Bulvár

Ani po 49 letech se necítím doma v Litvínově

Čtenářka Ježurka se nám svěřila s tím, proč s přestěhovala z Brněnska do Litvínova a proč se tam ani po půl století necítí doma.

Vážená redakce! Už dlouho mne nechávala vaše i když zajímavá témata v klidu, ale tady mi to nedá. Jsem naplavenina a pořádná, zdaleka. Tedy tak to vidím já.

Bylo mi 21 let, když jsem se přestěhovala z městečka kousek od Brna sem, do Litvínova. Synovi byly tenkrát 2 měsíce. A nyní je mu už 49 let. Nestěhovala jsem se za manželem, ale s manželem. Oba jsme byli z okolí Brna, ale marně jsme sháněli byt. To byla tedy ta hlavní příčina. Manžel si tady sehnal práci i s bytem a já, takhle mladá s miminem, jsem ho následovala.

Ano, to všechno dokáže láska. Oba jsme nechali své nejbližší a nejdražší 350 km daleko a šli vstříc novému domovu. Manžel dostal cca do měsíce byt 1 : 3, ve kterém bydlím dosud. To také tedy znamená, že jsem se nikdy nestěhovala. No a teď už si říkám, že to snad ani nestojí zato.

Byli jsme tehdy šťastni, že jsme sami, ve svém bytě, že nám ani nevadilo, že do toho bytu nemáme hned co dát, ale postupně to nějak dopadlo.

Musím se však přiznat, že dlouho bylo na první pohled znát, že jsem z Moravy. Přece jenom je tam v mluveném slově jiná intonace, tak jsem byla hned čitelná. Ještě teď, po tolika letech šoupnu občas do věty nějaké výhradně moravské slovo a je vymalováno.

Sousedé nás přijali dobře, protože jsme se stěhovali do nově postaveného domu, tehdy ještě cihlového a tudíž zde byli všichni nájemníci odjinud. Všichni byli přijati k jedné firmě na určitou výzvu. Většina z nás byli vrstevníci s malými dětmi, takže paráda.

Domluvili jsme se všichni vždycky dobře. Nemohu si tedy na nic stěžovat, protože tady v Litvínově je dost lidí z různých konců naší republiky.

Ale k čemu se nerada přiznávám? K tomu, že DOMA jsem zůstala v Brně. Tam jsem se narodila, žila kousek odsud do svých jen 21 let a přesto jsem nezapomněla.

 Je to zajímavé?

Já si myslím, že takových je nás víc a srdíčko zůstalo tam, v našem rodišti.

Tím ovšem nechci říct, že TAM na mne byli hodnější, to ne, ale přece jenom. TAM je víc domorodců a proto taky trošku jiný přístup k životu.

Na druhé straně už tady mám své děti i vnoučata a domov je tam, kde žije moje rodina. Je to tak, že?
Hezký den přeje                                                                       

 Ježurka
text nebyl redakčně upraven


Děkuji vám Ježurko za váš příběh. Myslím, že takových, jako jste byli tehdy vy, bylo mnoho. Vím to, protože můj strýc se přesně takhle sestěhoval do Přelouče za prací, a ten panelák byl plný lidí v podstatě stejného věku. A že se cítíte doma stále někde jinde, než tam kde žije rodina, a přitom s rodinou se cítíte doma? Alespoň tak jsem to pochopil já, vás nemusí trápit. Je to hezké. Domov máme stejně někde v sobě – jak jsem psal v minulém příspěvku, a je úžasné, pokud pocit domova umíme vytvořit pro ostatní.

Uf – to jsem se zase rozmoudřil.

Prostě všude dobře, doma nejlépe!


Dnešním tématem dne bylo: jste tam, kde žijete, „naplaveniny“, nebo starousedlice.

Jedna z vás bude za příspěvek  odměněna třemi výbornými čokoládovými bonboniérami. Klasickou, čokoládovou i kokosovou Tatianou od Figara

coko

Za chvíli již vyhlášení té, kterou odměním, ale před tím ještě nějaký příspěvek z redakční pošty…

   
20.10.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme