Vztahy

Ani k vnoučatům se nechová lépe


Myslím si, že nejen já mohu na téma tchyně psát román.

Ale pěkně od začátku. Když jsem svého muže poznala, měla jsem jeho
maminku velmi ráda. A to myslím vážně, v té době jsme ještě oba
studovali a mně připadala naprosto super a rozuměla jsem si s ní víc
než se svou vlastní mámou. Dnes to nechápu a mámě se v duchu za to
omlouvám. I když mělo mě varovat, jak se chovala k jejím vlastním rodičům, se kterými žili v domě. To já v životě nezažila, a protože i moji rodiče bydlí s prarodiči, vím, že když lidé chtějí, chovají se k sobě s úctou a respektem k druhým.

Kámen úrazu nastal v době, kdy jsme se s manželem rozhodli spolu žít.
Chtěli jsem si nejprve koupit domek u nich na vesnici, ale nakonec
díky tomu, že se tchyně ve vztahu k rodičům projevila naprosto
nečekaně a opravdu nešla pro sprosté slovo daleko a nadávky tam byly
na denním pořádku, rozhodli jsme se koupit si byt ve městě nedalo od
této vesnice.

Prostě jsme chtěli být sami. A to jsme jí udělali čáru přes rozpočet.
V té době se změnilo i její chování ke mně. Začala být neskutečně zlá a
závistivá. Naštěstí můj muž ji nikdy nechápal a nikdy se jí nezastával. Sám říká, že je rád, že jsme sami a máme klid. Dokonce na svátek jezdí k mé mámě a ne ke své.

Myslela jsem si, že třeba k vnoučatům se bude chovat lépe, ale skutek
utek. Bydlí od nás kousek, ale za dětmi se nezajede podívat jen tak
sama od sebe ani náhodou. Taky dcera, jelikož je již sedmiletá, říká
„naše babička" (moje máma) a babička". Syn to ještě slovně nerozlišuje, je mu rok a půl, ale když zazvoní zvonek a řekneme babička, tak o překot běží ke dveřím a a volá babi babi a čeká moji mámu. Když se tam objeví druhá babička, tak jen kouká a je to pro něj v podstatě cizí paní.

Za poslední rok a půl, co máme 2 děti, se to kapínek zlepšilo. Když
tchyni zavolám, že občas potřebuji na chvilku (tak hodinku) pohlídat
malého, tak přijede a prcíka chvilku pohlídá. Teda když se jí to zrovna
hodí. Ale to nevadí, jelikož k nám nejezdí, do ničeho se nemontuje  a
máme pokoj. Ale stejně mě mrzí, že naše děti nemiluje tolik jako moji
rodiče, že nemá chvilku za nimi přijet a pomazlit se s nimi. Já měla
dvě super babičky (naštěstí jednu ještě stále mám), obě jsem měla moc
ráda, tak je mi líto, že moje děti mají jen jedny prarodiče. Naštěstí
jim to stonásobně vynahrazují a myslím, že nadšení mých dětí, když tam
jedeme a vidí je, je pro ně ta nejkrásnější odměna, za všechnu jejich
lásku, kterou jim dávají.


Milá ženo-in,
jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá... řekla by teta Kateřina.
Zřejmě druhá babička (vaše tchyně) lásku svých vnoučat tolik nepostrádá.

 

   
19.02.2007 - Láska a vztahy - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Lídy [*]

    hanulinka77: To je bezva, když se děti těší k babičce. Moje děti už nejsou úplně nejmenší a už ani k babičkám nechtějí - vidí, že o ně nikdo nestojí. Tak držím , ať se Tvoje děti mají pořád kam a na co těšit.

    superkarma: 0 19.02.2007, 15:23:01
  2. avatar
    [2] Lendinka [*]

    superkarma: 0 19.02.2007, 14:11:11
  3. avatar
    [1] Lídy [*]

    Moje děti bohužel nemají ani jednu superbabičku - z obou stran v lepším případě vlažný zájem... Co bych dala za jedny "normální" prarodiče! Je mi to líto kvůli dětem, já se s tím už nějak srovnám, ale vůči nim to není fér. Přeju hodně hodně štěstí , i jedni prarodiče stačí a těm dětem dají moc. Netrap se tím, co nemůžeš změnit a buď ráda za to, co máš .

    superkarma: 0 19.02.2007, 13:54:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme