Rodina

Alena Weberová: Neposlušnost ze strany rodičů se přece neodpouští

Než hodina planého žvanění, raději jedno plácnutí na zadek. Tak nějak nebo podobně se řídily ještě donedávna naše babičky. Většina dnešních maminek zastává názor opačný. Přece nebudu své dítě „mlátit“, to se nechám raději „zotročit“!

Naughty

S nadsázkou řečeno ono zotročení znamená nechat si všechno líbit. Čím dál častěji býváme svědky toho, že si rodiče se svým dítětem prostě neví rady. Malý uzurpátor si přes slzy vzteku nakonec všechno vydupe. Kde se stala chyba? A jak se stane z malého andílka rodinný tyran?
Na to jsme se zeptali Aleny Weberové, ředitelky o.s. Dítě, rodič, prarodič

V jakém období dítěte můžeme už vysledovat, že z něj roste malý tyran?
Velmi brzy. První panovačné chování u dítěte se může projevit zhruba už v pěti měsících a „utužuje“ se do období 22 měsíců, tedy necelých dvou let. Právě v tomto období je dítě na velmi důležitém stupni vývoje citů, vnímání, motoriky a myšlení. Začíná se v něm utvářet pocit uvědomění si vlastní důležitosti. Snaží se být středem pozornosti, ale i ty sebevíc milující rodiče by mu měli dát hned zkraje najevo, že také oni jsou v rodině „středobodem vesmíru“, zasluhujícím si respekt a autoritu.

Jsou víc autoritativní chlapci, nebo děvčata?
Statisticky vedou chlapci, a to až v poměru 5:1.

A jedináčci, nebo druhorození či následující?
Vedou jedináčci anebo benjamínci, tzn. děti, narozené o mnoho let později za starším, nebo staršími sourozenci.

Dá se nějak konkrétně určit, jak se takové uzurpátorství u dětí projevuje? Tedy u těch nejmenších?
Dá. Dítě je nápadně vztahovačné, musí být za každou cenu středem pozornosti, neumí prohrávat, například při dětských hrách s ostatními dětmi, pokud mu něco nejde, okamžitě s danou věcí praští a dál ji nedělá. Při jakýchkoliv sebemenších neúspěších hned reaguje fňukáním a stále se zesilujícím brekem, extrémně a zarputile lpí na svých zavedených věcech, například nosí tričko naruby, stále dokola vyplivuje některé jídlo, i když mu třeba chutná, chodí schválně pomalu apod.

Existuje proti takovému „andílkovi“ vůbec nějaká obrana?
To víte, že existuje, ale musí chtít především rodiče. Musí si uvědomit, že rozmazlováním, ustupováním a povolením všeho svému dítěti hodně ubližují, protože v životě je to jinak, tam mu každý ustupovat nebude. Tyto uzurpátorské děti, nebo chcete-li malí tyrani, mají také velký problém v pozdějším navazování partnerských vztahů, nikdo s nimi nevydrží. To vše je potřeba mít na paměti.
Obrana je tedy zcela prostá a nastínila jsem ji už v úvodu: „Ano, miluju Tě, jsi můj andílek, ale stejně tak mám ráda i tatínka nebo babičku, bratříčka nebo sestřičku.“
Vychovávejme své potomky s láskou, ale také náležitou autoritou. Nebojme se zakřičet, když je to potřeba, a nebojme se také přiměřeně plácnout na zadek.

Takže žádný liberální způsob výchovy?
Nikdy jsem nebyla zastáncem liberální výchovy, kterou provozují tisíce rodičů například v Americe. My se vlastně také řadíme do západní kultury, už dávno se nepotýkáme se složitými životními a materiálními podmínkami jako naše babičky, pohodlný život však jakoby otupil naše základní instinkty. V dobré víře děti rozmazlujeme, chceme jim dopřát to nejlepší, co my jsme neměli, necháváme jim jejich svobodnou vůli a rozhodnutí, ale děti si povětšinou vždycky zvolí to, co je pro ně pohodlnější, bez jakéhokoliv vlastního přičinění, co si na svých milujících rodičích často vynutí. Jejich svoboda je v tom, co zařídí jejich rodiče, ti když se pak ale jednou vzepřou, dětem se to nelíbí. Neposlušnost ze strany rodičů se přece neodpouští.

Věřme, že je a bude v naší společnosti těch dětských tyranů co nejméně.
Také bych si to přála, bohužel jejich počet je spíše vzestupný. Řeším několik takových případů v poradně, ale já se nezlobím na ty děti, zlobím se na ty rodiče. Pokud se nechá rodič nějakým způsobem dlouhodobě citově vydírat a téměř pokaždé ustoupí, už v takových deseti letech se pak diví, kam až se nechal zatlačit a co všechno povolil. V patnácti letech už si pak s dítětem neporadí. Kam to vede dál, to víme. Po ulicích chodí arogantní, nepřizpůsobiví jedinci, vychovaní přehnaně milujícími rodiči.

