Když se mi Anett.ka svěřila, že je bisexuálka, rozhodla jsem se využít její otevřenosti a vznikl následující rozhovor. Překvapivě se, jako člověk, kterého se to v budoucnu možná bude týkat také, staví proti adopci homosexuální párů i registrovanému partnerství.

anettČtenářku s nickem Anett.ka jsem, jako spoustu další lidí, potkala na sociální síti Facebook, kde vystupuje pod jménem Anett Differentová. Bylo to na fanouškovské stránce hlášky „Harry, jdu do baráku!“ Napsala mi, že mám hezké vlasy. Mně to potěšilo a kompliment jsem jí vrátila. Daly jsme se do řeči a já zjistila, že je to docela milá slečna, která dokáže zcela otevřeně mluvit o spoustě věcí. I o své bisexualitě.

Kdy jsi poprvé přišla na to, že si ti líbí obě pohlaví?
Holky se mi líbily už od mala, vždycky jsem to v sobě nějak měla. Říká se, že tvoje orientace se určuje, už když jsi v embrionálním věku u matky v břiše... Něco na tom bude.

Takže jsi s tím byla od začátku tak nějak smířená? Žádný šok typu: „Ježiš, já jsem bisexuální!“ a následné deprese se nekonaly?
To ne.

A vědí to tvoji rodiče? Jak se staví k tomu, že budou mít buď zetě, nebo „zeťovou“?
Mamce říkám všechno, ona je můj anděl strážný, život bez ní by neměl smysl. A otec? Přímo jsem mu to neřekla, ale myslím, že určitě něco tuší, protože do mě furt reje. (smích).

Jak třeba?
Ptá se třeba: „Tak co kluci?“ Když odpovím, že nic, tak mi hned odvětí: „Mno, abys náhodou nebyla na holčičky.“

Nemůže to vědět od tvojí mámy?
Maminka byla vždy na mojí straně a nikdy by mě nepodrazila.

Jaký je tvůj názor na registrované partnerství?
Teoreticky je to hezké, ale prakticky to k ničemu není. Mám pár známých, kteří jsou registrovaní, mají hezké fotky, hezké zážitky, ale to je tak všechno.

anettA co říkáš na adopci homosexuálními páry?
Nevidím důvod, proč by měly být homosexuální páry ochuzeny o to vychovávat dítě. Jsou to lidé jako všichni ostatní a já beru na všechny stejný metr. Sami se musí rozhodnout, jestli to dítěti nějak v budoucnu neublíží, že bude vyrůstat v homosexuální rodině, a jestli mu nebude chybět rodič opačného pohlaví. Šikana je na denním pořádku. Štěstí dětí je důležitější než náš pocit splněného snu a je třeba na to brát ohled. Dvakrát měř a jednou řež.

A ty sama bys do toho šla?
Já bych se nechala uměle oplodnit. Myslím, že je to lepší než adopce. Za prvé je to tvoje a za druhé s tím nejsou zbytečné průtahy jako s adopcí, na kterou čekáš i několik let, a u které nemáš jistotu, že vůbec vyjde.

Pokud vím, tak to se dneska dělá jenom párům muž - žena, kterým se nedaří počít normální cestou. Lesbické vztahy se jaksi neřeší. Ale třeba se to změní…
To bych poprosila nějakého kamaráda (smích).

A myslíš, že by to nějaký pro tebe udělal? Jak by k tomu přišla tvoje přítelkyně?
Takhle to udělala jedna moje kamarádka lesbička a ve čtvrtek porodila kluka. Pokud by si se mnou partnerka přála dítě, musí počítat s tím, že se do mě ty spermie musí nějak dostat. Je to o důvěře a hlavně o domluvě. Otec se přecw uvádět nemusí, takže by s tím neměl být žádný problém. Já bych dítě fakt chtěla.

Do registrovaného partnerství bys vstoupila?
Ne, je to k ničemu... Na lásku nepotřebuješ papír, pak jsou s tím akorát tahanice.

Máš zkušenosti se vztahy s oběma pohlavími?
Ano, mám.

Ve vztahu s ženami a vztahu s muži musí být docela rozdíl…
Určitě.  Myslím, že s holkami je to víc o citech. Holky jsou větší psycholožky. To znamená, že když ublíží, tak to stojí za to. A když je miluješ, tak bezhlavě.

S muži to bezhlavě nejde?
Jasně že jde, ale myslím, že holky jsou větší mrchy a občas dokážou člověka dostat fakt na kolena.

Takže jsou i větší intrikánky?
Stoprocentně. Samozřejmě záleží na člověku jako jedinci, ale holky jsou myslím vyčůranější obecně. Ale kdo dneska není, že?

To znamená, že chlapi ve vztahu jsou tedy asi přímočařejší, jednají víc na rovinu, ale zároveň chladnější?
Chladnější bych ani neřekla. Řeknu to asi takhle: Pokud chlap není gay, tak nemá pro nás pro ženy dostatečný cit a pochopení. Například žena jde ke kadeřníkovi, aby se muži líbila, pak přijde domů plná očekávání, těší se na pochvalu, a reakce žádná.

Oni si toho totiž nevšimnou.
Přesně tak. Není to tak, že by nás muži tolik nemilovali, ale nemají smysl pro detail a pro krásu jako ženy, tudíž z toho vyplývá ten můj názor, že ženy jsou citlivější.

A dáváš přednost nějakému pohlaví?
Já vždycky říkám: Nezáleží na pohlaví, ale na člověku. Každý má něco do sebe. Záleží, jak ti sedne konkrétní člověk, a ne co má mezi nohama.

Tvůj první vztah byl s holkou nebo klukem?
S klukem.

A co rozchody? Liší se ty ženské od mužských?
Nemyslím, že je tam nějaký zásadní rozdíl.

Všechny naštvou…
Jak kdy, někdy je to dokonce osvobození. Například když narazíš na blbce, násilníka nebo mamánka. Ty jsou nejhorší. To nejsou lidi na vztah a v takovém případě je ten rozchod vysvobození.

Protože jsme zatím neměly možnost se sejít, probíhal tento rozhovor přes skype a za celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu, že přes svůj docela mladý věk má, alespoň co se vztahů týče, v hlavě docela pořádek. A na rozdíl ode mě svůj život promýšlí dost do budoucna. Docela se těším, až tuhle ženu-in poznám osobně.

Reklama