Bulvár

Angelika Kauffmann, „dokonalá žena“

Malá obec Schwarzenberg na lučním úpatí hor Bregenzerwaldu se pyšní krásným muzeem. Je pojmenováno po Angelice Kauffmann, první ženě, která byla přijata do britské Královské akademie umění. Ačkoliv se proslavila daleko za hranicemi rodné země, nikdy nezapomněla, kde vyrůstala. Z lásky k rodné hroudě darovala obci mnoho svých děl.

Narodila se sice v nedaleké obci Chur - dnes na území Švýcarska - ale část dětství prožila právě ve Schwarzenbergu, rodné obci svého otce. Ten záhy rozpoznal její talent a vynaložil velké úsilí, aby rozvíjel její nadání. Sám jí dával lekce výtvarného umění. Po smrti matky v roce 1757 pobývala s otcem ve Schwarzenbergu, kde spolu pracovali na freskách apoštolů místního farního kostela. Pak se vydali na cestu do Itálie. Přes Milán, Florencii, Bolognu, Benátky až do Říma, kde se usadili. Brzy se díky talentu, ale i svému šarmu seznámila s nejvýznamnějšími umělci. Stala se vyhledávanou malířkou. Byla nadaná i hudebně a jazykově. Dobře hovořila nejen italsky a německy, ale také francouzsky a anglicky. Díky tomu portrétovala většinu anglických návštěvníků Věčného města.

Když bylo Angelice 25 let, seznámila se s lady Wentworth, manželkou britského velvyslance, která jí navrhla, aby ji následovala do Londýna. Již téhož roku vystavovala portrét Davida Garricka, tehdy známého britského dramatika a herce v galerii na Maiden Lane. Díky lady Wentworth se jí otevřela cesta do společnosti anglické aristokracie i uměleckých kruhů. Dokonce se dostala do přízně královské rodiny.

Angelica KaufmannAutoportrét

Velké přátelství se vytvořilo mezi ní a sirem Joshuou Reynoldsem, významným anglickým malířem. Reynolds byl velmi společenský a nadšený intelektuál s velkým množstvím přátel z londýnských uměleckých kruhů. Mnozí tomuto vztahu přisuzovali i něco více než jen přátelství.

Během patnácti let strávených v Londýně dosáhla svých největších společenských i uměleckých úspěchů. Dostala několik významných zakázek od královského dvora i dalších kruhů. V roce 1769 se stala s pětatřiceti umělci v čele s Joshuou Reynoldsem zakládající členkou Královské akademie umění. Spolu s další malířkou, Mary Moserovou byly jediné ženy, které byly do Královské akademie přijaty. Od té doby směla označovat svá díla značkou „R.A.“ za svým jménem…

Až do roku 1782 každoročně vystavovala několik pláten na výstavách Akademie. Její silnou stránkou byla historické a alegorické výjevy, tato lukrativní oblast klasického akademického malířství osmnáctého století. 

Akademie ji pověřila výzdobou londýnské katedrály sv. Pavla, rovněž to byla ona, kdo vyzdobil stěny staré auly Akademie v Somerset House. 

Neprovázely ji však jen úspěchy. Ve společnosti byla považována za ženu se skandálním chováním, zejména díky příliš úzkému a spekulace vyvolávajícímu přátelství s Reynoldsem. Také ji potkala nepříjemná věc. Naletěla nažehlenému gentlemanovi, který si říkal baron Horn, a dokonce se za něj provdala. Za pár měsíců se však ukázalo, že to byl podvodník.

Další rozruch vyvolaly pomluvy o vzájemném intimním vztahu, které rozšiřoval Jean - Paul Marat, budoucí francouzský revolucionář, v té době se potloukající rovněž londýnskými čtvrtěmi. Tyto spekulace však Angelika striktně odmítla.

AlegorieJeden z Angeličiných obrazů - Alegorie poezie a hudby, v jedné z postav zvěčnila sebe

Zanedlouho však potkala Antonia Zucchiho, benátského rodáka, malíře působícího taktéž v Londýně. Krátce nato se za něj provdala. Zlí jazykové tvrdí, že to byl jen oboustranně výhodný svazek – Angelika přinesla prostředky pro živobytí a sňatkem se udělala přítrž pomluvám.

Nicméně se manželé v roce 1782 vrátili do Říma, kde koupili dům. Jejich salon navštěvovaly ty nejvýznamnější osobnosti kulturního a společenského života, mimo jiné Johann Wolfgang von Goethe, který v jednom ze svých listů do Wiemaru o ní napsal, že je „nejdokonalejší ženou Evropy“.