Přečtěte si také:

   
30.01.2013 - Děti - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [16] Honi [*]

    Je to opravdu složité vychovat slušné, poslušné dítě. Na to přijde člověk, až když si ho pořídí. A kdyby se měl bát toho jak to dopadne, tak si ho třeba ani nikdy nepořídí. Myslím, že naše výchova je hodně podobná vychově našich rodičů. A to je zas hodně ovlivněno v jaké době jsme se kdo narodil.(za komunistů, dnes) Možná by neškodilo zavést nějaký program, kde by se děti seznámili s tím, jaké to je vychovávat děti.. Naučili se nějaké praktické věci ohledně rodičovství. Třeba bychom byli lépe připravené na výchovu našich dětí,kdyby sme se o tom víc dozvěděli dřív. V dnešní době je to složité věnovat se dětem na 100% a přitom zas z nich nevychovat mazánka. Nikdo není dokonalý. Ale je fakt, že by měli asi vědět, že zdroje se můžou vyčerpat, a nemysleli si, že můžou mít všechno, pak si toho neváží. Hodně zdaru při výchově dětiček!!! :)

    superkarma: 0 19.04.2013, 09:27:29
  2. [15] free [*]

    To je individuální...

    superkarma: 0 27.02.2013, 20:28:49
  3. [14] Jana 01 [*]

    pajda — #9 Samozřejmě jsem byla na mateřské dovolené až do tří let a dítěti jsem se maximálně věnovala. Ani neschvaluji matkám s batolaty, aby jezdily do práce, když nemusí a dostávají rodičovský příspěvek. Jen jsem dálkově studovala, což znamenalo dva dny v měsíci mimo naše město, případně nějaké praxe v nemocnici, ale jinak jsem byla nepřetržitě s dítětem. Takže v těch začátcích jsem se věnovala dítěti opravdu hodně, ve čtyřech letech už umělo číst. Ve třech letech jsem z finančních důvodů a abych nepřišla o místo, nastoupila do práce, ta  bývala různá, někdy velmi časově náročná, několik měsíců jsem naopak byla třeba doma jako nezaměstnaná... Např. poslední 4 roky jsem jezdívala domů až kolem sedmé hodiny a kluk byl věčně sám doma). Teď mu bylo 13, ale cítím, že když nejsem věčně doma a pak příjdu a hned usínám, bere mě spíš jako nějakou návštěvu, než matku, kterou by měl poslouchat.

    superkarma: 0 31.01.2013, 09:04:02
  4. [13] a.Verisek [*]

    Rozhodně nerozmazlovat a rozhodně nemlátit...něco mezitím...pokusit se vysvětlit(i když ročnímu dítěti no nevím) a nebo plácnout. Když se dítě vzteká a řve, nehledět na to, co si myslí ostatní, nechat ho se vyvztekat a neustoupit. 

    Vlastní děti ještě nemám, tak se mi to lehko říká, ale snad to nějak zvládnu Sml22

    superkarma: 0 31.01.2013, 08:00:44
  5. avatar
    [12] Suzanne [*]

    pajda — #9 četla, nicméně jsem to brala s rezervou

    superkarma: 0 30.01.2013, 23:21:09
  6. [11] Milanka [*]

    Dřív nebyly automatické pračky, myčky na nádobí, vyměnitelné plínky, teplá voda, topilo se v kamnech...

    Prádélko se vyvářelo a žehlilo. Na mateřské jsem se snažila synům věnovat a nikdy jsem si nestěžovala, že na ně nemám čas. V dnešní době to stále slýchávám. Když měli něco udělat, vysvětlila jsem jim proč právě tak a ne jinak. Moje maminka říkávala, ty máš ale nervy, prostě mu to poruč a když neposlechne, tak mu nařež. Já si myslím, že by dítě mělo vědět proč. Je třeba dětem dávat lásku a měly by vědět, že ať cokoliv provedou, mohou přijít domů, že vše se dá vyřešit. Starší dost zlobil. Stačilo se na něho podívat a hned se sklidnil. Měla jsem docela respekt. No, dneska už to neplatí. Jsou dospělí, mají své rodiny a je na nich, jak si povedou jako rodiče.

    superkarma: 0 30.01.2013, 18:44:16
  7. [10] Trefa [*]

    Trefa:takove potize jsem s detmi nemela.Tento tyden jsem v televizi slysela ze dite hyperaktivni dali do ustavu.

    superkarma: 0 30.01.2013, 14:52:20
  8. avatar
    [9] pajda [*]

    denkas — #7 já reagovala na příspěvek č. 1, ne na článek. Opravdu nechápu, proč by máma neměla mít čas na mimino - a nikdo mě nepřesvědčí, že máma od malého kojence musí být celé dny v práci, jak píše pisatelka. U větších dětí, tam ano, jenže o těch zase není psáno v článku, v tom se probírají mimina. A jak jsem psala, tak výjimky (podnikatelky) - a znám jich dost - obvykle mají pro dítě kvalitní chůvu a tyhle problémy neřeší.

    Suzanne — #6 a četlas příspěvek č. 1? "Od rána do večera v práci i o víkendech?" Ve spojení s textem článku, že se jedná o raný dětský věk je to nesmysl - buď mám dítě, nebo pracuji.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #12
    2. na komentář reaguje Jana 01 — #14
    superkarma: 0 30.01.2013, 12:34:27
  9. avatar
    [8] denkas [*]

    právě,o to jde Suzanne — #6 Nebyla si jeho otrok,ale jeho máma.Sml59

    superkarma: 0 30.01.2013, 12:10:14
  10. avatar
    [7] denkas [*]

    pajda — #5 Ale to právě může být i naopak.Že mu věnuje všechen čas. Že třeba když řve,tak mu strčí na hraní mobil,peněženku,.. a pak se diví,když je větší a řve ,že to chce.nebo kdykoliv zafňuká,tak ho chová a pak se diví,že si nemůže ani dojít na záchod. Takže tady nejde o to ,že nemá čas,ale že tomu dítěti ustupuje.A při tom oni hodně brzo pochopí,to je pravda a hodně brzo začnou zneužívat.

    1. na komentář reaguje pajda — #9
    superkarma: 0 30.01.2013, 12:09:19
  11. avatar
    [6] Suzanne [*]

    pajda — #5 Ale to se stane i na mateřské, že máma na dítě nemá čas. Sml80 Jen to nesmí převážit chvíle, kdy ten čas má. Já jsem na mateřské taky dělala dost dalších věcí, tedy jsem se dítěti rozhodně nevěnovala 24 hodin denně, přesto je z něj dnes dospělý, dobře vychovaný mladý muž.Sml22

    Jana 01 — #1 Sml67

    1. na komentář reaguje denkas — #8
    2. na komentář reaguje pajda — #9
    superkarma: 0 30.01.2013, 11:40:22
  12. avatar
    [5] pajda [*]

    Jana 01 — #1 ...První panovačné chování u dítěte se může projevit zhruba už v pěti měsících a „utužuje“ se do období 22 měsíců...pokud umím počítat, tak je to do dvou let věku a do té doby máme obvykle dovolenou - mateřskou nebo rodičovskou. Jsou výjimky, ale ty si pak platí hlídání a i chůva má mít jasně nastavená pravidla. Nechápu, jak může máma na mateřské nemít čas na dítě a pokud nemá, tak proč si ho pořídila.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #6
    2. na komentář reaguje denkas — #7
    superkarma: 2 30.01.2013, 10:18:07
  13. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    Mmch, ten titulek zní zvláštně.Sml24

    superkarma: 0 30.01.2013, 09:55:47
  14. avatar
    [3] ToraToraTora [*]

    Jana 01 — #2 Neva, důležitý je obsah, který to nepostrádá a souhlasím. nejsladší je, když si na to všechno člověk přijde sám. ten okamžik, kdy mu to docvakne. tisíce jiných věcí pak letí za hlavu. Sml67

    superkarma: 0 30.01.2013, 09:34:14
  15. [2] Jana 01 [*]

    Omlouvám se pravopisné za chyby, ale příspěvek už nešel opravit ani vymazat. Sml80

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #3
    superkarma: 0 30.01.2013, 09:13:25
  16. [1] Jana 01 [*]

    Nejhorší asi je, když rodič nemá na dítě čas. S dojížděním do práce, kde je člověk od rána do večera, případně i o víkendech apod...  pak unavený rodič nemá sílu bojovat s dítětem a postupně povoluje, protože je vyčerpán. A pak taky má špatné svědomí, že dítě zanedbává a tak to podvědomně (nebo vědomně) vynahrazuje určitým rozmazlováním. On taky cítí, že ty vydřené peníze na úkor rodiny částečně náleží tomu dítěti za to, že bylo celé dny samo doma.

    Jenže dnes se kvůli penězům musí lidi ohánět a nemohou si dovolit v nejisté době odmítat práci... a za tou prací musí i jezdit často hodně daleko a dělat přesčasy...                                                               Teď jsem konečně na pár týdnů či měsíců doma a začínám cítit výrazně větší respekt, lásku a mnohem více poslušnosti.

    1. na komentář reaguje pajda — #5
    2. na komentář reaguje Suzanne — #6
    superkarma: 2 30.01.2013, 09:10:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme