Bulvár

Anaïs Nin: tajemná první dáma lechtivé literatury

Od svých jedenácti let si psala deníky, které obsahovaly její četná tajemství. Vycházely sice už za jejího života, ale necenzurované byly vydány teprve po její smrti. Staly se pak oblíbenou četbou emancipovaných Američanek. Studovala také psychoanalýzu, a dokonce ji svého času provozovala. Femme fatale mnoha umělců byla mimořádně krásná a temperamentní žena…

Tato americká spisovatelka se narodila v roce 1903 na předměstí Paříže v Neuilly-sur- Seine. Ostatně Paříž byla její celoživotní láska. Otec – kubánský skladatel a pianista – její matku Rose, zpěvačku dánsko-francouzského původu, opustil, když bylo Anaïs deset let. Spolu s ní i s dvěma bratry se usadili nejdříve v Barceloně a pak v New Yorku.

AnaisKdyž Anaïs uveřejnili její první článek v časopise, přemluvila matku, aby už nemusela studovat. A taky se ke studiu nikdy nevrátila. Peníze si vydělává různě – stane se modelkou malířů, občas se objeví na obálkách amerických časopisů. A píše své deníky…

V osmnácti letech potká na plese Ira Hugha Parkera Guilera, za nějž se i přes protesty jeho matky o dva roky později v Havaně provdá. Hugho Guiler plní Anaïs její sen. Stěhují se do Paříže. Hugho je sice bankéř, ale zpočátku se jim příliš nedaří. Naštěstí se finanční situace po čase obrátí a manželé si pořizují lepší bydlení a začínají si žít na úrovni. A Anaïs se může věnovat svému koníčku – psaní. V roce 1929 narazí na knihu Zamilované ženy od D. H. Lawrencea. Zaujme ji natolik, že o ní napíše pod pseudonymem Melisandra článek.

Potom objeví další dílo téhož autora – Milence lady Chatterleyové. Kniha je ve Velké Británii označena za pornografii a jako taková je zakázána. Láska, sex, emoce, touha – to jsou témata, která i Anaïs řeší ve svých tajně psaných denících. O Milenci lady Chatterleyové napíše stostránkovou esej, kterou pronikne nejen mezi pařížské intelektuály a umělce, ale díky ní se seznámí i s americkým spisovatelem Henry Millerem. Jeho knihy také zná, vycházejí v Paříži. V Americe jsou zakázány – jsou označeny za nemravné a kazící mládež.

Anaïs se zamiluje nejen do něj, ale také do jeho manželky June. Henry po čase odjíždí a Anaïs s June udržuje lesbický vztah. S Henrym si ale posílají dopisy. Po čase se situace mění, June Paříž opouští a Henry se vrací. Žijí spolu s Anaïs bohémským způsobem v Clichy – z peněz manžela Hugha. Henry ji dokonce žádá o ruku, ale to ona odmítá. Nakonec se s ním rozchází, vášeň vyprchá, i když literárními partnery, ostatně i přáteli zůstanou celoživotně. Na scéně objevuje další muž – surrealistický básník Antonin Artaud. S tím se seznamuje přes svého prvního psychoanalytika René Allendyho. Ten odhaluje, že psychické problémy Anaïs pramení z komplikovaného vztahu s otcem. I své zážitky s Artaudem si Anaïs zaznamenává do deníků. A objevuje novou zálibu – psychoanalýzu, začíná ji dokonce studovat.

U svého druhého psychoanalytika Otto Ranka, „adoptivního syna“ Sigmunda Freuda, podstupuje šestiměsíční terapii v New Yorku. Své zkušenosti nejen zúročuje v knize Lstivá zima, ale po několika měsících praxe jí Rank dokonce v polovině třicátých let svěřuje některé pacienty na své právě otevřené klinice. A na krátkou dobu se stává i jejím milencem. A zdaleka ne posledním.

Pak se opět Anaïs vrací do milované Paříže. Ne však nadlouho. Pod hrozbou války ji v roce 1939 opouští, tentokrát natrvalo. V Americe se marně snaží najít nakladatele pro své knihy. Nakonec si poradí – v roce 1941 zakládá své vlastní nakladatelství. Konečně vydává knihy podle své libosti.

AnaisAnaïs ve zralém věku

Anaïs si velice zakládala na své kráse. A do pozdního věku byla svou krásou a štíhlostí úplně posedlá. Skoro nejedla, žila prý hlavně na jogurtech. Podstoupila několik plastických operací. Nechala si upravit nos, víčka, kůži na obličeji, vylepšit chrup… Vypadala skvěle i ve svých sedmdesáti letech. Velkou zásluhu na tom měl také o mnoho let mladší milenec a pozdější manžel Rupert Pole, další osudový muž jejího života. Ten s ní strávil posledních třicet let jejího života.

Její deníky tvořilo šedesát devět sešitů o 350 000 stranách. Mnohé zážitky použila jako náměty už ve svých knihách. Dlouho se ale deníky zdráhala vydat. Nechtěla svou upřímností ublížit lidem, které měla ráda, a tak je na konci života přepracovala a skandální části vynechala. Kniha měla velký úspěch, první vydání bylo v Americe během týdne rozebráno. To už je ale těžce nemocná, má rakovinu. Z úspěchu se raduje jen několik málo let. Umírá v roce 1977…

Některé její romány byly zfilmovány. Asi nejznámější je Venušin pahorek, který tak trochu zpracovává osobní zážitky Anaïs Nin z doby, kdy ještě slavná nebyla.

Hlavní hrdinka příběhu přijíždí do Paříže, kde se chce stát slavnou spisovatelkou. Zpočátku pochopitelně zápasí s finančními problémy, a tak přijme nabídku pohledného francouzského romanopisce psát za zajímavou sumu erotické příběhy. Je to pro ni dost obtížné, protože je v této oblasti docela nezkušená. Musí se tedy vydat do pařížských ulic načerpat inspiraci…

A jak to bylo ve skutečnosti? Nejspíš kapánek jinak než v románě či filmu. Ve třicátých letech 20. století byla pornografie nedostatkovým zbožím. Jednoho dne dostal Američan Henry Miller nabídku. Kdosi si u něj objednal erotické texty, dolar za stránku. A Henry z časových důvodů tuto zajímavou zakázku přepustil Anaïs. Ta vlastně úplnou náhodou získala pověst autorky erotické literatury…

V seriálu Jany Ládyové o zajímavých ženách si můžete také přečíst:

   
17.07.2014 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. avatar
    [12] Dudlajlama [*]

    Chudak trouba manzel HughSml16

    superkarma: 0 18.07.2014, 18:57:23
  2. avatar
    [11] gerda [*]

    kobližka — #10 vidno!!Sml57

    superkarma: 0 17.07.2014, 13:54:53
  3. avatar
    [10] kobližka [*]

    gerda — #8 Mnó...ale jak vidno - ono to jde i dneska Sml58

    1. na komentář reaguje gerda — #11
    superkarma: 0 17.07.2014, 13:20:35
  4. avatar
    [9] gerda [*]

    enka1 — #5 tady to doženešSml30 Když budou vycházet i nadále takhle bezvadné příspěvky, poznenáhlu získáme rozhled a znalosti. Z dějepisu mi toho v hlavě moc neuvízlo, učebnice byly suchopárné. Toto je něco docela jiného.

    superkarma: 0 17.07.2014, 11:36:13
  5. avatar
    [8] gerda [*]

    kobližka — #6 tenkrát to tak šlo. Byla jsi známá osoba, tak ti přisoudili i schopnosti, které jsi tak docela mít nemusela a rozhodně nemusela skládat zkoušky. Protekce byla, je a bude. Studijní typ si představuju jinak - třeba jako Marii Curie-Skłodowskou.

    1. na komentář reaguje kobližka — #10
    superkarma: 0 17.07.2014, 11:34:50
  6. avatar
    [7] gerda [*]

    knihovna — #3 já jsem knihy i prodávala, tak jsem měla povinnost mít aspoň ponětí o obsahu každé. Millera jsem prolistovala a odložila bez zájmu, jak to nemá příběh, nebaví mě to!Sml30 Svého času byl populární třeba Ladislav Klíma. Utrpení knížete Sternenhocha - pamatujete na Vildu Čoka, zahrál si tam roli. Mně je holt protivná každá perverze, je na mně poznat, že su z dědiny.Sml52

    superkarma: 0 17.07.2014, 11:30:58
  7. avatar
    [6] kobližka [*]

    Docela zajímavé,jak mohla jen po krátké praxi pracovat v oboru psychoanalýzy? Studovala jí,jak jsem četla,ale dostudovala? Někdy člověk mívá zkreslené představy,že dřív lidé byli daleko mravnější a víc dbali na určité normy.Ale zdaleka to tak nebylo.Snad aby právě z těch přísných norem unikli,žili mnohdy bouřlivěji,než některý současník.Byli stejně živočišní,jako každá jiná generace po nich.

    1. na komentář reaguje gerda — #8
    superkarma: 0 17.07.2014, 11:26:55
  8. avatar
    [5] enka1 [*]

    Sml67

    Ach jo, jak já jsem nevzdělaná

    1. na komentář reaguje gerda — #9
    superkarma: 0 17.07.2014, 11:16:35
  9. avatar
    [4] Jindriska8 [*]

    Opět pěkné čteníSml59

    superkarma: 0 17.07.2014, 10:42:56
  10. [3] knihovna [*]

    gerda — #2 Přesně, souhlasím. Henry Miller byl duševně nemocný. Ono žít jako bohém, je daleko pohodlnější, ale ty oběti a nešťastný lidi okolo! Ach jo.

    1. na komentář reaguje gerda — #7
    superkarma: 0 17.07.2014, 09:15:30
  11. avatar
    [2] gerda [*]

    Tiché dny v Clichy...přiznám se, že tahle literatura mě nikdy nebavila. Obratník Raka a tak by pro mě existovat nemusely. Já si myslím, že aby to mohl někdo takhle sepsat, nemůže být "normální" v tom běžném slova smyslu. Exgravagantní paní. O tři roky mladší, než moje babička. A vsadím se, že o ní má poetická babička naštěstí nevědělaSml30, asi by jí notně pokazila iluze o umělcích. Ona tak Šrámkův Splav. Pořád mi ho recitovala. A když si ho vybavíte, i tam erotika je "....rozlomíš chleba, podáš ženě půl...muž má touhu rozsévače, žena má úrodný klín...". Mně to takhle připadá daleko hezčí, než říct to "na plnou hubu".Sml80

    1. na komentář reaguje knihovna — #3
    superkarma: 0 17.07.2014, 05:53:17
  12. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Pekny clanek. Sml67Sml22

    superkarma: 0 17.07.2014, 04:14:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme