alim

Nedávno se tady, na ženě-in, objevil článek o ženě (klikni), která ze svého exmanžela doslova „ždíme“ stále víc a víc peněz, prý na různé potřeby jejich dětí. Na současnou rodinu pak muži již tolik peněz nezbývá. Budiž mu čest alespoň za to, že na své děti platí.

Zmiňovaný článek mě poměrně zarazil. Exmanželka dostává alimenty, ale nestačí jí to, chce mít luxus, chce si dopřát drahou dovolenou... a tak žádá stále víc. Opravdu to takhle je? Článek byl psán z pohledu současné manželky, tudíž chyběl pohled druhé strany.
Ať tak či tak, nechápavě jsem kroutila hlavou. Nad tím, že jsou lidé, kteří nejsou spokojeni a chtějí stále víc. Bývalá žena si zřejmě neuvědomuje, jaké má štěstí, že její exmanžel alimenty platí a že jí dává ještě na přilepšenou.
Existují totiž i muži (výjimečně i ženy), pro které rozvodem končí jakékoli povinnosti k dětem. Správně by měli platit alimenty, ale neplatí je. A donutit je k placení - nemožné.

Jsou tu sice zákony. O důsledcích neplacení výživného hovoří § 196 Zanedbání povinné výživy Trestního zákoníku. Od 1. ledna tohoto roku je dokonce zkrácena doba, po jejímž uplynutí lze podat žalobu. Již po čtyřech měsících lze podat na neplatiče alimentů trestní oznámení. Dříve to bylo šest měsíců.
Na internetu lze nalézt množství informací a rad, jak v takovýchto případech postupovat, na koho se obrátit a jak peníze získat.
Přesto to nefunguje. Ne vždy. Vím to z vlastní zkušenosti. Kdo se rozhodne, že nebude platit alimenty, na toho jsou policie i soudy krátcí.

Například již zmiňovaná doba neplacení po čtyři měsíce. Stačí, aby neplatič alimentů poslal jednou za čtyři měsíce malou, symbolickou částku, a žalobu podat nemůžete. Neplatič má totiž „snahu“ a „platí podle svých možností“. Musíte jen čekat, až nezaplatí více než 4 měsíce. Nebo, až výše jeho dluhu dosáhne určité částky.
Potom podáte na policii trestní oznámení a čekáte na soudy. Měsíce, roky. Podáváte stále nové a nové žaloby, protože neplatí i nadále.
Doufáte v soudy, v moc exekutorů. Jenže neplatič má i jiné dluhy, a i přesto, že výživné by mělo mít přednost, ve skutečnosti nemá. Jste v pořadí. Na úhradu dluhů na výživném se nedostává.
Všude dostáváte rady, co dělat. Zaručené rady, které ovšem nepomáhají, v praxi selhávají.

Účinné postupy, jak dostat z neplatiče peníze, neexistují. Kdo chce, vždy si nějakou kličku najde

Zdá se vám to přehnané? Bohužel není. Takové bylo moje dětství. Maminka měla velmi nízký plat a na spoustu věcí nebylo. Od patnácti let jsem chodila na brigády, abych si mohla sem tam něco dovolit - nové, ale neznačkové oblečení z tržnice, letní „puťák“ s přáteli... Dárky se u nás dávaly jen praktické, žádné zbytečnosti. Peněz nebylo nazbyt.
Dodnes můj biologický otec dluží jen na alimentech více než sto tisíc. A pochybuji, že aspoň zlomek té částky někdy uvidíme.

Je neuvěřitelné, co jsou někteří lidé schopni kvůli penězům udělat. Kam až jsou ochotni zajít, jen aby nemuseli platit. Možná za nechutí platit stojí i to, že peníze platí bývalé ženě, se kterou se nerozešli v dobrém. Možná si myslí, že si bývalá žena vše nechává pro sebe, že děti tolik k životu nepotřebují. Je smutné, že nejvíce to odnesou jejich vlastní děti.

Během dospívání jsem přišla o mnohé. Nechodila jsem do tanečních, protože na to nebyly peníze. Nemohla jsem jet s přáteli lyžovat, protože pobyt byl příliš drahý. Na dovolené u moře jsme také nebyli.

Na druhou stranu jsem ale ráda, protože jsem se díky tomu mnohému naučila. Naučila jsem se vystačit s málem. Díky brigádám jsem zjistila, jak těžké je vydělat si peníze. Naučila jsem se znát hodnotu věcí, vážit si „dražších“ věcí, šetřit, zbytečně neutrácet...
Také naše vztahy byly mnohem více „upřímné“. Velmi často slyším o tom, že děti přijdou za otcem jen proto, že od něj chtějí peníze. Přetvařují se, přežijí otravné odpoledne, a to jen proto, že mají vidinu kapesného, které jim otec dává. Otce ale rády nemají. U nás se nic takového nekonalo. A pochybuji, že bychom za otcem chodili, i kdyby nějaké kapesné dával...

Přála bych si, aby se děti nestávaly nástrojem v rukou nezodpovědných rodičů. Aby je nevyužívaly matky, které chtějí od platícího bývalého manžela stále víc a víc peněz. Aby si neplatící otcové nenamlouvali, že peníze stejně prohýří jejich bývalá žena a že děti nic nepotřebují.

Kéž se jednou našim zákonodárcům podaří vymyslet opravdu účinný postup, jak zajistit spravedlivé placení alimentů.

lupa

Reklama