Když rodiče promítají své sny do dětí, nevede to zpravidla k ničemu dobrému. Jen si vzpomeňte na šílená klání dětských miss, nebo zuřivé talentové soutěže. Naše čtenářka má problém s ambiciózním manželem, který chce mít ze syna velkého hudebního virtuosa.

Dohodnout se na koníčcích svých dětí je někdy složité. Paní Zuzana si vzala úspěšného muzikanta, který se rozhodl přivést jejich syna Viktora do ještě hvězdnějších výšin, než ve kterých se sám pohybuje. Hudební řemeslo se totiž u nich v rodině dědí...

boy

Zuzanin příběh

Manžel je vynikající muzikant. Vlastně to byla hudba, díky níž jsme se seznámili a díky níž mě naprosto okouzlil. Věděla jsem, že spojím-li svůj život s ním, hudba v něm bude vždy hrát podstatnou úlohu, a byla jsem s tím smířená. Vlastně jsem byla víc než jen smířená, byla jsem hrdá na manželovy úspěchy, zbožňovala jsem a dodnes zbožňuji chodit na jeho koncerty a těšit se z každého jeho úspěchu. Muzika se stala společně s manželem neodmyslitelnou součástí mého života.

Jenže teď se hudby začínám bát. Mám totiž hrozný strach, aby neublížila mému synovi Viktorovi.

Syn už jako velmi malý klouček projevil hudební nadání, za což jsme byli oba s manželem moc vděční. Bylo krásné sledovat ho, jak poznává první noty, jak ho baví sedět u klavíru i foukat do flétničky. Byla jsem tak strašně šťastná, při pohledu do manželových očí plných hrdosti a otcovské pýchy na synově první veřejné přehrávce.

Jenže teď je Víťovi sedm a půl a má za sebou první třídu. Díky spolužákům se seznámil s obrovskou škálou volnočasových aktivit a rád by začal dělat i něco jiného než jen hudbu. Chtěl by hrát fotbal, ale zaujal ho i chovatelský kroužek.

Já si myslím, že je skvělé, když se zajímá o víc věcí, protože si tím rozšíří obzory a nebude tak úzce zaměřený. Hlavně jsem šťastná, že si sám vybral, co by ho mohlo bavit, a že nechce jen sedět u televize nebo počítače jako někteří jeho vrstevníci.

Jenže manžel je absolutně proti. Je skálopevně přesvědčený, že by se tím jen štěpila Viktorova pozornost a že by pro všechno ostatní neměl čas na hudbu, která je přece prioritou číslo jedna. Neustále mi také opakuje, jak je dnes rodičům vděčný, že ho za mlada nutili k nekonečným hodinám hry na klavír, protože bez nich by nedosáhl ani mizivých úspěchů a skončil jako automechanik.

Důležitější je přece krásné dětství

Všechny jeho argumenty chápu a uznávám, ale pro mě je přesto důležitější, aby můj syn prožil krásné dětství, než aby byl světoznámým virtuosem. Podle mě má ještě dost času na to, aby zjistil, co přesně chce v životě dělat a na co upnout svoji pozornost. Teprve tehdy, až si definitivně zvolí svoji cestu, budu ho v ní všemožně podporovat a motivovat. Ale zkrátka ho nechci tlačit nějakým směrem jen proto, aby naplnil otcovy sny a naděje. To mi vůči němu nepřijde ani trošku fér.

Jenže manželovi to nejsem schopna vysvětlit. Takže se teď pořád hádáme a nemůžeme se shodnout. Podle mě je kompromis už to, že hudba bude v jeho zálibách hrát tu nejdůležitější roli, a že jí bude věnovat nejvíce času, ale manžel striktně trvá na tom, že hudba musí být nejen hlavní, ale také jediná.

Už jsem se několikrát přistihla, jak lituji, že má Víťa hudební talent. Jak by nám teď bylo krásně, kdyby byl po mně a nedokázala zazpívat jediný čistý tón. Pak by se mohl věnovat čemukoli by jen chtěl a nikdo by si do něj nevkládal své ambice.

Pořád doufám, že se mi během prázdnin podaří manžela přesvědčit o nesmyslnosti jeho rozhodnutí, protože jinak vážně nevím, co bude. Jak mám jen Víťovi vysvětlit, proč ostatní kluci můžou chodit běhat za balonem, a on ne?

Vždyť manžel si vůbec neuvědomuje, že svým chováním může také nakrásně Viktorovi hudbu jednou pro vždy zprotivit. A to byla možná ta největší chyba.

Zuzana

Přečtěte si také...

Reklama