Rodina

Amišové: Minulost v současnosti

Ve středu jste si mohly přečíst článek o ruských ekovesničkách a v tématu jsme si povídaly o životě bez civilizace. Víte, kdo jsou amišové? Ne, nejde o žádný druh exotické zvěře. Jsou to lidé jako my. Jen se tak trochu zastavili v čase...

amis

Dokážete si představit, že se oblékáte do dvě stě let staré módy a místo autem nebo městskou hromadnou dopravou jezdíte všude koňmo? U amišů je to zcela normální. Ani oni nepoužívají vymoženosti dnešní civilizace. Do jejich domů nevede elektřina, nemají mobilní telefony ani vysokorychlostní internet. Nejdůležitější pro ně je totiž víra v Boha a prostý rodinný život. Vše ostatní je vnější zlo.

Kde žijí? Paradoxně mezi nejzhýčkanějším národem na světě – v Americe. Tato komunita lidí žije ve svém vlastním světě, jejichž život je od toho našeho vzdálen na míle daleko. Dalo by se říct, že se u nich přímo zastavil čas. Chodí oblečeni jako před dvěma sty lety a zříkají se všech moderních vymožeností. Jedinou výjimkou je telefon, přesněji řečeno telefonní budka, kterou mají k dispozici, pokud potřebují lékaře či veterináře. Jinak jsou všechny usedlosti vybaveny zvonicí pro ohlášení případného nebezpečí.

Manželky musí být oddané

Od prostých uprchlíků z civilizace, kteří se stěhují do ekovesnic, se amišové liší přísnou vírou v Boha. Za to nejdůležitější považují rodinu založenou na monogamním a patriarchálním uspořádání. Ženě vládne muž a muži Ježíš Kristus. Manželka musí být muži zcela oddaná, je mu oporou a následuje ho. Rovna mu ale není. Stará se o rodinu, dům a děti, které také musí v domácnosti pomáhat. Mnoho času ženám zabere šití a ruční práce jako například výroba quiltů, tradičních prošívaných pokrývek. Muži se zase většinou věnují zemědělství a řemeslu. Najdou se však mezi nimi i podnikatelé. Ti navzdory negativnímu postoji k technice mohou používat auto s řidičem a mobilní telefon – ty jsou pochopitelně oficiálně majetkem řidiče. Nejliberálnější amišové začali dokonce využívat traktory nebo stroje poháněné solární energií. Ti radikální ale půdu stále obdělávají pouze za pomoci dobytka a motyky.
Pod jednou střechou žijí až tři generace a v jejich domech rozhodně nenajdete žádnou okázalost. Stěny jejich příbytků bývají holé a zařízení tvoří jen pár kusů ručně vyrobeného nábytku.
„Naším vzorem je Ježíš. I on žil skromně,“ hlásají otevřeně amišové.
Nepřijatelné jsou pro ně také hromosvody. Ty prý stojí mezi člověkem a bohem. Má-li blesk do něčího domu či stodoly udeřit, pak je to čistě vůle boží, které se nelze příčit.
„Vše, co se stane, je boží záměr a bůh ví, proč to dělá,“ říkají amišové.

amis

Odmítali platit daně

Přestože jejich život připomíná idylku odstřiženou od rušné civilizace, nevyhnuli se amišové v minulosti pronásledování, věznění a své výsady si museli vybojovat. Odmítali třeba platit důchodové pojištění, protože domovy důchodců nebo ústavy sociální péče nepotřebují - v duchu svého přesvědčení se o nemohoucí členy rodiny starají. Na oplátku od státu také nechtějí důchody ani sociální příspěvky. A protože mezi své priority nekladou vzdělání, vydobyli si výjimku, aby jejich děti měly kratší povinnou školní docházku. Ta v USA trvá do šestnácti let. Studium na vyšších stupních škol probíhá mimo vliv společenství, což může vážně ohrozit vývoj a mravní základy dospívajících dětí. Vláda nakonec tyto obavy uznala jako oprávněné. Ze strachu z cizích vlivů tak musí vše, co přesahuje obvyklou hranici vědomostí jejich komunity, podrobně konzultovat. Konečné slovo mají totiž biskupové, kteří neradi vidí cokoliv nového. Pravdou ale je, že rozhodně nejsou omezení. Většinou ovládají dva světové jazyky a svými znalostmi z oblasti zemědělství by jim mohl závidět nejeden inženýr agronomie.

