Domácnost

Andulák Ferda a straka Pepina

Posílám jeden příběh, který se mi stal už před 14 lety. Tehdy jsem dojížděla vlakem do malebné vesničky Hoštejn, kde jsem pracovala jako osobní a nákladní pokladní v železniční stanici. Pod tuto stanici spadala i železniční stanice Krasíkov, kam mne jednou poslal pan přednosta na noční směnu, protože tu byla velká nemocnost. A právě tady se to stalo.

Jeden pracovník ČD k nám do kanceláře, na této noční směně, donesl ve své dlani dvě mláďátka straky, která vypadla zřejmě z hnízda. Třetí již nežilo. Byli to ptáčci ještě neopeření, jen očička se jim strachy blýskala a otevřené zobáčky žadonily o potravu. Venku pršelo. Co teď s nimi?

Nakonec si jednoho ptáčka ponechal pracovník, který je donesl, a jednoho jsem si ráno v krabici odvážela domů s tím přesvědčením, že mu musím pomoci přežít. Protože jsme měli doma ptáčka -andulku, kterému jsme říkali Ferda, dala jsem strace jméno Pepina, aniž bych věděla, jestli je to ptačí holka nebo kluk. Cestou domů jsem hned nakoupila balíky buničité vaty, našla jsem větší krabici, kterou jsem touto vatou vystlala a hnízdečko pro Pepinu bylo hotové. Ferdíkovi jsem někdy kromě prosa připravovala směs z vajíčka, které jsem uvařila natvrdo, rozmačkala jsem ho vidličkou, přidala do toho strouhanku, trochu nastrouhané mrkve a vždy jsem k tomu přidala trochu roztlučeného vitamínu-Spofavitu. Tato směs se také ze začátku stala jedinou potravou pro Pepinku. Směs jsem si musela vždy vzít na špičku malíčku a dopravit do zobáčku, který byl neustále otevřený. Pak pár kapek vody, a když se zdálo, že má Pepinka volátko plné, tak jsem uzavřela vršek krabice, aby se spánkem posilnila. Po noční směně jsem měla tři dny volna, tak jsem se mohla o Pepinku starat.

Problém nastal, když jsem měla jít do práce. Manžel byl na 3 měsíce služebně v Německu a Pepinku mi neměl kdo krmit. Co mi tedy zbývala. Ráno jsem šla s krabicí, kde si hověla Pepinka, na vlak a vezla ji s sebou do práce. Panu přednostovi jsem vysvětlila, že je to důsledek toho, že jsem musela jít na směnu do Krasíkova a že nějaký čas, než se naučí sama baštit, ji budu muset vozit do práce. A tak to také bylo. A tak Pepinka se mnou cestovala tam a zpět v krabici. V práci jsem měla takovou kulatou tyčku, kterou jsem krabicí prostrčila, bylo to její bidýlko, na kterém vydržela sedět třeba dvě hodiny a dívala se na mne, jak pracuji. Byla moc hodná. Po krmení zase spala v uzavřené krabici a tak to trvalo asi měsíc, než se naučila sama baštit. Strava, kterou jsem ji připravovala, jí svědčila. Pomalu ji narostlo pěkné černé peří a já ji musela učit létat tak, že jsem si ji dala na ruku a trochu ji vyhodila a ona se snažila dole přistát.

Ze začátku byla neohrabaná, ale přišel den, kdy začala krásně létat. Když jsem byla doma, tak jsem měla otevřené okno, Pepina si venku létala a stačilo na ní zavolat a už byla na okně a chtěla nějaký pamlsek. Třeba dětský piškot, třeba kousíček uvařeného kuřete atd. Manžel byl stále na školení a já jsem měla starost o Pepinu.

V té době, když už uměla létat i baštit, jsem ji přestala vozit do práce a před denní směnou jsem ji večer odvezla v krabici k babičce, která ji ráno vypustila, a já jsem si pro ni večer zase přijela. Dopoledne třeba byla u maminky na dvorečku, ale když jsem pro ni přijela, tak mi maminka vždycky říkala, že už asi odletěla, protože zde bylo i hodně strak. Stačilo jen zavolat Pepinko, a já ji měla na rameni, ani jsem kolikrát nevěděla, odkud přiletěla. A zobákem mi začala něco vykládat, snad příhody, a nebo se zlobila, že jsem ji tam nechala? Kdo ví? Byla jsem pro ni mámou. Byla moc milá. Maminku, když seděla venku na lavičce, třeba klovala do boty, ale chytit se od ní nedala. Ta šla jenom za mnou. Švagr mi tenkrát říkal, ať jí přistřihnu křídla, jinak že mi uletí. To jsem samozřejmě nechtěla, říkala jsem si, že je to pták přírody, a pokud bude chtít uletět, tak je to její život, který si zvolila.

