Než hodina planého žvanění, raději jedno plácnutí na zadek. Tak nějak nebo podobně se řídily ještě donedávna naše babičky. Většina dnešních maminek zastává názor opačný. Přece nebudu své dítě „mlátit“, to se nechám raději „zotročit“!

Naughty

S nadsázkou řečeno ono zotročení znamená nechat si všechno líbit. Čím dál častěji býváme svědky toho, že si rodiče se svým dítětem prostě neví rady. Malý uzurpátor si přes slzy vzteku nakonec všechno vydupe. Kde se stala chyba? A jak se stane z malého andílka rodinný tyran?
Na to jsme se zeptali Aleny Weberové, ředitelky o.s. Dítě, rodič, prarodič

V jakém období dítěte můžeme už vysledovat, že z něj roste malý tyran?
Velmi brzy. První panovačné chování u dítěte se může projevit zhruba už v pěti měsících a „utužuje“ se do období 22 měsíců, tedy necelých dvou let. Právě v tomto období je dítě na velmi důležitém stupni vývoje citů, vnímání, motoriky a myšlení. Začíná se v něm utvářet pocit uvědomění si vlastní důležitosti. Snaží se být středem pozornosti, ale i ty sebevíc milující rodiče by mu měli dát hned zkraje najevo, že také oni jsou v rodině „středobodem vesmíru“, zasluhujícím si respekt a autoritu.

Jsou víc autoritativní chlapci, nebo děvčata?
Statisticky vedou chlapci, a to až v poměru 5:1.

A jedináčci, nebo druhorození či následující?
Vedou jedináčci anebo benjamínci, tzn. děti, narozené o mnoho let později za starším, nebo staršími sourozenci.

Dá se nějak konkrétně určit, jak se takové uzurpátorství u dětí projevuje? Tedy u těch nejmenších?
Dá. Dítě je nápadně vztahovačné, musí být za každou cenu středem pozornosti, neumí prohrávat, například při dětských hrách s ostatními dětmi, pokud mu něco nejde, okamžitě s danou věcí praští a dál ji nedělá. Při jakýchkoliv sebemenších neúspěších hned reaguje fňukáním a stále se zesilujícím brekem, extrémně a zarputile lpí na svých zavedených věcech, například nosí tričko naruby, stále dokola vyplivuje některé jídlo, i když mu třeba chutná, chodí schválně pomalu apod.

Existuje proti takovému „andílkovi“ vůbec nějaká obrana?
To víte, že existuje, ale musí chtít především rodiče. Musí si uvědomit, že rozmazlováním, ustupováním a povolením všeho svému dítěti hodně ubližují, protože v životě je to jinak, tam mu každý ustupovat nebude. Tyto uzurpátorské děti, nebo chcete-li malí tyrani, mají také velký problém v pozdějším navazování partnerských vztahů, nikdo s nimi nevydrží. To vše je potřeba mít na paměti.
Obrana je tedy zcela prostá a nastínila jsem ji už v úvodu: „Ano, miluju Tě, jsi můj andílek, ale stejně tak mám ráda i tatínka nebo babičku, bratříčka nebo sestřičku.“
Vychovávejme své potomky s láskou, ale také náležitou autoritou. Nebojme se zakřičet, když je to potřeba, a nebojme se také přiměřeně plácnout na zadek.

Takže žádný liberální způsob výchovy?
Nikdy jsem nebyla zastáncem liberální výchovy, kterou provozují tisíce rodičů například v Americe. My se vlastně také řadíme do západní kultury, už dávno se nepotýkáme se složitými životními a materiálními podmínkami jako naše babičky, pohodlný život však jakoby otupil naše základní instinkty. V dobré víře děti rozmazlujeme, chceme jim dopřát to nejlepší, co my jsme neměli, necháváme jim jejich svobodnou vůli a rozhodnutí, ale děti si povětšinou vždycky zvolí to, co je pro ně pohodlnější, bez jakéhokoliv vlastního přičinění, co si na svých milujících rodičích často vynutí. Jejich svoboda je v tom, co zařídí jejich rodiče, ti když se pak ale jednou vzepřou, dětem se to nelíbí. Neposlušnost ze strany rodičů se přece neodpouští.

Věřme, že je a bude v naší společnosti těch dětských tyranů co nejméně.
Také bych si to přála, bohužel jejich počet je spíše vzestupný. Řeším několik takových případů v poradně, ale já se nezlobím na ty děti, zlobím se na ty rodiče. Pokud se nechá rodič nějakým způsobem dlouhodobě citově vydírat a téměř pokaždé ustoupí, už v takových deseti letech se pak diví, kam až se nechal zatlačit a co všechno povolil. V patnácti letech už si pak s dítětem neporadí. Kam to vede dál, to víme. Po ulicích chodí arogantní, nepřizpůsobiví jedinci, vychovaní přehnaně milujícími rodiči.

Přečtěte si také:

Reklama