Píšu vám z jednoho jediného důvodu.
Dejte si pozor a buďte obezřetné, jelikož je to věc velice nepříjemná a já se nebudu už moci nikdy napít. A to je hrůza, především při oslavách, večírcích, setkání se spolužáky nebo třeba firemním obědě.
Každý den svého života se už budu muset omezovat a zakazovat si, jelikož alkohol je legální a je všude kolem nás. Až poté, co se stanete závislí, si uvědomíte, jak je to nebezpečné a také jak moc nesnadné je s tím přestat.

Začalo to asi takhle.
V sedmnácti letech jsem začala chodit po diskotékách a popíjet jen tak zlehka. Vždy mi bylo špatně a alkohol mi strašně nechutnal. Ale to víte, když pili všichni a místní hezoun mi objednal panáka...

Později jsem si zvykla a alkoholu se nebránila. Byla to přeci sranda, napít se s kamarády. Žádný večírek se bez alkoholu neobešel, však to znáte. Každý si tím projde. Ale možná ne každý po své plnoletosti ještě deset let cestuje po světě a o nic jiného se nestará. Jako já.

Vycestovala jsem poprvé ve dvaceti a pár let žila po jižních státech Evropy, více či méně za účelem práce a "světapoznání". Bylo to prima, ale jaksi jsem prošvihla tu dobu, kdy se každý zklidní, buduje si zázemí a hledá jistotu v partnerovi. Tím se částečně omezí i společenský život a risk ohledně alkoholové závislosti se zmenšuje. Nebo si hledám výmluvu.

Já zkrátka pila víc a víc.
Dlouho to bylo v pořádku, někdy jsem pila více dní po sobě, pak jsem vynechala, pak zase začala. Pak už nikdy nepřestávala a to mi bylo něco přes třicet. Tedy, tehdy co jsem si uvědomila, že mám problém. Zjištění to bylo nepříjemné, hrůzné a nejhorší samozřejmě bylo to přiznat sama sobě.

Nechci jít do léčebny, zkouším s tím ještě naposledy udělat něco sama.
Omezuji se co to jde, ale něco ve mně mi říká, že to nezvládnu. I teď když píšu tyto řádky, je mi hrozně z pocitu, jak si stále ještě něco nalhávám. Už totiž vím, že je to tu a že přijde den, kdy budu muset vyhledat odbornou pomoc.

Pro člověka, který s tím nemá problém, je možná můj článek směšný. Dobrá, nikomu nic nevnucuju. Ale ta z vás, která hasí žízeň vínem a říká si, že to nic není, by se už měla zamyslet.

Dnes jsem se pousmála po hovoru s kamarádkou, která vychovala dvě děti a má za sebou protialkoholní léčbu. Začala si uvědomovat svůj problém na druhé mateřské dovolené, kdy své nervy "hojila" prvním drinkem již po obědě. Má za sebou léčení a už nikdy se alkoholu nesmí dotknout.
Zeptala jsem se jí: "Nemůžeš si dát k obědu ani malé pivo?"
Odpověděla mi ihned a s úsměvem: "To můžu, ale ty ani rodina mě týden neuvidíte!"

Pokud pijete každý den - zamyslete se. A pokud ne, berte to jako varování.
Anebo mě klidně ignorujte, ale až se vám alkohol vplete do života v podobě tohoto neodbytného démona, bude už pozdě. Budete na tom jako já.

A to nepřeju nikomu.

 

 

             
Reklama