Každý normální chlap je rád, když je zdravý, má spokojený vztah a dobrou práci. Aleš je chlap jak hora, zdraví má na rozdávání, jen ručičky ho trochu pobolívají. Má je totiž poslední dobou zahnuté doleva.

man

Nedávno si mně postěžovala jedna moje kamarádka, že už neví, jak donutit svého manžela, aby „hnul prdelí“.
Zhruba před třemi měsíci přišel o práci, zpočátku byl hodně mrzutý, ale nakonec zjistil, že mu dosavadní stav vyhovuje. Má sice o pár tisícovek míň, ale nemusí ráno vstávat, nemusí se otravovat s žádným nadřízeným, může se dívat do noci na televizi, může, co chce. Stačí jen zajít ve stanovený termín na Úřad práce, poté sehnat razítko nevyhovujícího zaměstnání a sebrat sociální dávky.
„ Vždyť nikdy takový nebyl?“ divila jsem se.
„Nebyl, ale poslední dobou je líný jak veš. Jemu ten stav nicnedělání začal jakoby vyhovovat. Ani nemá snahu si hledat nějakou práci, prý by stejně dostal jen o pár tisícovek míň a to mu za tu snahu nestojí. A prý když mohou ždímat stát jiní, proč by nemohl i on. A když se pohádáme, že už toho mám dost, tak mi řekne, že už ho v padesáti stejně nikde nevemou.“

„Tak mu dej nůž na krk, buď si najde práci, nebo ať jde, přece ho nebudeš živit.“
„No to já právě neumím. On ví, že vydělám poměrně slušně, že nám to na živobytí stačí, a když je nejhůř tak se vrhne na domácí práce, aby mě byl jako užitečný. Já vím, že v jeho věku není lehké najít práci, ale kdyby se snažil aspoň na nějakou brigádu, to je fakt hrozné. Mě berou všichni čerti, když ho vidím, jak se válí doma na gauči.“

Vzpomenu si, jak jsem znala jejího manžela dřív, byl to takový Ferda mravenec, práce všeho druhu. Vyučil se elektrikářem a pořád něco kutil. Neumím si ho představit ležícího na gauči. Navíc je to chlap jak hora, a hora ležící na gauči, tak to je úplně šílená představa.

Vracím se domů a jsem ráda, že ten můj je občas takový workoholik. Nevím, jak dlouho bych snesla pohled na zdravého, povalujícího se chlapa, který ani nemá snahu najít si práci.   

Čtěte také:

Reklama