„Když si kluk postaví hlavu, nic s ním nezmůžu,“ posteskla si třicetiletá Kamila na adresu svého synka Jakuba. „Nepomůže domlouvání ani pár výchovných na zadek. Někdy mi dělá ze života peklo.“

„Vypadá jako andílek, kterého si často lidé pletou s holčičkou. Blonďaté kudrnaté vlásky, modré oči a výraz sama nevinnost. Na první pohled krásné, roztomilé dítě, které byste samou láskou snědli. Však také patří k „mazánkům“, učitelek ve školce,“ říká Kamila.

boy„Ale to ještě mého andílka nepoznaly z jeho druhé stránky. Když ho popadne amok. Až minulý týden. To měl zase tu „svou“ náladu a předvedl ji v plné parádě i před nimi.

Rozhodl se, že si nevezme bundu a půjde jen v tričku. Venku mrholilo a bylo docela chladno, tak jsem se ho snažila přesvědčit, aby se oblékl, ale nebylo to nic platné. Začal vyvádět, jako když ho na nože berou, že bundu nechce a nechce. Vytrhl mi ji z ruky, hodil ji na zem a začal do ní kopat. Pak se dokonce pustil i do mě těmi svými malými pěstičkami a tvářil se jako čert.

Učitelky kroutily nevěřícně hlavami. Takového Jakoubka ještě neznají. Snažily se mi pomoct, ale Kuba se začal předvádět ještě víc a ječel jako pominutý. Byl to strašný trapas. Ostatní matky koukaly, jak mám nevychovaného syna, a já byla rudá studem.

Být to doma, tak ho snad strčím pod studenou sprchu, což je jediný účinný prostředek, jak ho zklidnit. Jenomže to nesmím nikde říkat nahlas, ostatní matky a učitelky by mě „ukamenovaly“ a nazvaly by mě tyrankou.

Tak jsem milého Kubu popadla do podpaží a kopajícího odvlekla do auta, jen abychom už byli pryč. Sotva jsem ho usadila do sedačky, jako když utne, přestal brečet a najednou s ním byla zase rozumná řeč.

Takové výstupy mi občas dělá i v samoobsluze, když mu nechci něco koupit, nebo na ulici když chci někam, kam on nechce.

Už jsem s ním byla i u dětské psycholožky, ale nedostalo se mi uspokojivé rady. Jen takové to známé: musíte s ním pomalu, trpělivě, rozmlouvat, odvést pozornost, atd. Jenomže to nepomáhá. Myslím, že jsem dost trpělivá matka, ale když spěchám do práce a kluk si postaví hlavu a hysterčí, tak si musím nějak poradit.“

Co na tento případ říká psycholožka Radana Rovena Štěpánková?

V období 4 let postupně končí první období dětského vzdoru. Dítě se neumí vyrovnat s psychickým napětím, se situací, která pro něj přináší odložení svých potřeb nebo zvládání potřeb. Rodiče potřebují nalézt rovnováhu mezi stanovením hranic a vyhověním potřebám a přáním dítěte. Příliš liberální výchova pravděpodobně povede u dítěte k nízké schopnosti sebeovládaní, příliš autoritativní výchovou rodiče riskují, že dítě bude stydlivé, nesebevědomé a bude mít o sobě pochybnosti, bude snáze podléhat autoritám.

Tolik v obecné rovině. Pokud maminka má pocit, že si se situací neví rady, pak by bylo vhodné, aby si došla na konzultaci do poradny a mluvila v kontextu výchovy, o svých zkušenostech, třídila si myšlenky  a nalézala rovnováhu při své výchově. 

„Babská“ rada na závěr, kterou může vyzkoušet: Říci děcku, že již odchází, obléci se a počkat za dveřmi.

Čtěte také:

Reklama