Bulvár

Aneta Stolzová: Umím se poprat s osudem

Osobností víkendového vydání je tentokrát mladá maminka, paní Aneta Stolzová, žena, která měla už ve dvaceti slušně našlápnuto na skvělou kariéru. Život jí však postavil do cesty těžkou životní zkoušku. Jak ji ustála, to se dozvíte právě v tomto rozhovoru.

myNebudu zastírat, s Anetou Stolzovou se známe osobně. Seznámily jsme se před lety na Vyšší odborné škole publicistiky. Ona však už v prváku dostala nabídku, která se neodmítá, a začala pracovat v médiích. A tak zatímco já jsem teprve skládala diplomovou zkoušku, její tvář už byla vídána na televizních obrazovkách ve spojitosti se známými umělci i politiky.

Anetko, jak začneme? Od konce nebo od začátku?
Já bych začala klidně od začátku, tedy jestli po mě nebudeš chtít historky ještě z mateřské školky, ty jsou myslím nepodstatné.

(smích). Ne, neboj se, básničky recitovat nebudeš. Začala bych tvojí první působností v médiích, a to v televizi Nova.
Ano, to bylo už v prváku, kdy jsem se na základě vyhlášení konkurzu dostala do televize Nova, kde jsem dva a půl roku pracovala jako reportérka publicistického pořadu. Ve dvaceti letech, životem nezkušená, mladá holka z Ostravy, a najednou jsem se ocitla na televizní obrazovce. Měla jsem z toho všeho trochu vítr, protože vstup do mediálního světa není vůbec jednoduchý, to s člověkem zamává.  Vlastně teprve v roce 2001 jsem se nastěhovala do Prahy a prakticky už dva měsíce na to jsem pracovala na Nově. Nikoho jsem tady neznala, neměla jsem v Praze žádné známé ani kamarády, byla to jedna z prvních velkých životních zkoušek.

Mezitím jsi ještě studovala výše zmíněnou školu - jen pro čtenářky pro věkové upřesnění, já jsem studovala „na stará kolena“ nicméně ty jsi byla normálně po střední. Mladá holka. Pak jsi ale školu přerušila. Proč?
Nešlo to už časově zvládnout. Měla jsem sice povolen individuální studijní plán, nicméně ve dvaceti letech jsem si naivně myslela, že škola je mi úplně k ničemu, že důležitá je hlavně praxe. To se mi sice se po letech potvrdilo, ale zároveň i vyvrátilo. Ano, poznala jsem řadu zajímavých lidí, získala obrovské zkušenosti, naučila jsem se orientovat v médiích, ale na druhou stranu, dnes je tak velká konkurence mezi mladými lidmi, a ti mají tu vysokou školu prakticky už automaticky. Já jsem si ji nakonec dodělala taky, dálkově.

Ještě předtím jsi se však z televizního média přesunula do politiky.
Ve svých čtyřiadvaceti letech jsem dostala další velkou životní nabídku, pracovat na Ministerstvu zdravotnictví u tehdejší ministryně Součkové. I přesto, že se už delší dobu mluvilo o jejím odchodu a spousta lidí mě zrazovala, ať do toho v tu dobu nejdu, nabídku jsem přijala. Viděla jsem v tom obrovskou životní šanci a kariérní postup.

civilPromiň, ale k práci na ministerstvu jsi přece musela splňovat i nějaká kritéria přijetí. Nebo stačilo, že umíš dobře mluvit a máš hezkou tvářičku?  
(smích)No, dnes možná jen ta tvářička stačí... Ne, vážně, to samozřejmě nestačilo. Ta nabídka mi přišla na doporučení mojí tehdejší učitelky rétoriky a moderování Evy Jurinové, která se znala s lidmi na ministerstvu a věděla, že tam někoho hledají, tak mě přímo doporučila. Určitě jsem musela splňovat nějaké základní předpoklady, znalost cizích jazyků, výbornou orientaci v problematice médií, kontakt s novináři, mít dobrý projev, to všechno jsem získala právě díky té práci reportérky a Evě Jurinové, která mě hodně naučila a moc jí za to děkuji.

