Reklama

Alena Weberová je odbornicí v oblasti komplexní péče o rodinu, specializující se na výchovu dětí v rámci rodiny a vztahy mezi rodinnými příslušníky.

panidoktorka

V současnosti provozujete svoji poradenskou praxi v poradně Artemis, pravidelně spolupracujete s mateřskými centry, připravuje přednášky na téma výchovy a rodinného prostředí, můžete mi prosím úplně laicky vysvětlit, kdo jsou vaši klienti? Rodiče s problematickými dětmi, nebo lidé, kteří chtějí založit rodinu, nebo kdo?
Všichni, všechny kategorie. Pro mě začíná rodina už od partnerů, kdy například žena nemůže otěhotnět, přes děti až po seniory, protože i ti jsou součástí rodiny. Mojí vizí a ideálem je, aby celá rodina chodila na jedno místo, v praxi to znamená, že v jednu chvíli přijdou rodiče s malým dítětem, pak třeba s dítětem školního věku, pak se třeba přijde na to, že v rodině mají mezi sebou problémy, poté se zjistí, že se něco děje u prarodičů, a já zjišťuji, zda se jedná o momentální věci, nebo věci z psychosomatické příčiny.

Co to znamená z psychosomatické příčiny?
To znamená, že jste třeba prožila v dětství nějaké trauma, které psychicky překročíte, nebo si to rozum zpracuje a najednou se vám to po x letech vrátí, vyplave to ven. Všechno, co člověk prožije a nějakým způsobem zpracoval, tak takhle to fungujete v dalším životě. Představte si třeba ženy, které si neustále nechají ubližovat chlapem, buď je to despota, nebo žárlí... ale to je i problém těch žen, protože nemají žádné sebevědomí, mají to dané výchovou z domu. Člověk řeší třeba 15 let starý problém, který nikdy nikdo nehledal. Já se ve své praxi právě soustřeďuji na příčiny a nepracuji s následky.

Máte někde svoji poradenskou kancelář?
Budu ji v nejbližší době otvírat v Praze v Košířích, teď ještě pracuji v terénu.

Jako že chodíte přímo do rodin?
Buďto do rodin, anebo si dáme takhle někde schůzku na kávu. Poradna jako takové jakoby moje hobby. Mám klasické zaměstnání, týkající se také práce s rodinami, a tohle mám navíc. Práce s klienty mě moc baví, já si u toho vlastně odpočinu.

Jste vdaná?
Ano. Mám dvě děti, syn se oženil nedávno, teď budeme vdávat dceru.

Gratuluji. Jak se díváte z odborného hlediska na život na hromádce? Je dobrý při výchově dětí?
Když to funguje, tak proč ne. Nikdo není stoprocentní, ani ti partneři, kteří se rozhodnou, že se vezmou. Pro dítě je důležité, jak ten vztah funguje a jaké je celkové klima v rodině. Novodobá situace však nahrává tomu, že si lidi myslí, že je jednoduché utéct. Ale tam, kde je majetek a dítě, tak stejně neutečou. To by si měli uvědomit. 

V počtu rozvodovosti jsme na prvních příčkách v Evropě, čím si to vykládáte?
U nás je v poslední době velký problém v kompromisech. To znamená, když už jdete do vztahu, musíte tam jít s tím, že dokážete někde ustoupit nebo polevit. Všeobecně chybí tolerance ve vztazích. A také děti jsou dnes jinak vychovávány, bereme je jako osobnost, které přece nemůžeme nic zakázat. To vzniklo až po revoluci, co není zakázané, to je dobrovolné. Ale to už se nebavíme o toleranci.

Nahrála jste mi na otázku výchovy. Co říkáte na návrh upravení zákona ohledně fyzických trestů, že když třeba dáme dítěti pohlavek na ulici, můžou nás za to, třeba jako v Americe, dokonce i zavřít.
(smích) To je zase ta přestřelka Čechů, ale zákon o rodině mluví naprosto jednoduše, kdyby si ho lidé přečetli. Trest musí být odpovídající a přiměřený možnostem a schopnostem dítěte. I kdyby takový zákon vyšel, stejně záleží na každém rodiči, ale někdy je takové plácnutí účinnější než tisíckrát jedna a ta samá domluva. Těžko budete dvouletému dítěti problematicky vysvětlovat „to nesmíš“, stejně to nepochopí

Zmínila jste vývoj rodiny po revoluci. Dnes je ta výchova uvolněnější, to je pravda, ale zase snad lepší než taková ta patriarchální.
Ideální by bylo, kdybychom se dostali ke středu. Aby se například členové rodiny respektovali, ale aby se také neskákalo jen kolem manžela dětí, i to je špatně.