A také se to stalo. V létě jsme měli zaplacenou dovolenou na Seči. Chtěla jsem vzít Pepinku s sebou, že tam bude spát v krabici, přes den ji vypustíme, bude tam s námi a na noc zase do krabice. Ubytování bylo v malých chatičkách v lese, tak by to nebyl problém. Ale manžel byl zásadně proti, abychom na dovolenou jeli s ptákem. A tak milá Pepinka zůstala u babičky. Ale protože k nikomu jinému než ke mně nešla, tak ani ten první večer ji maminka do krabice nedostala a Pepinka nocovala venku. A to také rozhodlo. Když jsme se vrátili po týdnu z dovolené a já ji u maminky volala, už nepřiletěla. Dala přednost přírodě a volnosti a já jsem jí to jen přála. Sice mi to bylo trochu líto, ale nedalo se nic dělat.

Přes zimu straky odlétly někde do lesa a vždy tam po několik let zůstávala jedna, které maminka vždy házela rohlík, aby ji nakrmila, ale byla plachá a na moje volání nereagovala.

Myslíme si, že to byla asi Pepinka, která tam byla zvyklá létat. A tak mám na ni hezkou vzpomínku a dobrý pocit, že jsem ji tenkrát pomohla přežít. Ona už asi po tolika létech nežije, ale třeba tam nějaký potomek po ní zůstal. A mne ve sklepě zůstala veliká klec, kterou mi pro ni švagr vyrobil a v které na chvilku přebývla na balkoně, když jsem náhodou potřebovala jít na nákup. Nechtěla jsem ji nechat venku puštěnou samotnou, protože jsem se bála, aby ji někdo neublížil, přece jenom lidem důvěřovala, sice se chytit nedala, ale třeba na tkaničky od bot jim šla.
Ve sklepě samozřejmě překáží, ale loni jsem ji opět využila, když jsem šla vyprovodit kamarádku, která od nás odjížděla vlakem do Pardubic. Najednou jsme uprostřed silnice viděly, že tam něco leží, trochu se to hýbalo. Když jsme přišly blíže, tak tam ležel holub, který měl poraněné křídlo. Sebrala jsem ho do kapesníku, nesla ho na nádraží, když kamarádka odjela, tak jsem si holoubka donesla domů. Zafixovala jsem mu křídlo a nožičku a opět asi 1,5 měsíce pobýval na našem balkóně v kleci, kam jsem mu dávala zrní a vodu. Když se zdálo, že je v pořádku, vypustila jsem ho ven. Ještě asi týden mi večer létal na balkon sedat do truhlíku, kde nocoval u muškátů. Vždy jsem se na něho těšila. Ale přišel den, kdy se už neobjevil, snad našel nějakého druha, nebo družku, s kterou mu bylo dobře.

Klec je opět ve sklepě, opět překáží, ale co kdyby se dala opět použít k záchraně nějakého ptáčka? Ne, vyhazovat se nebude!

P.S.: Posílám navíc fotky anduláka Ferdy. Budeme ho mít letos v červnu už druhý rok, je to moc milý ptáček, který umí říci své jméno, ulici i město, kde bydlíme. Jinak říká moc větiček, které jsme ho naučili. Máme tříměsíčního vnoučka Štěpánka (krom dalších 3 vnoučat), a tak jsme ho naučili říkat i "ahoj Štěpánku", a někdy se mu to podaří, ale někdy místo Štěpánku řekne Štěpáčku. Ferda nám přináší mnoho radosti. Nejlepší je, když mému manželovi, který měří 1,90 m, řekne „ahoj, ty prcku". Je to už 3 ptáček, kterého jsme si pořídili během 25 let a vždy nám všechny andulky mluvily. Myslím si, že je to pro děti do domácnosti nenáročné zvířátko, ale vyžaduje pozornost a chce se hodně bavit.

dfbfb

shsh


Jak jste si určitě všimly, mazlíčkové pondělní téma dne se mimořádně vydařilo. Došly nám desítky vašich příběhů a krásných fotek. Celou řadu z nich jsme vydali už včera, další várku se budeme snažit zveřejnit v průběhu dnešního dne.

Více se dozvíte TADY.

   
15.09.2009 - Zvířátka - autor: Pálivka

Komentáře:

  1. [4] Pálivka [*]

    Děkuji Zázvorce, Alke a Marianaant za hlas, moc mne potěšilo, že se vám můj příběh líbil.Pálivka

    superkarma: 0 16.09.2009, 16:55:31
  2. avatar
    [3] marianaant [*]

    Moc pěkné, my už máme za ty roky 3 anduláka . První byl Ferda a druhý taky . Ten nám krásně mluvil a žil 10 let. Teď máme Kubu, ale mrška jedna nechce mluvit, ale miluje společnost . Jak je tam sám je hrozně smutný. Na chalupu ho vzít nemůžeme tam by ho zlikvidovali naše kočíčí rota. Doma má mladou paničku která je víc pryč než doma,ale vždy ji nadšeně vítá.

    superkarma: 0 15.09.2009, 22:14:38
  3. avatar
    [2] Alka1 [*]

    Moc pěkné a poutavé vyprávění, možná nejhezčí z celé soutěže. Sml59

    superkarma: 0 15.09.2009, 21:04:44
  4. avatar
    [1] Zázvorka [*]

    Krásný článek, až mám slzy v očích a vzpomínky na "své" andulky a ostatní zvířátka, která u nás kdy žila!!

    superkarma: 0 15.09.2009, 13:36:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme