Reklama

Když jsem poprvé slyšel pojem psí školka, začal jsem přemýšlet, co si pod ním představit. Tak jsem si udělal trochu přehled a zjistil, že psí školky jsou v zásadě dvojího charakteru: hlídací a učební. Zaměřil jsem se na ty druhé.

V nabídce na internetu jsem nalezl psí školky, které nabízí hlídání štěňátek, a to s hodinovou či denní sazbou. V takových školkách se ale pejsek nic nenaučí, tedy skoro nic. Samozřejmě je pro něj přínosný pobyt s dalšími štěňaty, a zvyká si tak na přítomnost jiných psů. Ve školce na štěňátka dohlížejí, hrají si s nimi, krmí je, ale vyžadují nekonfliktní pejsky. Máte tedy prakticky jistotu, že se tu pejsek bude mít fajn, nic se mu nestane, ale ani se tu ničemu užitečnému nenaučí. Je to tedy spíš takový psí koutek. Když jedete na dovolenou a nemůžete si s sebou vzít štěně, nebo když máte náročnou práci a nechcete nechávat štěně samotné doma, je to jistě k nezaplacení.

Mě ale zaujala mnohem víc myšlenka psí školky, která se věnuje výcviku štěňat. Zajímalo mě, jak to funguje. A tak jsem do jedné takové školky zavolal.

ilustrační foto

Na stránkách školky jsem se dozvěděl, že „je určená pro všechny psí „miminka“ od věku 12 týdnů, aby se naučila správně komunikovat se svými kamarády, a pro jejich páníčky, aby se jim naučili správně rozumět a vychovávat je bez zbytečných chyb.“

Vyzbrojen touto informací jsem vytočil číslo a na druhém konci virtuálního drátu se mi ozvala cvičitelka Andrea Benčová...

Nejdřív se zeptám, jestli psí školka je škola hrou?
Svým způsobem ano. Se štěňátky se musí pracovat stejně jako s malými dětmi.

Co se štěně v psí školce naučí?
Školku pro štěňátka děláme s tím záměrem, aby měla štěňátka dobrou socializaci s ostatními pejsky. Majitelé se učí předcházet chybám, které by jim mohly potom kazit půdu pro další výcvik.

Když mluvíte o té socializaci, mají tedy štěňátka možnost setkat se s dalšími, třeba i dospělými, psy a naučit se, jak na ně reagovat?
Do školky přijímáme štěňátka ve věku 12 týdnů až půl roku. Jsou jako děti, musí se naučit spolu komunikovat a v kolektivu si vysvětlit své postavení mezi ostatními psy. Většinou probíhá výcvik jen mezi štěňaty. Občas mezi ně pouštíme naše vycvičené feny, když vidíme, že by to mohlo být prospěšné. Už se ale i stalo, že jsme štěněcího rošťáka a potenciálního agresora vzali mezi dospělé psy, aby zjistil, že si nemůže všechno dovolit.

Co třeba čůrání v bytě, kousání bot a podobné nešvary?
Řešíme je, ale vždy jde o to, kolik štěněti věnuje následně času majitel. Čůrání v bytě je většinou problémem toho, že je štěňátko malé a nevydrží, ne o tom, že není čistotné, čili tady je potřeba, aby s ním chodil majitel a lépe plánoval venčení. I malé děti dostávají plínky. Kousání vypovídá o tom, jak je štěňátko temperamentní, a o tom, kolik pozornosti mu majitel věnuje. Pokud štěně kouše něco, co nechceme, je nejlepší zaměstnat ho něčím jiným, dát mu třeba hračku, klacík...

Jak rychle se štěňátka učí, záleží třeba na rase?
Rasou to až tak dané není, opět říkám, že je to jako s dětmi, každé štěňátko je jiné a jinak rychle chápe. Některé děti umí už ve školce číst, jiné se to horko těžko naučí v první třídě. I když je pravda, že když si pořídíte teriéra, můžete očekávat temperamentního jedince. Když si pořídíte nějaké velké plemeno, musíte zase počítat s tím, že u něj bude výcvik pomalejší. Obří psi jsou prostě déle dětmi.

Sestavujete něco jako štěněcí třídu?
Vyhlašujeme pravidelné kurzy a jsme rádi, když přijde vždycky někdo nový, protože to je pro pravidelné účastníky nový podnět. Školku děláme za každého počasí teď o prázdninách jednou týdně, jinak dvakrát týdně. Štěňátku a majiteli se věnujeme, i když přijde ten den třeba sám.

Závěrem lze tedy říct, že psí školka s učením štěňátek je místo, kde se pejsci dobře socializují, ať už jsou pohodoví, nebo problematičtí. Hodně věcí se zde také naučí majitel.

Kam dál?