A aby se třeba na výchově podíleli i muži. Jak pohlížíte na jejich výchovu dětí? Ať už samostatně, nebo v ucelené rodině.
Muži mají úplně jiný styl výchovy.

Lepší, nebo horší?
Přímý a pro dítě jednodušší. Chlap, když dá pokyn, tak je pro dítě naprosto jasný, my jsme takové, že třeba řekneme: pojď papat, ta polívčička je úžasná, je tam mrkvička, hrášek, a proč to vlastně říkáme? Táta přijde a řekne na rovinu: tady máš talíř a jez. Mluví jasně, stručně, a pro dítě je to jednoduchý pokyn. Muži ty děti tak nerozmazlují, oni je připravují normálně pro život. I když poslední dobou mi přijde, že chlapi mají už víc ženských elementů a ženy mužských, jakoby se to pomalu otáčelo. Taky teď my dvě nemáme sukni. (smích)

To máte pravdu, ve spoustě rodin žena pracuje od rána do večera, muž se stará o domácnost, o děti. Žena třeba i vydělává víc.
Je to tak a už to nezměníme. Společnost je tak nastavena. Ale pokud to těm partnerům vyhovuje a jsou spokojeni, pak je to v pořádku. Horší, když to nefunguje, to pak jeden z nich utíká, nebo si najde někoho jiného, to už není v pořádku, to už byl ten stav vynucen násilím.

Existuje nějaký optimální věk pro založení rodiny?
Tak založit se dá vždycky, záleží na těch dvou lidech, kteří by si však měli ujasnit, co je jejich prioritou, a proč a jestli to dítě vůbec chtějí. Dnes vidím problém zejména u starších mužů, kteří si stále něco dokazují a myslí si, že jim ujíždí vlak a plodí děti v šedesáti. Nechci se nikoho dotknout, ale já si myslím, že to není normální. To dítě už nikdy nebude vychovávat jako v pětadvaceti, má sice životní znalosti a zkušenosti, ale děti jsou pak přepečovávané, nehledě na to, že učitelky v mateřské školce neví, zda přišel tatínek, nebo dědeček. (smích)

Jakou roli přikládáte v rodině těm opravdovým babičkám a dědečkům?
Velkou. Jsou na to rozmazlování, ale životní oporou by měli být rodiče. Ideální je, aby mělo dítě kolem sebe všechny kategorie. Rodiče mají jiný náhled na svět, jednodušší, babičky zase mají moudrost, rozvahu, mají čas.

Jste pro společné soužití generací?
Nevím, jestli bych to ustála. (smích) Je dobré je mít přiměřeně blízko a přiměřeně daleko. Na druhou stranu tam, kde je ta rodina takto nastavena a funguje to, tak je důležité, aby se všichni vzájemně respektovali. Pokud nemají starší respekt k mladým a naopak, nemůže to jít.

Co říkáte na chůvy, které má dnes spousta rodičů. Může chůva nahradit mámu?
To je složité. Pro dítě je dobře, když máma pracuje, chce mít svoje zájmy, svoje postavení, ale zároveň chce mít děti. Přijme tedy chůvu, ale ona sama by se měla denně svému dítěti hodinu nebo dvě intenzivně věnovat, aby vědělo, že tu ta máma je. A možná je to někdy i lepší než ta 24hodinová opičí láska. Ale tady je jiný problém, a to přímo u té chůvy, ta to musí mít nastavené tak, že nesmí dopustit, aby byla lepší než matka. Ona nikdy nemůže být lepší a stále musí dítěti zdůrazňovat, ano, mám tě ráda, jsem tu s tebou, ale tamto je tvoje maminka a tu nikdo nenahradí. Bohužel jsou časté případy, kdy se to vymkne, a chůva je pak pro dítě víc než matka. 

Ještě jsme neprobrali sourozence. Co sourozenecké vztahy, jsou v životě dítěte důležité? A proč většinou ten starší šikanuje mladšího?
Vždycky to tak není. Někdy je to i naopak. (smích) Ale to bylo vždycky, kdo měl sourozence, tak mi dá za pravdu. Je to přirozený jev, boj mezi sourozenci. Spíš je z hlediska rodičů strašně náročné, pokud mají tedy více dětí než jedno, tu péči a lásku nějak rovnoměrně rozdělit. To je ve výchově to nejnáročnější, to nás nikdo neučil. A to nemluvím o rozdělení, když má každý sourozenec jiného tatínka, tam je velmi obtížně to skloubit. Většinou děláme chyby, které si ani neuvědomujeme a které nás pak zpětně mrzí.

A opakujeme třeba také chyby svých rodičů. Jak se zbavíme toho, co se nám u vlastních rodičů nelíbilo, ale vzápětí se přistihneme, že to sami děláme?
První správný krok je, že se sami přistihneme, že si to uvědomíme, to je naprosto ideální. Když si to uvědomíme, můžeme si říct, jestli to tak chceme, nebo nechceme dělat. Ale člověku trvá opravdu velmi dlouho, než dosáhne tohoto uvědomění si, kterého by měl dosáhnout v době, kdy vstoupí do nového partnerství, protože nové partnerství, to je vaše nová rodina, a ta by měla mít nad vším prioritu. To ale neznamená, že se budeme zlobit na naši starou rodinu. Netrestejme je, nenadávejme, oni žili úplně jinak, měli jiné možnosti, jiné vybavení do života, prostě to dělali, jak nejlépe dovedli. Takové to „já nebudu nikdy jako moje matka“, takové ty křivdy, to není dobré… ve chvíli, kdy si člověk připouští negativní myšlení, jak byla matka hrozná, já jsem lepší, tak to bude na just dělat stejně. I když třeba nevědomky.

Zítra máme téma rodinné rituály. Jste zastánkyní rodinných tradic, jako např. společné snídaně, pokud to jde obědy a večeře, čtení pohádek na dobrou noc, rodinné výlety apod.?
Určitě. Pro dítě jsou tyto rodinné rituály takové jakoby mantinely, mezi kterými získává jistotu. Je to symbolika mající svůj opodstatněný důvod. Díky nim se také společně setkávají lidi, kteří jsou jinak různě rozlítaní. Rodinné tradice a rituály, to je stěžejní pilíř, o který se může dítě opřít a který je pro život velmi důležitý.

Jaký je podle vás ideální model rodiny?
Ten už asi dnes není. Ideál je, aby byli všichni v té rodině spokojeni, aby uvnitř vládla harmonie pro všechny, což není vůbec jednoduché, protože to musíte nastavit podle členů rodiny, podle toho, jak máte nastavené partnery, jaké jsou děti, v jakém žijete prostředí, jaká je ekonomika a další.

Někdy má ta „harmonie“ takovou zvláštní podobu, a to naprostého ticha, kdy spolu rodiče třeba vůbec nekomunikují. Ona si zapne televizi, on počítač, děti kolem nich běhají.
Tam musíme hledat příčinu, proč ti rodiče spolu nemluví. Nelze jednoznačně říct, zda je to dobře, nebo špatně, ale určitě to má nějaký důvod, třeba i skrytý. Buďto vědí proč a žijí spolu jen kvůli póze, nebo je to ekonomicky výhodnější, ale oni si o tom nepromluví, anebo tam může být také důvod, že si to ani neuvědomí. A já se právě snažím ty důvody a příčiny rozmotat. Protože jedno bychom si měli uvědomit všichni. Učíme děti tím, co žijeme, ne tím, co říkáme.

paniw

Pozn. red.

Po našem rozhovoru mi paní Alena Weberová, aniž by mě znala, udělala ještě podle jména a data narození rozbor mě a mých dvou dětí. Četla v nás jako v knize, až mě z toho mrazilo v zádech. Její rady jsem si vzala k srdci. Je to jedna z činností, kterou se také zabývá – rozborem osobnosti podle jména a data narození. Pokud máte zájem o bližší informace, zde je kontaktní spojení.

Kontakt: www.poradna-artemis.cz
telefon: 722 968 256

Čtěte také: