Reklama

Holubí dům, Jahody mražený, Šípková Růženka... to jsou největší hity zesnulého zpěváka Jirky Schelingera. Jaký byl Jirka manžel a táta, na to zavzpomínal náš redaktor Jakub D. Kočí s jeho ženou Alenou. Rozvedli se, přesto by se k němu kdykoli vrátila.

schelinger

Osudová láska, tak by se dal ve zkratce popsat vztah mezi zdravotní sestřičkou Alenou a zpěvákem a kytaristou Jirkou Schelingerovými. Poznali se na jednom koncertě, vzali se a měli společně dceru Andreu. Jirka si již jako známý zpěvák našel jinou dívku a s Alenou se rozvedl.

1schelinger3. dubna 1981 - smutné datum Jirkovy sebevraždy v Bratislavě. Alena se podruhé vdala, přesto na Jirku nikdy nezapomněla: „Vím, že kdyby se teď tady objevil a byl živý, padla bych mu do náruče,“ říká rozechvělým hlasem.

Ale to bych trochu předbíhal. S Alenou jsme se setkali v kavárně v centru Prahy a bavili se nejen o jejím vztahu se slavným umělcem, ale například i o tom, jaký byl Jiří Schelinger otec a jak vnímá její současný manžel stále silné pouto k Jirkovi...

Nejprve položím otřepanou otázku: Jak jste se s Jirkou seznámili?
V Liberci v hotelu Imperiál při jejich koncertě. Bylo to na konci sedmdesátých let. Na tom koncertě a po něm jsme se vzájemně pronásledovali, on mě, já jeho, dali jsme si kafíčko a tak dále... pak jsme se dlouho neviděli. Sešli jsme se pak v Praze, kde jsem pracovala na plastické chirurgii. Jirka měl můj telefon, tak mi zavolal a já se schůzkou souhlasila - byl to takový můj ťutínek. Na té schůzce jsme se dali dohromady.
Později jsme bydleli u jeho rodičů. Měli dvě místnosti a my se tam museli srovnat s nimi a ještě s Jirkovým bratrem Milanem. No, bylo to náročné, ale moc hezké. Pak Jirka začal jezdit s Trojanem po různých štacích a nočních barech - byl to pro něj kšeft. Do toho jsem otěhotněla a sama tam vegetovala s jeho rodiči, což bylo moc hezké. Třeba večery u klavíru...

Jak se vás život změnil soužitím s Jirkou?
Nikdy jsem na kariéru moc nehleděla, pro mě byla vždycky důležitá rodina, takže jsem se snažila Jirku maximálně podpořit. Byla jsem zdravotní sestra a žádná kariéristka. Byla jsem pro Jirku pomocná hůl, která ho vytáhla, když něco hořelo - měli jsme moc hezký vztah a udělala bych pro něj bývala všechno na světě. Moje kariéra mě absolutně nezajímala.

schelingerSoužití s hudebníkem - jaké to je?
Byl takový boží člověk. Občas vybuchnul, pochopitelně, to je v každé rodině, ale nějak jsem to zvládala i díky pomoci jeho maminky. Jirka, když mu bylo smutno na duši, tak chtěl být sám - a tak jsem ho samozřejmě nechala samotného. Prostě to tak bylo a proto jsme si rozuměli. Byl to krásný vztah. Také nám pomáhali ohromní přátelé, třeba Jakub Jakoubek - k němu jsme chodili strašně rádi. Jakub byl absolutně chytrý člověk, který Jirkovi hrozně pomáhal. Nebo Pavel Chrastina, Standa Kalous, všichni nám v tu dobu pomáhali, protože jsme neměli moc peněz. Hraní po barech moc nevydělávalo, tak jsme to různě plácali. Díky rodičům a kamarádům jsme ten rozjezd a tu šílenou dobu přežili.

Jaký byl Jiří Schelinger táta?
Když se malá Andrea narodila, tak to pro něj byl suprový okamžik. Hrál tenkrát v Roztoku, Andrea se narodila 1. května a Jirka přijel hned, jakmile to bylo možné, 3. května. Měl na sobě květovanou košili, proužkové sako a korále. Věděla jsem, že takhle přijde, ale v porodnici byli všichni absolutně v šoku, co to přišlo. Byl hrozně dojatý.
Pak ale nebyl často doma, měl koncerty a tak dále, ale Andrea pro něj měla velký význam. Do teď na něj vzpomíná velice ráda - měli krásný vztah, o tom není vůbec pochyb.

Muzikanti a ženy... zeptám se vás na fanynky - jak jste to nesla, žárlila jste?
Fanynek bylo hodně. Vzpomínám si třeba na jeden koncert v Lucerně, na který jsem přijela později, tak jsem se těšila, jak se uvidíme po koncertě, ale fanynek tam bylo tolik a Jirka musel dávat autogramy - nemělo to smysl, tak jsem zase jela domů. Musela jsem se to naučit respektovat, to jinak nešlo.
A jestli jsem žárlila? Občas samozřejmě ano, ale kdybych přehnaně žárlila, tak bychom spolu nemohli být, to by nešlo. Zajímavé bylo, že když jsem se já zpozdila o půl hodiny a přišla domů, tak tam byla spoušť. Jirka říkal: „já tady jsem sám a ty seš někde pryč...“ Jenomže já byla třeba nakoupit a to on nechápal, protože zásadně nechodil nakupovat. Nechtěl být prostě sám, potřeboval mít stále někoho u sebe - byl to takový boží člověk.

Jak Jirka tvořil?
Nejraději v noci. Pustil si vážnou muziku, většinou Beethovena, a pak udělal nějakou super písničku. Občas tvořil i přes den, ale to bylo trošičku složitější, protože si s ním chtěla malá Andrea hrát. Když potřeboval klid na práci, tak jsme šli s Andreou ven, nebo třeba k babičce... ale nejvíc tvořil v noci, to byl jeho čas.

Zeptám se vás i na váš rozchod...
Když se dostal Jirka na vrchol slávy, tak jsme se vlastně nikde nemohli ukázat, aby po něm někdo hned nechtěl podpisy. Po jednom koncertě v Litoměřicích se objevila fanynka, která nám nesmírně zasáhla do života. Dodnes z toho mám husí kůži. Řeknu to otevřeně, rozvedli jsme se. Jirka za mnou ale dál běhal domů a brečel mi na rameni, jak to není růžové, jak si to představoval jinak. S touhle paní Poledňákovou žil půl roku, až se stala ta tragédie.
Dozvěděla jsem se o ní od jedné naší společné kamarádky. Jirka vždycky, když měla Andrea narozeniny, přijel, ať už byl kdekoli - věděla, že je tu tatínek pro ni a nic to nemůže zrušit. A táta 1. května nepřijel.

schelinger

Jak jste to vnímala?
Bylo to něco strašného, příšerného, děsného. V ten moment jsem ztratila člověka, o kterém jsem si myslela, že bez něj nemohu vůbec existovat. Vlastně si to myslím trochu dodnes, je to pořád živé. Všechno bych mu odpustila, kdyby se teď tady objevil a byl živý, tak bych mu padla do náruče.
Věci kolem jeho smrti byly hrozně záhadné. Nikomu z rodiny ho nenechali identifikovat. Jsme dodnes všichni přesvědčeni, že to bylo zásahem bývalé StB.

Proč?
Jirka nikdy nejezdil na žádný koncert sám, vždycky s kapelou. Tenkrát do Bratislavy jel na poslední chvíli sám, bylo to snad navlečené na nějaké natáčení, ale dodnes nikdo neví ten přesný důvod. Mám pocit, že soudruhům tenkrát vadila jeho tvrdá muzika, mysleli si, že tím kazí mládež a já nevím, co všechno. Prostě si myslíme, že se ho chtěli zbavit.
Zajímavé třeba je, že produkční, který pro Jirku jakože skočil, byl bývalý potápěč, který se držel bójky a Jirku našli oblečeného v kožichu. A ta slečna, kvůli které tam vznikla prý nějaká hádka, sice volala policii, ale už k tomu pak nikdy nechtěla vypovídat. Vlastně nikdo dodnes nechce vypovídat. Jeho smrt je velikou záhadou, která se šoupla do trezoru a začala řešit až po roce ´89.

schelinger

Pojďme k něčemu veselejšímu - co Jirkova muzika, jak se vám líbí, když ji interpretují jiní umělci?
Hodně se o to stará Jirkův bratr Milan. Když třeba slyším Aleše Brychtu, jak zpívá Jirkovy písničky, tak to nemám ráda. Je ale dobře, že to někdo dělá, i když mi to strašlivě vadí. Andrea je na tom stejně - občas si tak spolu pokníkáváme.

Vnučky

schelinger

Jak to bere váš manžel - tak silnou vazbu k Jirkovi...
Bezvadně. Jirkova maminka k nám jezdila na návštěvy, byli jsme v častém kontaktu. Nejhorší je, že se Jirka zabil v den, kdy má můj muž narozeniny, takže je neslavíme. Jdeme jenom na večeři, protože manžel ví, jak je to pro mě citlivé téma. Absolutně to respektuje. Není to jen proto, že to byl pan Schelinger, ale ví, že na Jirku nikdy nezapomenu, že to byl fantastický člověk, který pro mě byl celý můj život.

Alena Schelingerová