Sopranistka světového formátu, vzdělaná a inteligentní žena s širokým uměleckým záběrem. Velká vlastenka, milovnice přírody, starožitností a kuriozit. V závěru svého života pak především nešťastná a osamělá žena. To byla Ema Destinnová…

Narodila se před 135 lety v únoru 1878 jako nejstarší z pěti dětí do dobře situované a vážené pražské vlastenecké rodiny. Díky svému všestrannému uměleckému nadání dlouho váhala mezi zpěvem, malířstvím a literaturou. Tatínek, známý mecenáš umění a podnikatel, rozhodně na své dcerušce nešetřil. Nakonec u Emy přece jen vítězí zpěv. Ostatně krásný hlas má mít po kom! Vždyť její maminka Jindřiška Šrutová zpěv studovala a dokonce vystupovala v pařížské opeře! Původně sice hrála na housle, ale pak rodiče svou živelnou dcerku svěřili do péče učitelky zpěvu Marie von Dreger Löwe-Destinnové (nebo též Löwelové-Destinnové), po níž si Emílie Pavlína Kittlová volí svůj umělecký pseudonym. Soukromé lekce herectví pak Ema absolvovala u Otýlie Sklenářové-Malé, svého času věhlasné herečky Národního divadla.Ema Destinnová

Budoucí hvězda měla dvě obdivuhodné vlastnosti: vůli a charakter. Jinak by nebyla schopná zvládnout své počáteční neúspěchy. Když se ve dvaceti letech pokoušela o angažmá v Národním divadle, ředitel F. A. Šubert ji odmítl, protože mu prý vadil její temperament i politická angažovanost jejího otce. Uměla perfektně německy, zkoušela to tedy v Drážďanech. Neuspěla. Vadilo jim, že není Němka. Nevyšel ani třetí pokus v Theater des Westens v Berlíně. Tamní ředitel jí neomaleně naznačil, že je nemuzikální a navíc ještě ošklivá! Ani z toho se nezhroutila! Tehdy jí navíc zemřela matka a rozešel se s ní mladík, kterého velice milovala. Byl to český cyklistický šampión Jindřich Vodílek. Tato nešťastná láska prý pro ni byla doživotním traumatem. Ema snad dokonce uvažovala o sebevraždě skokem z balkonu. Nebylo té smůly nějak moc?

Konečně! Dostavuje se první úspěch! Oslnila v berlínské Dvorní opeře, kde jí byla s okamžitou platností nabídnuta pětiletá smlouva! Obdivoval ji samotný německý císař Vilém II. A z tuctové zpěvačky roste v pěvkyni světového formátu. Dobývá Londýn, Paříž, Řím, milánskou La Scalu i Metropolitní operu v New Yorku. První společné vystoupení s Enricem Carusem, nejlepším tenorem své doby, bylo dlouhé týdny dopředu vyprodáno. Caruso se do ní dokonce vášnivě zamiloval a nabízel jí manželství. Velkou slabost měl pro ni skladatel Giacomo Puccini i jeho kolega Ruggiero Leoncavallo. Těch nápadníků bylo více a ne ladajakých, jenže Ema chtěla zůstat nezávislá. Kdo ví, zda později nelitovala…

Díky roli Mařenky, kterou zpívala v Metropolitní opeře, v představení, které dirigoval sám Gustav Mahler, se Bedřich Smetana stává známým i v Americe. Ema prosadila, aby byla Prodaná nevěsta zařazena do repertoáru. Jen v Praze jaksi pro stále není místo. Vzpomenou si na ni teprve v roce 1908 při příležitosti 500. uvedení Prodané nevěsty v Národním divadle. Konečně zpívá Mařenku i doma! Dokonce ji jmenují čestnou členkou naší nejznámější divadelní scény. Ale u toho také zůstalo. Stálé angažmá, po němž tolik touží, opět nedostane.

A ona stále sní o uznání především v Čechách. Zlom v jejím životě i kariéře nastává v roce 1916. Tehdy se zapojila do odbojové činnosti. Je však prozrazena a rakouská policie ji obvinila ze špionáže. Je jí zabaven pas a následně je internována na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou. Věnuje se svým zálibám, rybaří, sbírá starožitnosti a kuriozity. V roce 1918, v posledním roce války, je jí umožněno opět občas zpívat – ale jen v Čechách a na Moravě. Po válce se snaží získat ztracenou slávu, zpívá sice opět v Londýně, ale nic netrvá věčně. Nastupuje mladá generace a Ema vystupuje čím dál míň. Přestává jezdit i do zahraničí.

Do toho se dostavují bolesti klubů, onemocnění krku, vysoký krevní tlak, oční problémy, deprese … Jak fantastický byl vzestup, tak krutý byl i pád! Její zámek v jižních Čechách ji finančně vyčerpává a Ema hospodařit neumí. Brzy je na mizině, a tak začíná prodávat to, co nashromáždila za své oslnivé kariéry. Samozřejmě hluboko pod cenou.

Do toho se neuváženě ve svých 45 letech provdala za Josefa Halsbacha, bývalého důstojníka, muže o 20 let mladšího. Manželství nebylo šťastné od samého začátku. Emin manžel neměl pochopení pro její umění, a když zjistil majetkové poměry, bez váhání ji opustil, i když k rozvodu nedošlo. Do posledních chvil si však užíval všech výhod, flámoval, svou ženu podváděl a odnesl, co se dalo.

Za této situace se Ema snažila získat alespoň místo profesorky na pražské konzervatoři, ale ta bohužel o ženu jejího formátu neměla zájem. Jediné, co Emě zbývalo, bylo psaní a překládání.

Mozková příhoda, která ji postihla během operace očí v 52 letech, ji nejspíš zachránila od skutečné bídy. Teprve po smrti jako by si česká společnost na Emu vzpomněla a uspořádala jí honosný pohřeb. Ačkoli si přála být pochována v parku svého zámku, spočinula nakonec na vyšehradském Slavíně, kam se s ní přišly rozloučit zástupy jejích obdivovatelů.

Ema Destinnová

Také máte tento portrét Emy Destinnové v oblibě?

Ema Destinnová byla nejen velká umělkyně, ale podle všeho i vzácný člověk. Ačkoli pocházela z bohatých poměrů a pohybovala se v době své kariéry mezi opravdovou smetánkou, snobské chování jí bylo naprosto cizí. Podle profesora Holzknechta to byla dobrosrdečná a přející žena. Když prý nějaký návštěvník obdivoval u ní nějaký obraz či jiný předmět, druhý den ho dostal do bytu darem. Svého otce-bohéma považovala za kamaráda, milovala ho a tolerovala mu jeho výstřelky. Když dokázal utratit veškeré své jmění - velká část ovšem padla na umělecké účely (podporoval prý Nerudu, Brožíka a financoval několik časopisů) – neváhala a štědře mu umožnila, aby si mohl dopřávat. K místním lidem ve Stráži se chovala jako rovný k rovným. Na nikoho se nevyvyšovala, dokonce vedla místní ochotnický kroužek. Nesnášela maloměšťáky. Dokud byla slavná a bohatá, všichni si ji předcházeli, když se situace obrátila, začali ji pomlouvat, odvracet se od ní a nikoho nenapadlo, že by potřebovala pomoc.

Jisté je, že byla osobností vysoce převyšující své okolí. A úspěch, ten se v našich zeměpisných šířkách – jak známo - neodpouští.

Čtěte také:

Reklama