Domácnost

Alou do bačkor!

Poslala nám čtenářka...

Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje.

Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni zastaví jeho šéf. ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být v pořádku a nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí žádnou chybu. A taky jsem se chtěla vytáhnout…

Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako andílci. Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly hlasitým vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů.

Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozval u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v domnění, že je to manžel, houkla přes rameno: „Vyzout a uklidit boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu.“ Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku. Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela.“

Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá jako rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu, a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal.

Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první chvíli vůbec nic závadného na jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět myšlení naskočilo, bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to stát a tupě zírat na stůl před šéfa.

Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i maso, a to celé rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout oči k panu „Nejvyššímu“, byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda, odmítl. Tou polévkovou lžící tu „šlichtu“ snědl a ještě zdvořile poděkoval.

Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo. Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela.

Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech stavbách v širokém okolí.
Šéf prý to líčil na poradě takhle: Zazvoním, otevřou se dveře, a než stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd.
Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání – asi abych paní domu neupatlal ubrus – polívkovou lžíci – nejspíš abych si příborem neublížil – a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k Martinovi! Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!“

Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby – když u nás obědvali – neodpustili narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele, chlapi, už jsem velkej, dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by nebylo? A už od dveří řvali: „Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!“

Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem.

kominice

 

   
14.01.2008 - Dům a byt - autor: Marie Šrámková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [61] danca79 [*]


    kominice, ty jsi proste jednicka

    superkarma: 0 14.01.2008, 22:31:31
  2. [60] Rybízka [*]

    Výborné, smíchy jsem se popadala za břicho-i děti. Poslala jsem to kamarádce.

    superkarma: 0 14.01.2008, 21:46:18
  3. avatar
    [59] ilčidlo [*]

    Moc pěkně napsané, úplně si to představuji

    superkarma: 0 14.01.2008, 20:37:06
  4. avatar
    [58] MEK [*]

    kominice:dovedu si to živě představit

    superkarma: 0 14.01.2008, 18:44:24
  5. [55] Radvena [*]

    Díky za vtipný příběh, moc hezky napsané

    superkarma: 0 14.01.2008, 17:50:40
  6. avatar
    [54] eatbeatle [*]

    To bylo dobrý, řechtala jsem se celou dobu a se mnou i můj nic nechápající roční syn, který se na mě směje do teď

    superkarma: 0 14.01.2008, 17:47:14
  7. [53] ajme [*]

    opět je poznat článek od kominice a to i bez podpisu.Prostě to nemá chybu.Přímo jsem řádky polykala zvědavostí jak to bude dál.Dostatečně jsem se i zasmála,což je zdravé.Taky jsem si s mojí představivostí prožila to co jistě ona.Pro čtenáře je to k pobavení,pro toho dotyčného,což je kominice to v té situaci asi k smíchu nebylo.Hanbou bych se propadla i přes to,že pan šéf se smál.Takže kominice díky moc za pobavení a brzy další super článek.Už teď se na něj těším. Skvělá

    superkarma: 0 14.01.2008, 17:11:22
  8. avatar
    [52] Jehlička [*]

    Tak to je teda super zážitek

    superkarma: 0 14.01.2008, 16:19:54
  9. avatar
    [51] Aloren [*]

    Perfektní, úplně to vidím...

    superkarma: 0 14.01.2008, 15:40:10
  10. avatar
    [47] Lenice [*]

    superkarma: 0 14.01.2008, 15:12:58
  11. avatar
    [46] kačinka [*]

    natekly mi slzy smíchiu do klávesnice

    superkarma: 0 14.01.2008, 15:04:25
  12. avatar
    [45] Enny [*]

    to mě pobavilo, slzím od smíchu

    superkarma: 0 14.01.2008, 14:44:56
  13. [44] veverik [*]

    takhle už jsem se dlouho nezasmála

    superkarma: 0 14.01.2008, 14:41:39
  14. avatar
    [43] augustyna [*]

    kdo nebyl na matersky, tak se mu to muze zdat az nemozny, ale z vlastni zkusenosti, kdy jsem i bez kocarku mavala na tramvaj(jako ze budu nastupovat), se nicemu nedivim

    superkarma: 0 14.01.2008, 14:40:42
  15. avatar
    [42] houserop [*]

    Super příběh, úplně tu bulím smíchy

    superkarma: 0 14.01.2008, 14:40:23
  16. avatar
    [41] Cárka [*]

    Rozchechtala jsem se až mi taky tekly slzy.to je teda gól.

    superkarma: 0 14.01.2008, 14:11:56
  17. avatar
    [40] veriis7 [*]

    zasmála jsem se dobrý škoda že šef nedostal toho dudana

    superkarma: 0 14.01.2008, 14:08:49

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [39] jazuzinka [*]

    ahoj kominice!!! já věděla, že to píšeš ty!!! už po prvních řádcích jsem se začala chechtat a při dočítání úplně slzím smíchy. DĚKUJI DĚKUJI!

    superkarma: 0 14.01.2008, 14:03:21
  2. avatar
    [38] augustyna [*]

    to nema chybu, kominice, ty jsi opravdu trida

    superkarma: 0 14.01.2008, 14:03:04
  3. [37] Pavla_b [*]

    úžasný zážitek

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:58:41
  4. avatar
    [36] femme [*]

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:44:27
  5. avatar
    [35] Kacule [*]

    kominice: jako vždy
    Já už se taky jednou přistihla, že u oběda, kdy s námi sedí i manžel, řeknu:"A papáme"

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:36:18
  6. avatar
    [34] elly [*]

    taky jsem tady mrtvá smíchy kominice, jen tak dál

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:25:06
  7. [33] gentiana [*]

    Věru pěkné. Aspoň šéf vidí, že matky s dětima to maj těžký.

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:22:45
  8. avatar
    [32] Eliza [*]

    Dokonalé díky Kominice

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:14:37
  9. avatar
    [31] evelyn [*]

    ty nikdy nezklames

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:11:55
  10. avatar
    [30] Láska [*]

    Majucha:tak to je fajn,všichni šéfové nejsou pro srandu

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:05:46
  11. [28] Dagminka [*]

    smíchy mi tečou slzy

    superkarma: 0 14.01.2008, 13:04:44
  12. avatar
    [25] Láska [*]

    Majucha:co bylo potom??Podal si tě?

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:59:09
  13. [22] hannika [*]

    moc pěkný, ještě teď mi tečou slzy od smíchu

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:58:49
  14. avatar
    [21] Lilinka [*]

    Majucha(4): Ty voléééé

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:57:51
  15. avatar
    [20] Láska [*]

    Majucha:A ty??já bych se asi neudržela a začala se smát

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:57:44
  16. [19] ula [*]

    Máte vypravěčský talent, moc se mi to líbilo. Chtělo by to odměnu za příspěvek!

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:54:02
  17. [16] mamča123 [*]

    supr trapas,ale to je život aspoň se po nějakém čase máte čemu zasmát.pozdravujte šéfa že to tak ustál

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:50:25
  18. avatar
    [15] Bambína [*]

    Vtipné, v životě se může stát ledacos, budou hezké vzpomínky.

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:43:37
  19. avatar
    [14] Láska [*]

    Majucha:Chtěla bych vidět jeho reakci

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:41:46
  20. [13] menhet [*]

    Majucha: Hehe, a bumbal? :)

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:40:02
  21. avatar
    [12] Modré z nebe [*]

    Majucha:

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:39:11
  22. avatar
    [11] Amálie [*]

    Majucha: Více méně jsem slítla ze židle

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:37:53
  23. avatar
    [10] wich [*]

    Majucha:

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:37:19
  24. avatar
    [9] Láska [*]

    Tak to je mazec ,kominice ty nikdy nezklameš

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:36:08
  25. [8] menhet [*]

    kominice, ty těm chlapům dáváš ale zabrat. :)
    Jinak přestaň něco takovýho psát, kdo to má pak v práci při obědě číst? Jsem se tu málem zadusila... :)

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:36:07
  26. avatar
    [7] Amálie [*]



    Mám dojem, že už to tu jednou kominice psala.

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:35:49
  27. avatar
    [6] Meander [*]

    Já tady umřu
    Majucha: Já tady umřu

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:35:18
  28. avatar
    [3] Ch.Z. Kochanská [*]


    Proč vlastně chodí šéfové k zaměstnancům na návštěvy??

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:29:50
  29. avatar
    [2] xjannickax [*]

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:27:09
  30. avatar
    [1] Modré z nebe [*]

    Milá Kominice, tak to byl trapas jako hrom!

    superkarma: 0 14.01.2008, 12:23:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme