„Připrav se na porci smíchu, vítej v našem městě hříchů“ – tímhle sloganem mi město představila kamarádka, jakmile jsme společně vystrčily nos z vlaku a rozhlížely se, kudy se z nádraží dostaneme do centra.

Do Amsterdamu jsme přijely kolem sedmé hodiny večer. Jestli si však myslíte, že jsme tu nějak divoce pařily, zklamu vás, stejně jako jsem v tomhle ohledu zaručeně zklamala i kamarádku Anetu, která v Nizozemsku momentálně žije. „Nehulíš a nepaříš? Co tady chceš dělat?“ zeptala se mě (stále žiju v domnění, že v legraci) Aneta a já jí na to dost naivně odpověděla, že bych ráda viděla památky.

Holandsko

Zpětně chápu ten její šibalský výraz. Jednou z těch nejznámějších „památek“ je totiž vyhlášená ulice s prostitutkami. „To musíš vidět! Kdo nebyl tady, jako by vůbec nebyl v Amstru!“ rozumovala Aneta a už mě vlekla úzkými a lidmi natřískanými uličkami kolem kanálu až na „místo činu“. Po téhle podívané spíš pro pány jsme se na chvíli posadily i u grachtu, jak místní říkají kanálu vybudovanému v centru města. „U něj nasajeme tu pravou atmosféru,“ tvrdila Aneta. No, nasajeme... Za námi byl otevřený jeden z coffee shopů – další „dominanta města“ – takže bych si zřejmě měla dávat pozor na slovíčka. „Nepůjdeme tam spolu?“ mrkla na mě kamarádka, jenže se mnou to po pravdě ani nehnulo. Nejsem světice, ale marihuana mi nic neříká. „Ale čokoládové muffiny ti chutnají, ne?“ nenechala se kamarádka odradit. Ani jsem nevěděla, na co jsem jí v tu chvíli kývla. Víc bych se k tomu radši nevyjadřovala. Myslím, že stačí, když dodám: „Ano, mají tam skutečně výborné koláčky…“

Čtěte také:

Po netradiční noční svačině jsme šly hledat kamarádky oblíbený bar Coco´s. Bylo v něm natřískáno a nedýchatelno. Kamarádka ovšem brzy pochopila, že na divokou jízdu to se mnou moc nevypadá, a tak jsme se domluvily, že se vrátíme domů do Loosdrechtu (krásné městečko poblíž Amsterdamu s obrovským jezerem a spoustou plachetnic, určitě také stojí za návštěvu).

Druhý den jsme se ale do Amsterdamu v plné síle vrátily. Jen kousíček od nádraží kotví lodě, které nabízejí asi hodinové plavby po městě. Za devět euro jsme si výlet zaplatily i s komentovanou prohlídkou v angličtině. Přímo z vodní hladiny grachtu jsme si tak prohlédly celé historické centrum. Vysoké a až nepřirozeně úzké domečky na březích kanálu jsou fascinující. Po vyjížďce jsme si prošly znovu město. Konečně jsem ho viděla za bílého dne. Na chvíli jsme se posadily i na lavičku v úžasném Vondelparku, kde se scházejí všechny generace. Lidé tu hrají na kytaru, zpívají, házejí si s frisbee, relaxují.

Chtěla jsem se ještě podívat do galerie Vincenta van Gogha (sousední Rijksmuzeum bych klidně oželila, ale impresionismus zkrátka miluju), jenže když jsme viděly tu nekonečnou frontu na vstup a na hodinkách jsme si zkontrolovaly, že v obrazárně stejně za chvíli zavírají, musely jsme zamáčknout slzu a jít na vlak. Alespoň mám o důvod víc, proč se do Amstru co nejdřív vypravit znovu. Tohle město nikdy nespí. Vždycky je tu co dělat, kam se jít podívat. Pořád se tu konají nějaké akce. Jejich přehled najdete na www.imasterdam.com. Posuďte sami.

Prohlédněte si fotky z výletu lodí. Fotogalerie obsahuje 11 fotek:

foto: autor

Reklama