Sňatky mezi sebou

Ač se na první pohled zdá, že se svoboda mladým amišům upírá, protože se poměrně brzy musí zapojit do domácích prací, není to tak. V 16 letech jsou povinně posíláni do světa „na zkušenou“. Moderní svět se všemi jeho lákadly si mohou „vyzkoušet“ na různě dlouhou dobu. Teprve ve čtyřiadvaceti letech jsou pokřtěni a definitivně přijati do komunity. V civilizovaném světě ale mohou zůstat. V případě, že se tak rozhodnou, musí počítat s tím, že s nimi rodina přeruší veškeré kontakty a už nikdy se s ní nebudou moci vídat. Devadesát procent amišů se vrací. Odpůrci této sekty to přisuzují právě jejich strachu ze ztráty rodiny a těžké přizpůsobivosti v džungli moderní civilizace. Mladí však pokračují v tradici předků a zakládají rodiny - jen se členy komunity. Manželství je pro ně posvátné a rozdělit je může pouze smrt. A to doslova. Rozvody, ani nevěra tady neexistují.

Kde se vzali?

Jejich vznik sahá až do 16. století, kdy vznikla v Nizozemí a ve Švýcarsku skupina ANABAPTISTŮ, kteří odmítali křest novorozenců.  Pro vznik názvu AMIŠOVÉ (AMISH PEOPLE) existuje verze, že jde o odvozeninu ze jména zakladatele sekty JAKOBA AMMANNA či ze slova AMEN. Největší komunity žijí v PENSYLVÁNII, OHIU a INDIANĚ. Amišové neklejí, nesmějí volit, nechat se očkovat, odmítají vojenskou službu a násilí. Mluví německým dialektem, takzvanou pensylvánskou němčinou, ale ve školách se vyučuje anglicky. Ještě v roce 1998 jich v USA a Kanadě žilo kolem 130 tisíc, dnes je jejich počet dvojnásobný.

   
11.02.2011 - Rodina - autor: Eva Dömény

Komentáře:

  1. avatar
    [8] modro_očka [*]

    Děkuji za vysvětlení.

    Pokud mají své vlastní učitele nebo své rodiče, kteří je učí, pak je celkem jasné, že pokud jdou na zkoušku do praktického života, kde na ně doléhá civilizace v plném rozsahu, s radostí se budou vracet k původnímu životnímu stylu.

    superkarma: 0 14.02.2011, 23:42:26
  2. [7] Eva Dömény [*]

    modro_očka — #2 Mají své vlastní učitele nebo si rodiče učí své děti doma.

    superkarma: 0 11.02.2011, 09:21:55
  3. avatar
    [6] Zázvorka [*]

    O Amiších bylo už hodně napsáno i natočeno plno filmů. Pro mě dost odstrašujících. Nedovedu si to představit! Ale na druhou stranu jejich děti jsou v tom vychovávany od malička, tak jiný způsob života neznají a připadá jim to normální. To je stejné jako u nás v naší zemi, v naší kultuře. Je to pro nás stejně nepochopitelné jako žít např. v rozvojové zemi v Africe. Je to extrém. Často si říkám, buďme rádi, že jsme se narodili v Evropě!!

    superkarma: 0 11.02.2011, 08:29:57
  4. avatar
    [5] femme [*]

    Léthé — #4 no nevím, jestli bych byla šťastná, kdybych musela být svému muži naprosto oddaná a nebyla bych mu rovna Sml80 

    superkarma: 0 11.02.2011, 07:59:39
  5. avatar
    [4] Léthé [*]

    Tak to je zajímavý...čekala bych takovýto způsob víry a života  zapadlejší oblasti naši planety.

    Ale pokud je to jejich volba, proč ne? Amiš nejsem, nedovedu si to představit. Třeba jsou šťastnější než mySml80 

    1. na komentář reaguje femme — #5
    superkarma: 0 11.02.2011, 02:43:17
  6. avatar
    [3] Eva_Fl [*]

    modro_očka — #2 videla jsem jejich skoly, ale mozna se deti uci doma.

    superkarma: 0 11.02.2011, 02:28:06
  7. avatar
    [2] modro_očka [*]

    A mohu se zeptat, jak je to se školní docházkou dětí?

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #3
    2. na komentář reaguje Eva Dömény — #7
    superkarma: 0 11.02.2011, 02:20:00
  8. avatar
    [1] Eva_Fl [*]

    V obchodech si muzeme koupit, co vypestuji a vyrobi. Sml22 Jejich vyrobky jsou oznaceny Amish, delaji napr. maslo, syry apod.

    superkarma: 0 11.02.2011, 02:13:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Vyberte si přípravek Lactacyd Pharma, který vám vyhovuje a otestujte ho!
Jak jste spokojena s lékařskou péčí?
Trpíte nevolnostmi, pocity plnosti, bolestmi břicha, obecně potížemi se zažíváním?

Náš tip

Doporučujeme