Reklama

Přes všechny útrapy bylo devatenáctileté manželství, které skončilo Fridrichovou nečekanou smrtí v jeho šestatřiceti letech, opravdu šťastné. Narodilo se v něm třináct potomků, někteří za dramatických okolností. Tři zemřeli jako batolátka, tři v mladém věku. Ostatní se ale i bez pomoci rodičů sami dokázali prosadit. A ještě něco. Všechny děti byly mimořádně krásné. Nedivme se. I jejich rodiče byli vskutku pohlední lidé.


Své matce byla půvabem i inteligencí nejvíce podobná dcera Alžběta (1618-1680). Ta se narodila jako třetí v pořadí ještě v bezstarostných dobách v Heidelbergu. Vyrůstala nejdříve u své babičky, později se sice vrátila k matce, ale ta ji poslala i se sourozenci studovat na univerzitu do Leidenu.

Alžběta byla uznávaná intelektuálka své doby, ovládala prý více než deset jazyků, orientovala se i v literatuře, matematice, historii a filozofii. Přátelila se s francouzským filozofem René Descartesem a výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Ostatně on jí věnoval své významné dílo Principy filozofie a také jeho poslední kniha Vášeň duše vznikla prý na základě rozhovorů s Alžbětou. Rovněž jejich korespondence, v níž Alžběta kritizuje myšlenky dualismu a komunikace mezi rozumem a tělem, je historiky považována za důležitý filozofický dokument umožňující náhled na teoretické debaty v 17. století.

Heidelberg – místo Alžbětina dětství

Když bylo Alžbětě šestnáct let, požádal ji o ruku polský král Vladislav IV. Vasa (1595 – 1648). Z plánovaného sňatku však nakonec sešlo. Jednak ho neschválil papež, což Vladislav zamlčel polskému senátu, ale hlavní podmínkou byl přestup Alžběty na katolickou víru.


Pro Alžbětu jako protestantku naprosto nepřestavitelná věc! Mimochodem král Vladislav zemřel jako bezdětný. Kdo ví, jak by situace dopadla, vždyť Alžběta byla z tak „plodné rodiny“! Zůstala tedy „na ocet“, ale nijak nestrádala. V pozdějším věku se tato pozoruhodná žena dala na víru a dokonce se začala zajímat o mysticismus. Její kroky vedly do kláštera v Herfortu, kde se stala v roce 1667 abatyší.


Klášter byl znám jako útočiště pronásledovaných protestantů, o něž se právě Alžběta nezištně starala. Byla tu respektována a ctěna pro svou zbožnost a pokoru. Zemřela zde v roce 1680. O její oblibě svědčí bronzová busta před klášterem.

Foto: Wikipedie a Jiří Lády
 

Na našem webu jste si v rubrice Společnost mohli také přečíst:


Alžběta Falcká se v Čechách příliš neohřála

Eliška Rejčka – šťastnější soupeřka Elišky Přemyslovny

Poslední ples Pauliny ze Schwarzenbergu

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit