Bulvár

Alexandra F. Lipovská: Mám tendenci diváky v kině vychovávat

Kino Ponrepo pro mě osobně představovalo v osmdesátých letech kouzelný ostrůvek kultury, kde jsem viděla v té době jinak nedosažitelné filmy. Perný den s The Beatles, „západoněmecké“ mayovky a další klenoty byly pro všechny natolik lákavé, že neváhali stát několikahodinové fronty v letním pařáku i v zimním mrazu.

Dnes se nad tím můžeme jen nostalgicky pousmát. Ale svou funkci plní kultovní kino Ponrepo i dál. A právě o něm jsem si povídala se sympatickou mladou maminkou, která má na starosti projekt Ponrepo dětem, projekce pro školy, festivalové aktivity, ale také třeba filmové kurzy.

Pokud máte rádi film, věřím, že objevíte dost zajímavostí pro sebe nebo své děti.

Alexandra F. Lipovská

Pojďme začít úplně od začátku. Můžete nám stručně připomenout historii kina Ponrepo a jakou sehrálo roli v kulturním dění minulých sta let?
Je, tak tady budeme dlouho (směje se). Aby to neznělo suše. Kino Ponrepo teď aktuálně sídlí v refektáři staroměstského Konviktu. Konviktský sál byl jedním z hlavních kulturních center Prahy konce 18. a v průběhu 19. století. V moderní době začali Pražané chodit do nově adaptovaného sálu tehdy velmi oblíbeného kina Bio Kovikt.

Po roce 1945 v upraveném sále budovy působilo studio loutkového filmu Jiřího Trnky, které proslavilo českou kinematografii po celém světě. V sedmdesátých letech se Konvikt dostal do velice špatného stavebního stavu, který setrvával dlouho. Teprve v roce 1996 se Konvikt vrátil ke své původní podobě a kulturnímu poslání.

Ponrepo je kino Národního filmového archivu, kde se promítají filmy především ze sbírek NFA, ale nejen. V současnosti se Ponrepo snaží velmi otevřít veřejnosti, kromě projekcí se zde konají různé kulturní akce, koncerty, bleší trhy i „kniha z kina“, pomáhá tomu i nově otevřená kinokavárna.

Co nabízíte lidem dnes?
V Ponrepu se promítá každý den od 17:30 a 20:00, nejen filmy filmy prověřené časem, divák tu nalezne i aktuální zahraniční snímky oceněné na významných festivalech. Tedy jestli někdo jímá pocitu, že jsou zde uváděny snímky pouze pro náročného diváka, není tomu vždycky tak. V lednu například se můžeme těšit na konferenci BFI (Britského filmového institutu o filmové výchově), projekci rekonstruované verze Milenek starého kriminálníka, s živým hudebním doprovodem Tria Neuvěřitelno, a fantastickou trojkombinaci Renoir/Fellini/Buňuel, dále na první uvedení animovaného visegradského pásma v rámci Ponrepa dětem. V Ponrepu to zkrátka žije.

Alexandra F. Lipovská

Za filmovou výchovu, jejíž jsem koordinátorem, nabízíme nadstavbu v podobě „Filmového kurzu“, který se koná přes školní rok a je určen pro veřejnost i studenty. V Ponrepu se realizuje teoretická část, na FAMU část praktická (tedy si účastníci projdou všemi stádii vzniku filmu, až po jeho samotnou realizaci), výsledné filmy, které jsou zdařilé, pak posíláme po festivalech. Také zde probíhají nedělní akce pro rodiče s dětmi Ponrepo dětem.

Jak byste představila projekt Ponrepo dětem? Kdy vlastně vzít třeba dítě poprvé do kina a jaké filmy byste pro tyto malé diváky doporučila vy?
Ponrepo dětem se koná každou neděli od 15:00 a program je sestavený tak, aby zaujal děti i jejich rodiče. V rámci Ponrepo dětemměsíce vždy proběhne projekce pro nejmenší v podobě pohádkového pásma, dále projekce celovečerního „kultovního snímku“ pro dospělé děti (Nekonečný příběh, Číslo 5 žije). Následuje jeden z našich edukativních formátů pro děti předškolního věku „Byl jednou pan Ponrepo“, kdy dětem demonstrujeme, jak vypadalo filmové představení před 100lety, a děti si samy němé filmy hudebně doprovází, uvidí zde klasickou grotesku, a po projekci se podívají do promítací kabiny, kde jim náš pan promítač Roman Říha ukáže kouzla filmového materiálu.

Druhý formát je cílen na děti školního věku „Lunapark filmových vynálezů“, kdy proběhne projekce krátkého němého filmu, který je ovšem živě doprovázený klavíristou, a snímkem již ozvučeným, poté následuje velice interaktivní, praktická filmová dílna, kdy děti pracují s prekinamatografickými vynálezy jako forolyt, zootrop, praxinoskop, a namalují své obrázky, které si pomocí těchto přístrojů sami rozpohybují. Poslední neděle je věnována spolupráci s některou z přidružených iniciativ.

Po všech projekcích se koná tematická dílna (tvůrčí, hudební, výtvarná, filmová). Rodiče také mohou dáchnout u dobrého kafe v naší nově otevřené kino kavárně Ponrepo. Já osobně jsem svou dceru poprvé vzala do kina v roce a půl, to bylo příliš brzy, neudržela pozornost. Po druhém roce jí naše „pásmo pro nejmenší“ složené z Krtečka, Macha a Šebestové velice bavilo, a dnes ve třech letech „usedí“ celovečerní pohádku. Podle mne je důležité začít brzy, děti si zde osvojí také určité povědomí o tom, jak se v kině (nejen) chovat.

Říkala jste, že nabízíte také různé kreativní programy...
Ano, kromě Filmového kurzu a Ponrepa dětem se snažíme expandovat i mimo Prahu, a to skrze filmové festivaly. Spolupracujeme např. s mezinárodním festivalem Ostrava Kamera Oko, kde realizujeme filmový workshop Enter Free cinema. V příštím roce pojedeme na festival do Zlína, kam přivezeme „Lunapark filmových vynálezů“. Realizujeme kolokvia na téma filmové výchovy, a jiných např. v Plzni na Animánii se jako hosté zúčastňujeme. Musím zde uvést své kolegy Terezu Cz. Dvořákovou, a Jiřího Forejta, bez jejichž totálního nasázení, by nebylo možné nic z toho, náš tým se stále rozšiřuje, což vnímám jako dobré znamení.

Alexandra F. Lipovská

Lunapark filmových vynálezů

Organizujete projekce pro školy. Které filmy by měl vidět takový puberťák třeba, aby pochopil, že se netočí jen věci o upírech a akčních hrdinech?
Ano, velkou část našeho úsilí směřujeme na školy. Nabízíme tzv. „Projektové dny“- na tento formát jsem hodně pyšná. Nabízíme několik témat (film a literatura, zvuk ve filmu, filmová analýza, principy pohyblivých obrazů...), které v rámci několika hodin formou přednášky, ukázek, a někdy i praktické tvorby studentům přednesou moji kolegové z NFA, odborníci na danou oblast. A nenudí, používají současné filmy, k tomu aby studentům odhalili filmy „staré“.

Kromě toho pořádáme klasické dopolední projekce, samozřejmě vycházíme z našich sbírek, tedy zde dochází k tomu, že puberťáci poprvé vidí např. Utrpení mladého Werthera, Kristus se zastavil v Eboli, což je takřka 3hodinnový opus, to si myslím, že pro ně musí být nářez. Ovšem filmy jim vybírají jejich pedagogové, často chtějí literární adaptace, či reflexi nějakého historického období, tak to mohou krásně propojit s výukou. My vždy film opatříme lektorským úvodem, mnohdy i doslovem a vždy je prostor pro diskusi. Osobně si říkám, že jestli alespoň půlku studentů film zaujal, doma si pak individuálně informace dohledali - tak je to super úspěch.