Když pak ztratila svého manžela, stáhla se do ústraní a skoro neopouštěla svůj dům. Zemřela v roce 1807. Její pohřeb v Římě se konal s náležitou pompou v režii sochaře Antonia Canovy. Ostatky doprovázely všechny tehdy významné osobnosti a stejně, jako například v případě pohřbu Rafaela, se v čele průvodu nesla její díla. Byla pochována vedle ostatků svého manžela v kostele Sant Andrea della Fratte…

Na našem webu jste si také mohli přečíst:

   
03.07.2014 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. avatar
    [15] Jindriska8 [*]

    Opět pěkný a zajímavý článekSml67

    superkarma: 0 03.07.2014, 23:08:33
  2. avatar
    [14] Ajinka11 [*]

    monkee — #12 Dík za raduSml16

    superkarma: 0 03.07.2014, 21:06:49
  3. [13] Jana Ládyová [*]

    Anai — #10 To mě nenapadlo, ale bude na tom dost pravdy!

    superkarma: 0 03.07.2014, 17:14:50
  4. avatar
    [12] monkee [*]

    Ajinka11 — #9 Obrázek se jmenuje avatar a vložíš ho přímo v profilu. Jen má omezenou velikost, tak je lepší volit nějaký detail než klasickou fotku (zmenší se a nerozeznáš nic).

    1. na komentář reaguje Ajinka11 — #14
    superkarma: 0 03.07.2014, 15:08:31
  5. [11] slávenka [*]

    Všestranně nadaná malířka a opět zajímavý článek.Sml67

    superkarma: 0 03.07.2014, 14:17:55
  6. [10] Anai [*]

    Jana Ládyová — #8 Já bych řekla, že moderní umění se objevilo s vynálezem fotky - už nebylo třeba zvěčňovat lidi, umělci se mohli "rozlétnout" a dát průchod emocím.Sml30 Kdyby se za časů tého úžasné dámy malovalo "moderně", ani bychom nevěděli, jak vypadala a to by bylo škoda!

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #13
    superkarma: 0 03.07.2014, 13:43:05
  7. avatar
    [9] Ajinka11 [*]

    Sml59krásné obrazy a krásná ženaSml22

    Sml80 nevíte někdo jak si přidat na svůj profil obrázekSml80

    1. na komentář reaguje monkee — #12
    superkarma: 0 03.07.2014, 13:12:37
  8. [8] Jana Ládyová [*]

    monkee — #7 Díky - opravím to! Toto mi uniklo a přitom si na pravopis dost dávám pozor, dělám i korektury.

    Jinak i mě styl Angeličiných maleb nadchl. Ne že bych neměla ráda moderní umění, ale její "klasika" je nádherná.Sml16

    1. na komentář reaguje Anai — #10
    superkarma: 0 03.07.2014, 11:01:38
  9. avatar
    [7] monkee [*]

    Joshua se skloňuje podle vzoru předseda. Jinak krásný článek o neznámé (a opravdu líbezné - přímo to láká použít to slovo) umělkyni. Až budu v Londýně, určitě zajdu do katedrály sv. Pavla. Při první návštěvě nebyl čas.

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #8
    superkarma: 0 03.07.2014, 10:40:36
  10. [6] Elis19 [*]

    O této dámě čtu poprvé, zajímavý článekSml59

    superkarma: 0 03.07.2014, 09:58:15
  11. avatar
    [5] LudPa [*]

    No, vida jaký článek.

    superkarma: 0 03.07.2014, 09:53:00
  12. avatar
    [4] tauferova monika [*]

    Opět zajímavý článek,díkySml79

    superkarma: 0 03.07.2014, 09:52:30
  13. avatar
    [3] Hanula [*]

    Sml16super článek - o této dámě vím - není nad to si ji zase připomenoutSml67

    superkarma: 0 03.07.2014, 09:52:09
  14. avatar
    [2] enka1 [*]

    Pohlazení - tyhle článkySml67

    superkarma: 0 03.07.2014, 09:33:59
  15. avatar
    [1] gerda [*]

    Další neznámá.Sml59Musela být i fyzicky zdatná, pracovat na freskách z lešení chce kondici a odvahu, já bych se držela šprušlí s jediným přáním - abych nesletělaSml30 A pak že se ženy dříve neuměly prosadit...Sml67 Akorát s tou láskou - no, ale při vysokém nasazení ve svém povolání je pochopitelné, že byla nezkušená, naivní a uvěřila sladkým řečičkám.Sml80

    superkarma: 0 03.07.2014, 06:58:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme