otce. Časem jsem si říkala, jak je možné, že to vydržela tak dlouho. každopádně u nás to bylo tak, že manžel měl děti, pouze když za ně zaplatil buď své ex nebo holce na ruku. Bez dokladu, bez potvrzení. Pokud dal méně, mohly se děti rozhodnout, jestli teda půjdou nebo ne.

Já jsem se vždy snažila, abych si k nim našla – dle mého – tu správnou cestu. Jenže: děti byly neuvěřitelně rozmazlené. Pečivo jedli zásadně jen čerstvé (každé ráno jsem běžela do obchodu), všechno se jim muselo přinést pod nos, po obědě odnést talíř, … žačaly mi neuvěřitelně lézt na nervy. Když jsem se snažila, že si talíř budou odnášet, manžel se jich zastal. Rozpečené pečivo také jíst nemohly, lepší je čerstvé. Pokojíček si mám uklidit sama, když mi vadí ten bordel,… když se manžel věnoval pití, tak jsem se o  ně musela starat celý víkend já. I tohle byla pro všechny samozřejmost. Pak se nám narodila dcera a já doufala, že se vše změní. Bohužel. Starala jsem se já o ni i o ně. Dokonce o prázdninách mi holka zavolala, ať pro ně okamžitě dojedu (měly to asi necelý 1 km), že budou vždy týden u nás a týden doma přes celé prázdniny. Nikoho nezajímal můj názor. A manžel se opět zastal jich. Když naše dcerka začala brát rozum, byl na ní přísnější, ale spravedlivý. Jenže oni vždycky mohly všechno – naše dcera ne. Co chtěly, to hned měly, naši dcerku musím usměrňovat. Nechci z ní mít rozmazlence jako jsou oni.

Teď už u nás skoro 4 roky nebyly a já jsem spokojená. Oba  dělají, když mě potkají, že mě neznají, nepozdraví. A já jsem se začala zhruba po roce chovat stejně. Jako kdyby se potkali 2 neznámí lidé.  Je fajn, když se rodina stmelí, a nikdo nepozná, že k sobě ne všichni patří.  Přeji všem, aby našli takové protějšky, které budou milovat je i jejich děti. maje

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Manžela asi hryže svědomí, že se prvním dětem nevěnuje, a tak jim odpustí všechno. Ale být to tak nemá. Simona

Jak je to u vás doma? Řešíte nevlastní děti? Podařilo se vám se s nimi spřátelit, nebo se nesnášíte? A co vaše děti a nový partner? Pište, čekáme na adrese:

redakce@zena-in.cz