Slečna Andrea ani nemusí mít za přítele Dána. Obrazně řečeno, stačí jeden český Pepík, který se při každé letní procházce zlije jak Dán. Společné procházky končí totiž povětšinou v místním hostinci.

alkohol

Dostat Tomáše od počítače, to je doslova nadlidský výkon. Romantické procházky s Andreou ho přešliyzhruba po měsíci chození. Prý kam pořád chodit. Okolní přírodu už mají prochozenou křížem krážem. Ale Andreu sedět doma nebaví, a už vůbec ne u počítače. Má ho dost za celý den v práci, a tak by se ráda prošla po okolí. V blízkosti bydliště mají les a zelená barva je navíc dobrá pro oči.

Nechce po Tomášovi, aby s ní chodil každý den, ale aspoň o víkendu by mohl zvednout zadek ze židle. A tak Tomáš protáhne obličej, a aby měl pokoj, jde. Ruku v ruce s Andreou tak přijdou až na kraj lesa a dál už prý ne, až jindy.
„Co kdybychom si zašli na jedno, Andrejko?“
Po cestě nelze minout zahradní restauraci, která otevírá už s prvními slunečními paprsky. Andrea souhlasí a stále nepoučena jde. Je však téměř pravidlem, že nikdy nezůstane u jednoho a Tomáš se na takové procházce většinou zlije jak Dán.
Nepomohou Andrejiny výčitky, že takhle si procházku nepředstavovala.
A Tomáš na to:
„Šel jsem s tebou na procházku? Šel. Tak tebe neubude, když se se mnou stavíš na pivo. Ale nemusíš, když nechceš. Mohla jsi jít domů.“
Jenže kdyby šla Andrea hned domů, dopadl by Tomáš jako dva Dánové.

Kamarádky jí už několikrát říkaly, ať se na Tomáše vykašle, že moc pije. Ona však věří, že ho to přejde, až se jim třeba narodí dítě. Už o něm nějaký čas uvažují. Jenže co když ho pak pošle na procházku s kočárkem a on ho bude na zpáteční cestě používat jako opěrný bod?

Láska je slepá. Nezbývá než se vydat na procházku směrem na druhou stranu, kde žádná restaurace není, anebo založit rodinu s někým jiným.

Čtěte také:

Reklama