Reklama

O tom, jak jsou děti nebezpečné sobě i druhým, jsem se přesvědčila už mnohokrát, protože mám čtyři. A každé z nich je originální ve vymýšlení způsobů, jak vyzkoušet moji nervovou soustavu i vlastní možnosti.

Řekla bych ale, že na body vede moje prostřední dcera.

V deseti měsících dostala pod stromeček krásné dětské chodítko. Zvykla si na něj a já měla radost, jak si jezdí po bytě, pěkně za mnou, a že ji mám stále na očích.

Když někam narazila, byla chráněná a já klidná.

ajBlahořečila jsem výrobci dětských chodítek. Ovšem jen do chvíle, než se mnou byla na návštěvě bez chodítka.

Stála přímo u mé židle, na které jsem si vychutnávala atmosféru, plkala s kamarádkou a ládovala se cukrovím. Náhle udělala Alice stejný pohyb, na který byla zvyklá z chodítka.

To je: prudce se opřít, protože za sebou čekala opěrátko. Nebylo tam.

Výsledkem byla fraktura lebky. Na tuto zprávu sdělenou lékařkou na chirurgickém oddělení nemocnice na Bulovce jsem zareagovala rychlým odchodem do bezvědomí.

Byly to vypečené svátky.

O půl roku později slupla během několika málo vteřin mojí mamince z kabelky prášky na nervy. Následoval zběsilý úprk do nemocnice, pumpování žaludku a nepříjemný pohovor s lékařem. Díval se na mě jako na nesvéprávnou. Asi jsem v tom šoku tak i vypadala.

Dále se stihla v průběhu dětství ještě opařit a spadnout ze sloupku, čímž si „vybojovala“ jizvu na ruce a těžký otřes mozku.

Nabývala jsem dojmu, že ji zachráním jen tak, když si ji přivážu na záda a nesundám ji do jejích patnáctých narozenin.

Kolem šestého roku jí začaly pokusy, jak se sprovodit ze světa, pomalu opouštět a mně se vracel optimismus.

Patrně ale pojala pocit, že by měla své působení v roli likvidátora vlastního fyzického a mého duševního zdraví nějak velkolepě ukončit. Chtělo to nějaký megakousek. A ten se jí opravdu povedl. Zvolila čas Vánoc, aby se to lépe pamatovalo.

Bylo 25. prosince

Čekali jsme návštěvu. Přítel dostal k Ježíšku župan. Alice si hrála v pokoji, kam jsme ji každých pět minut chodili kontrolovat. Vypadala jako malý andílek s tou postýlkou a domečkem pro Barbíny.

Dostavili se očekávaní známí. Probíhala nenucená konverzace ve svátečním duchu.  Alice přišla pozdravit a ze stolu v obýváku si vzala pastelku. Alespoň pod pátravým zrakem nás všech to vypadalo, že JEN pastelku.

Dál jsme ji chodili kontrolovat v krátkých intervalech.

aPo chvíli přišla s výrazem vychované holčičky a se slovy „Já už si sama hrát nechci. Budu tady s vámi.“ Souhlasili jsme.

Konec konců, alespoň na ni dobře uvidíme, všema, dohromady osmi očima. Hrála si s kartami, a kdybych v té chvíli někomu vyprávěla, jaký umí být tato andělská bytost terminátor, určitě by mi nevěřili.

Po chvíli jsme začali nervózně poposedávat a pokašlávat.

„Herdek, Ty něco vaříš?“otázal se přítel.

„Ne.“

„No ale tady se něco jakoby pálí.“

Prohledali  jsme společně celý byt.

Pokojíček jsme otevřeli až nakonec. Byl v jenom plameni.

Popadla jsem Alici a vyběhla s ní před dům s telefonem v ruce a volala hasiče.

Přítel se ještě s kamarádem pokusili v marné snaze hasit záclony novým županem. Přišel o něj. Jeho kamarád při obětavém zákroku i o koženou bundu.

Výsledek - zničený dětský pokoj, vytopený byt a nervy v tekutém stavu.

Nebyl čas se Alice ptát, CO A JAK VLASTNĚ ZAPÁLILA!

Později nám vyprávěla, že s pastelkou si druhou nenechavou ručičkou „vypůjčila“ také zapalovač. V pokojíčku se věnovala pokusu „Jestlipak je deka na posteli hořlavá?“ Byla.

Dále se svěřila, že se pokusila oheň sfouknout a následně uplivat. Když to nešlo, jednoduše tam zavřela a odešla.

Dnes je jí šestnáct let a já věřím, že její hrátky s živly a gravitací jsou minulostí. Kromě toho, blíží se její oblíbené období. Vánoční svátky!!

Doufám, že její kladný vztah k nebezpečí v dospělosti nepřejde například v povolání kaskadérka, horolezkyně, pyrotechnička, hledačka nášlapných min, ošetřovatelka jedovatých hadů, ochutnavačka jedů a podobně.

Prozatím studuje v poklidu cestovní ruch a jazyky.

Přesto, když je ve zprávách reportáž o tom, kterak někde hoří stoh, pro jistotu se jdu podívat, jestli je Alice ve svém pokoji.