Na Ministerstvu zdravotnictví jsi zažila tři ministry. Jak známo, právě v tomto resortu se hodně střídají. Jak jsi ty změny zvládala?
Ano, zažila jsem tři ministry a bylo to hodně stresové období. Kromě toho, že se tam tak střídali ministři, tak ten resort procházel v tu dobu poměrně rušným obdobím. Kauzy, které tam v té době probíhaly, byly hodně na očích, denně jsem musela být v kontaktu s novináři, pořád ve střehu, pořád připravená, nicméně ta práce mě bavila.

Jaký byl tehdejší svět politiky v porovnání s dnešním?
Z mého pohledu byl míň agresivní a míň zkorumpovaný, anebo jsem to v té době neviděla, ale mám pocit, že nebyly tak rozsáhlé kauzy typu úplatkářství a řešily se úplně jiné věci. A teď nedávno jsem si uvědomila jednu zvláštní věc: když jsem pracovala v politice, tak třeba ještě i čtyři roky potom, co jsem z ministerstva odešla, znala jsem všechny ministry jménem, orientovala jsem se, svět politiky mi byl blízký. Ale poslední dobou, jak se to tam pořád mění a k tomu ty kauzy, tak já už ani nevím, kdo je kde, ta jména jsou mi cizí a pomalu se v tom ztrácím.

Vrátila by ses do politiky?
Vrátila. I když…, mám děti a rodinu a v politice nejsi absolutně pánem svého času. Já si pamatuji, že jsem třeba u sebe mívala tři telefony, neexistovalo odjet na víkend, aniž bych si s sebou nevzala notebook nebo telefon, prostě pořád musíš něco řešit. Pamatuji si, že jsem byla jednou večer v kině a hned na začátku jsem musela odejít, protože jsem celou dobu, co šel film, řešila na chodbě po telefonu tehdejší aktuální kauzu.

Ještě než se dostaneme k rodině, prozradíš nám, se kterým z těch tří ministrů sis rozuměla nejlépe?
S ministrem Kubinyim, byl mi lidsky nejblíže, možná i proto, že je z Ostravy, prostě jsme si hodně sedli. Často se předpokládá, že nový ministr si bere nový tým lidí a těch starých se zbavuje, on to v mém případě neudělal, za což jsem mu hodně vděčná, protože mě v politice hodně naučil. Jezdila jsem s ním i na zasedání vlády, bral mě do poslanecké sněmovny, prostě jsem poznala ten opravdový, velký svět politiky.

politika

žena v politice

Mělo by být podle tebe v politice více žen?
Určitě. Ženy mají na věci v politice jiný názor, mají nadhled. A také co se týče například kontaktu s novináři, ženy jsou jim tak nějak bližší, jsou přátelštější, kdežto muži jsou moc důležití, hodně se prsí. To je můj názor.

Ve čtyřiadvaceti jsi „skončila“ na ministerstvu. Slušný vrchol, kam ještě dál?
To jsi řekla přesně. Kam ještě dál? Najednou jsem se ocitla v kariérních oblacích. Ale ministr Kubinyi odešel, možná kdyby tam zůstal ještě deset let, zůstala bych s ním, kdo ví, a přišla další nová ministryně. Mohla jsem tam zůstat, ale cítila jsem, že tiskový mluvčí by měl být vůči svému ministru loajální, měl by být jeho parťákem, ať ministr řekne cokoliv, mluvčí ho musí interpretovat, protože je to jeden z jeho nejbližších lidí, ale hrát tu úlohu už potřetí? Cítila jsem, že to nejde a tak jsem sama odešla.

Zamluvily jsme otázku: Kam ještě dál?
Já se k tomu dostanu. Pořád jsem byla na vrcholu, uvědomila jsem si, že zatímco moji vrstevníci končí školy a začínají kariéru teprve budovat, já jsem byla téměř na konci. Říkala jsem si: „Co jako teď? Kam ještě dál? Kam dál mám ještě jít?“ Také jsem se už cítila, i já, jako mladý člověk, po těch letech v kariéře unavená. Ministerstvo procházelo velkou reorganizací, zase samý stres, pořád jsem byla nervózní a napjatá, co se zase bude dít, co budu řešit, a tak jsem se na chvíli „uklidila“ do tištěných médií, kde jsem měla také skvělou pozici. Mezitím jsem se seznámila se svým budoucím mužem, lékařem, který je o devět let starší.

A začala jsi uvažovat o rodině.
To ani ne. Jak to říct, byť jsem dítě neplánovala, v pětadvaceti jsem otěhotněla. Ale říkala jsem si, že to je vlastně ideální příležitost mít teď dítě, na chvíli zvolnit, „odpočinout si“, a potom můžu v tom rozjetém vlaku pokračovat dál. Mezitím jsem totiž dostala i nabídku dělat tiskovou mluvčí Úřadu vlády, ale to nakonec nevyšlo, tak jsem to považovala za jakési znamení, že je čas zvolnit a porodit dítě. Kdyby ten Úřad vlády vyšel, asi bych na mateřskou nikdy nešla, protože bych nechtěla politickou kariéru zpřetrhat, takhle v těch tištěných médiích nebylo co ztratit, prostě narodí se dítě v ideálním čase a já se pak určitě do politiky zase vrátím.

Nicméně zasáhl osud. Pokračování velké politické kariéry se nekonalo, protože se vám narodila handicapovaná holčička, které bylo potřeba se věnovat 24 hodin denně.
Holka, to se mnou zamávalo. Najednou obrat o 180 stupňů. Jako každý rodič jsem si představovala, jak to bude úžasné, až se dítě narodí, až začne běhat, až půjde do školky, do školky, jak budeme život s ní plánovat… Osud si s námi pohrál. Natálka se po narození nevyvíjela jako ostatní děti a pozorovali jsme u ní velké psychomotorické opoždění. Začali jsme chodit na fyzioterapii, cvičili Vojtovu metodu, absolvovali jsme všechny možné terapeutické metody, jezdili jsme a dodnes jezdíme na hipoterapii, nicméně nikdo za celou dobu nepřišel na to, co se děje, jelikož zásadní změny k lepšímu nepřicházely.
Zpočátku nám říkali, že to může být jen opoždění, že se každé dítě vyvíjí jinak, ale když ten špatný posun byl už hodně znatelný, byli jsme odesláni do Motola na dětskou neurologii. Tam Natálka prošla všemožnými vyšetřeními, kde jsme se dozvěděli, že má velmi vzácný genetický syndrom Phelan McDermid. Většině lidí to asi nic neřekne, protože to je tak ojedinělá věc, že v celé naší republice ji nemá dejme tomu více než několik málo dětí. Nikdo neví, co nás čeká do budoucna. Ani dnes nemají lékaři z čeho udělat prognózu.

naty

Natálka

Co tento syndrom v reálu obnáší?
Tenhle syndrom v podstatě obnáší to, že dítě je velmi, ale velmi opožděné v celkovém psychomotorickém vývoji. Natálka má dnes 4 a půl roku, nechodí, nicméně lozí po čtyřech, když ji vezmu za ruce, tak dovede chodit, ale s oporou. Nemluví, mentálně je na úrovni ročního dítěte. Nekouše, musíme velmi dbát na to, co jí dáváme k jídlu, aby se neudusila. Vynaložila jsem veškerou sílu na to, abych jí pomohla. Byť se to bude zdát divné, co teď řeknu, ale pro mě je jedině dobře, že ta prognóza je nejasná, protože kdyby mi někdo v deseti měsících řekl, že holčička nikdy nebude chodit, nikdy nebude mluvit, atd. atd. tak možná... možná, já nevím, možná bych na to všechno rezignovala a řekla si, tak osud to tak chtěl, nic s tím nenadělám, budeme se snažit naučit se s tím žít. Ale tím, že se neví... víme třeba o holčičce tady z Prahy, která běhá, ale nemluví, ale pak také o chlapečkovi, který je jen ležící, ale prognózu nevíme... Já jsem si prostě řekla: „Ona bude chodit, udělám všechno pro to, abych tu holku postavila na nohy.“

Jsi velmi silná
To jsem naštěstí podědila po své mamince, že se nebojím závažných věcí, že mě hned tak něco nepoloží. Osud dokáže být někdy krutý. Já to ale nedělám pro sebe, dělám to pro své dítě. Tak jsem se do toho obula naplno, jako každá maminka.

Každá třeba ne.
Ano, vím, co máš na mysli. Ale mě nikdy nenapadlo dát ji do ústavu. Rezignovat a svým způsobem se vymlouvat na to, že bohužel osud to tak chtěl a já s tím nic neudělám. Jen abych měla svůj vlastní klid a pohodlí. Někteří by to možná udělali a já jim to nevyčítám – přijmout takový osud není vůbec jednoduché a mnozí lidé to možná ani nezvládne. Ale já se umím poprat s osudem. A zadostiučinění je mi Natálčin úsměv, každý drobný pokrok, který udělá…

snatalkou

Místo závratné kariéry a ještě navíc k Natálce následovalo něco, čím jsi mi maličko vyrazila dech. Vzápětí sis pořídila druhé dítě.
(smích) To nejsi jediná, kdo byl překvapen. Adámek byl v dobrém slova smyslu dítě z rozumu, protože spousta lékařů nám říkalo, že druhé dítě, zdravé dítě, u tohoto syndromu je důležité zdůraznit, že to není dědičné, tak všichni nám říkali, že zdravé dítě Natálku potáhne. Co bude dělat on, to se bude snažit opakovat i ona. Děti to prostě dělají. A tak jsme se rozhodli pro druhé dítě, vlastně i z toho důvodu, abychom zažili ten pravý pocit rodičovství, který vlastně obnáší i život se zdravým dítětem. Adámkovi budou v listopadu dva roky, a to, co všichni lékaři předpokládali, se skutečně stalo. Adam je pro Natálku obrovský tahoun, je jí velkým kamarádem, jde vidět, jaký k ní má jemný a něžný cit, jak ji s radostí objímá a má ji rád. A já věřím, že díky tomu, že Adam od narození vyrůstá v rodině, kde je problém, který jsme bohužel nezavinili, ale bylo to řízeno nějakým osudem, tak já věřím v to, že z něho vyroste dobrý člověk, který si uvědomí, že život není zadarmo, že zdraví není samozřejmost a že si bude života vážit.

deti

Adámek s Natálkou

To jsi řekla moc hezky. Anetko, pojďme od Adámka ještě k Tobě. Nejenže jsi nerezignovala, porodila další dítě, ale ty i s tou kariérou začínáš znovu koketovat.
Další životní paradox.  Víš, za to, že jsem se znovu vrátila před dvěma lety do práce, chceš-li do pokračování budování kariéry, tak za to vděčím Natálce. Abych měla mentální a psychickou sílu, abych se z toho všeho nezbláznila, protože ty stavy, které člověk zažívá po tom, co ti sdělí diagnózu, že máš celoživotně handicapované dítě, a vlastně ani nevíš, jak dlouho to dítě tady bude, tak jsem si řekla, buď se z toho zblázním, anebo budu bojovat. Já jsem prostě holka, která nebude nikdy sedět doma s rukama v klíně a stěžovat si na to, jak mi to osud zavařil. Dodělala jsem si dálkově vysokou školu, díky kontaktům, které jsem získala v mediích, jsem si založila vlastní PR agenturu - AS Media, a to byl ten nejlepší krok, který jsem mohla udělat, protože jsem nabrala sílu, hlavně psychickou, a mohla se tak věnovat i Natálce. Neměla jsem pocit vyhoření, že už nemůžu a nevím, jak dál.  

Stíháš práci i péči o dvě děti?
Začátky byly velmi těžké, ale po čase, kdy už jsem měla nějaké klienty, tak jsem si mohla dovolit k Natálce pořídit osobní asistentku, která s Natálkou rehabilituje, učí ji kreslit, poznávat obrázky, přitom ještě často hlídá i Adámka, protože děti chtějí být spolu. Jana je pro nás velkou pomocí a jsem šťastná, že ji máme.  

Přemýšlela jsi někdy, jakým směrem by se tvůj život ubíral, kdyby se Natálka narodila zdravá?
Nikdy. Přijali jsme osud za svůj a smířili se s ním. Nikdy, nikdy jsem si neřekla větu: „Tak co bych dělala dnes, kdyby byla Natálka zdravá?“ Nikdy. A ještě v jedné věci se mi otevřely oči. Člověk si myslí, kolik má kolem sebe přátel, hlavně když jsem byla nahoře, v politice nebo i v televizi, ale právě díky Natálce jsem poznala, kdo je skutečně opravdový přítel a kamarád, a kdo byli jen takoví ti naoko, co tě využívali. Věrné kamarádky, které jsou ti v životě oporou, ty ti zůstanou a jsou za tisíce známých. Ty mi dobře rozumíš.

Děkuji ti. A prozradíš i tu další?
Ráda, když jsem se přestěhovala do Prahy, seznámila jsem se blíže s Ilonou Csákovou, která mi hodně pomáhá nejen pracovně, ale i osobně. Díky její mediálně známé tváři, a také opět díky Natálce, zakládám celonárodní projekt, který bude podporovat rodiny s handicapovaným dítětem. Víc o něm ale mluvit nechci, aby mi ho někdo neukradl. Dnes se krade všechno, i myšlenky.

silonou

s Ilonou Csákovou

Jako v politice. Ještě, že v ní nakonec nejsi.
Mělo to tak být.

Anetko, děkuji ti za rozhovor, ať se projekt podaří a jsou do něj zapojeny stejně silné a odhodlané ženy, jako jsi Ty.
Já ti moc děkuji za toto pozvání. Moc zdravím všechny vaše čtenářky a ráda bych jim vzkázala, že osud to stejně vždycky zaonačí všechno jinak, ale to neznamená, že není příznivý. Jen si to možná uvědomíme až mnohem později.

sdetmi

foto: A. Stolzová a autorka článku

Čtěte také:

   
27.07.2012 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [31] Žofie [*]

    Přeji hodně štěstí Sml22

    superkarma: 0 07.12.2012, 07:17:28

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] iřka [*]

    Přeji hodně sil .

    superkarma: 0 10.08.2012, 13:11:00
  2. avatar
    [29] fialinka [*]

    Aneta vypadá, že to má v hlavě srovnané a nebojí se bojovat... to se dobře čte. Holky, držím vám palce!

    superkarma: 0 28.07.2012, 23:14:10
  3. [28] Trefa [*]

    Trefa:je to velmi smutne.Natalka mavelke stesti ze ma takovou starostlivou maminku.

    superkarma: 0 28.07.2012, 21:49:26
  4. [27] jerenika [*]

    Je to smutné, nevím jak bych si v této situaci poradila Sml15

    Určitě přeji hodně sil a i tak jen to nej.

    superkarma: 0 28.07.2012, 14:19:55
  5. avatar
    [26] ondrasek74 [*]

    Ta žena má můj obdiv, že má Natálku doma Sml67 Sml67 Sml67

    superkarma: 0 27.07.2012, 21:16:05
  6. [25] denisa23 [*]

    Vím,o čem mluvíte.Mám taky postiženou dceru a ještě jsem se 10 let věnovala rodinám postižených dětí,pomáhala při vyřizování na úřadech ,dělala akce pro děti i rodiče.

    superkarma: 0 27.07.2012, 19:31:07
  7. avatar
    [24] átéčko [*]

    Skvělá žena!Sml67 Přeji všechno nejlepší do života!

    superkarma: 0 27.07.2012, 19:20:45
  8. avatar
    [23] ladouch [*]

    Obdivuji sílu a odhodlanost s jakou snáší nelehký osud, ne každý by na to měl, a ještě se snaží pomáhat druhým klobouk dolů.Sml59Sml59

    superkarma: 0 27.07.2012, 17:18:18
  9. avatar
    [22] hubajda [*]

    klobouk dolu moc silna pani a drzim palecky at vyjde projetk

    superkarma: 0 27.07.2012, 15:28:29
  10. avatar
    [21] risina [*]

    Moc hezký rozhovor, Aneta má můj velký obdiv (a souhlasím s Altamora — #14 ). Držím palce, ať vyjde ten projekt pomoci rodinám s handicapovanými dětmi, a hlavně ať jde Natálčin vývoj pořád kupředu, i když po maličkých krůčcích Sml67.

    superkarma: 0 27.07.2012, 15:14:29
  11. [20] step1 [*]

    Paní je silná žena, má můj obdiv. Přeji do budoucna jen to dobré.

    superkarma: 0 27.07.2012, 14:54:53
  12. avatar
    [19] Kytinkak [*]

    přečetla jsem to jedním dechem, krásné i když trochu smutné

    superkarma: 0 27.07.2012, 13:47:52
  13. [18] Jala [*]

    Altamora — #14 Napsalas to moc hezky - naprosto s tebou souhlasím a Anetu také obdivuji!Sml16

    superkarma: 0 27.07.2012, 12:07:42
  14. avatar
    [17] ajjana [*]

    nádherné čtení...

    superkarma: 0 27.07.2012, 11:27:26
  15. [16] Saritka [*]

    Pěkný článek, Aneta je silná osobnost.Sml16

    superkarma: 0 27.07.2012, 10:07:38
  16. avatar
    [15] Jindriska8 [*]

    Pěkný a zajímavý rozhovor,který dodá sílu ostatním maminkám s podobným osudem.Sml22

    superkarma: 0 27.07.2012, 10:00:56
  17. avatar
    [14] Altamora [*]

    Děkuji za tento rozhovor. Paní velmi obdivuji. Je správné, že část péče o své děti předala asistentce. Tím se vyhne vyhoření a svým dětem bude prospěšnější. Muselo to být těžké v našem malém českém rybníčku, kde se pořád ještě považuje za správné, aby žena hlavně trpně přijímala rány osudu a aby všechno udělala výhradně vlastníma rukama. Snad se to maloměstké myšlení i díky takovým ženám změní.

    Obdivuhodné je i to, že chce pomoci ostatním rodinám, které postihl podobný osud. Držím jí i její rodině palce.

    1. na komentář reaguje Jala — #18
    2. na komentář reaguje risina — #21
    superkarma: 1 27.07.2012, 09:35:03
  18. avatar
    [13] kobližka [*]

    Líbí se mi,že Aneta nepropadla sebelítosti a v tomto duchu i Natálku vychovává.Znám podobný případ z mojí rodiny.Švagrová má postiženého syna a jen díky tomu,že se ho snažila vychovávat bez lítosti a neustálého sebeobviňování "proč zrovna já" je z kluka osobnost.Tak držím palce do budoucna!

    superkarma: 0 27.07.2012, 09:30:18
  19. [12] FAXÍK [*]

    Moc pěkný a zajimavý rozhovor. Paní Aneta je krásná a statečná žena, přeji ji hodně zdraví, úspěchů a spokojenosti.

    superkarma: 0 27.07.2012, 09:09:23
  20. avatar
    [11] marianaant [*]

    Paní moc obdivuji a opravdu před ní smekám. Nic víc se k tomu nedá říct.Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 27.07.2012, 08:49:22
  21. [10] jukl [*]

    hezké počteníčko

    superkarma: 0 27.07.2012, 08:48:51
  22. avatar
    [9] ekleinovka [*]

    Moc povedený rozhovor,paní Aneta má můj velký obdiv,je to silná osobnost,do dalšího života přeji jen pozitivní zprávy

    superkarma: 0 27.07.2012, 08:37:31
  23. avatar
    [8] ToraToraTora [*]

    Kruci a řasenka je v řiti.

    Sašo, díky.

    superkarma: 1 27.07.2012, 08:36:09
  24. avatar
    [7] blesksoft [*]

    klobouk dolů

    superkarma: 0 27.07.2012, 08:06:15
  25. [6] lidicka [*]

    Odvážná žena, držím palce mamince i Natálce ať se, pokud je to jen trochu možné, uzdraví nebo aspoň zlepší její současný zdravotný stavSml22Sml16Sml59

    superkarma: 0 27.07.2012, 08:04:11
  26. avatar
    [5] LudPa [*]

    Moc hezký rozhovor, paní Aneta je opravdu osobnost, přeju, ať jí ta životní síla vydrží.

    superkarma: 0 27.07.2012, 08:00:40
  27. avatar
    [4] maje [*]

    tenhle rozhovor je úžasný, Sašo. před lidmi, jako je paní Aneta, hluboce smekám. kopla život do slabin a bojuje.  moc bych jí přála do budoucna už jen všechno dobré.

    p.s. ty fotky s dětma jsou nádhernéSml22Sml22

    superkarma: 0 27.07.2012, 08:00:27
  28. [3] diplopeta [*]

    Zajímavý rozhovor, paní Aneta je silná žena....a je pravda, že děti se opičí a táhnou jeden druhýho....

    superkarma: 0 27.07.2012, 07:09:41
  29. avatar
    [2] Eliana [*]

    Dobře jsem si početlaSml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 27.07.2012, 07:07:07
  30. avatar
    [1] Dudlajlama [*]

    Opet vyborne udelany rozhovorSml67

    Aneta je krasna zenska, zvenku i uvnitrSml22.

    superkarma: 0 27.07.2012, 01:51:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme