Zdravím redakci i ostatní čtenářky!

Chtěla bych vám napsat něco o božích mlýnech. Jestli totiž někoho opravdu dostaly, tak moji matku. Je už dlouho po smrti a nedělá mi problémy o tom psát, ona pro mne totiž nikdy skutečnou matkou nebyla. Biologickou, to snad. Ale jestli to byla opravdová máma, to si snadno domyslíte z toho, že jsem vyrostla v děcáku. Matka byla celkem zdravá (samozřejmě až na to pití) a občas i měla práci, starat se o děti se jí ale nechtělo. Mám ještě bráchu, od pěti let si ani jednoho z nás nevzala domů na jediné Vánoce. V domově to nebylo tak špatné, ale vždycky jsem věděla, že mě matka nechce. S tím se nevyrůstá zrovna dobře.

Když mě vysypali z domova, dostala jsem práci s ubytovnou. Pak jsem se na zábavě seznámila s mým nynějším mužem - to bylo největší štěstí, co mě v životě potkalo. Jeho maminka je ta nejhodnější a nejlepší ženská pod sluncem. Určitě se lekla, že si kluk přivedl holku z děcáku (i když bílou), ale nevyhodila mě a stala se mojí opravdovou mámou. Udělala bych pro ni všechno.
Po čase jsem se doslechla, že s mojí matkou je zle. Byla prý hodně nemocná, ležela ve špitále, ale nikdo za ní ani nepřišel. Brácha ani já tedy ne. Ani nevím, kdo jí zařizoval pohřeb. Možná si myslíte, že jsem zlá, ale ona taky neměla ani kousek citu. Myslím, že skončila tak, jak si zasloužila.

Jajka


Až mě zamrazilo. Závan drsného života. Kdo z nás, co jsme tady, by vás, Jajko, mohl soudit?
Díky za příspěvek, určitě se nepsal lehce.
Reklama