Zmínila jste učitele, pro ně máte také nějaké vzdělávací aktivity?
Ano, od nového roku otevíráme Kurz pro pedagogy, který v říjnu 2014 získal akreditaci MŠMT. Probíhat bude jednou za dva týdny, vždy v pátek od 10 do 16 hodin, a to formou tematicky sevřených bloků, od teoretických až po ryze praktické. Kurz není určen pouze pro pedagogy, tedy se přihlásit může kdokoliv.

Do kin chodí poslední dobou čím dál méně lidí. Myslíte, že třeba ještě za deset let budou vůbec fungovat kina jako takové?
Já bych neřekla, že lidé do kina chodí čím dál méně lidí. Myslím, že ročně se to v posledních deseti letech drží návtěvnost na svém. Problém vidím ve stále zvyšujícím se vstupném. Artová kina rozhodně budou, i když možná nebudou výhradně sloužit filmovým projekcím, a stanou se z nich multikulturní místa, což již vlastně aktuálně je. O multiplexy se nebojím vůbec! Jsem optimista, nejsem Greenway, předpovídající smrt kinematografie.

Alexandra F. Lipovská

Teď trochu odbočím, ale jak se vám líbí taková ta „móda“, co k nám dorazila s výstavbou multikin v nákupních zónách - popcorn a cola na představení? Já z toho osobně šílím, když můj soused celý film srká nápoj a chroupá kukuřici...
Já mám jeden zásadní problém, který mnohým přijde až obsesivní, mám tendenci diváky v kině vychovávat. Konkrétně v multiplexech, když začne někdo rozpravovat při filmu, či srovnávat literární předlohu s filmem, to velice asertivně odvětím: „Kavárna je před kinem, můžete v diskusi pokračovat tam“, či „Já jsem to také četla, netřeba mne informovat o budoucím vývoji“, překvapivě mi ještě nikdo „nenatáhl“, a povětšinou dokonce i zmlkli. Obecně je to o možnosti volby, občas ráda zajdu na americký blockbuster, který v artových kinech v produkci nemají. Je to určitou součástí konzumu a já to respektuji, ale nevyhledávám.

Ještě k vaší osobě - kdybych po vás chtěla pět nejoblíbenějších filmů, které by to byly a proč by to byly zrovna tyto?
Této otázky jsem se vždy velmi bála. Absolutně nejsem schopna říci svou „Top five“. Ani jsem neviděla vše, co jsem vidět chtěla, či co bych vidět měla. Ale mohu se pokusit o sestavení „Top five“ ejmenovat jejich pro mne významný film: Miloš Forman za Černého Petra (bez něj by podle mne nebyla československá nová vlna, taková jaká byla). Považuji se za „Truffautovu holku“, tedy veškeré jeho snímky jsou pro mne stěžejní, i když Americká noc, je parádní poctou filmu a jeho tvůrcům, ti vždy zkouknu ráda. Za Španělsko jednoznačně Buňuel, kterého nakoukávám již od střední, a pravidelně čtu jeho paměti (Do posledního dechu). Za Itálii je to nerozhodně mezi Fellinim a De Sicou, jelikož na oba vždy do Ponrepa zajdu ráda, a učila jsem se na jejich filmech analyzovat, porozumět filmu. A abych nebyla za totálního intelektuála, nesmím opomenout Tarantina a Rodrigueze, protože si v nich extrémně libuji.

Děkujeme

Odkazy:

nfa.cz/cz/vzdelavani
facebook.com/ponrepodetem
facebook.com/FreeCinema

Přečtěte si také:

   
16.12.2014 - Rozhovory - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] zlato [*]

    Popcorn....to je v kine bezne...Sml30

    superkarma: 0 16.12.2014, 14:18:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme