Náš autentický seriál, provázený těhotenskými týdeníčky, se pomalu chýlí ke konci. Dvě maminky, které se s námi pravidelně dělily o své dojmy, už porodily, a jedna z nich už se těší z dárků od redakce.

Tou šťastnou maminkou je Alena Švarcová, kterou jsem jakožto její redakční patronka navštívila. Bydlí ve Slunné ulici, která navzdory zamračenému počasí přesně vystihovala Alenin výraz, když jsem ji po dlouhé době opět spatřila. Doslova zářila štěstím, a nejen proto, že si s kočárkem přijela k mému autu, abych z něj přeložila dárky od redakce. Balíky plen, kojeneckou kosmetiku, hračky, lehátko a spoustu dalších nezbytností.

Už od dveří jsem zaslechla hlas nejmladšího člena rodiny, syna Matyáška. „Probudil ho hlad, jinak má úplně obrácený režim a ve dne spí…zato v noci si to vynahradí posteskla si Alena. „Oči dokořán a chtěl by chovat… ale žádné rozmazlování. Eliška také od malička spala ve svém pokojíčku,“ dodala rezolutně. Ale pak se rozněžnila a vykouzlila krásný úsměv na ten maličký uzlíček ve svém náručí.

alena

„Jinak je to zlatíčko. Obě jsou to zlatíčka a jsem moc šťastná, že je mám. Teprve teď si to mateřství užívám. Ale celé těhotenství jsem měla nervy a trnula, že se něco pokazí.“

Po těch zkušenostech, které si zažila při porodu prvního dítěte, nebylo divu. Kdo sledoval pozorně Aleniny týdeníčky, její obavy z nich mohl snadno vyčíst.  O to víc, že genetické testy nebyly zrovna ideální.

Matyáš přišel na svět o něco dřív…

„Přičítám to nejen těm nervům, ale i viróze… jednou jsem kýchla a začala krvácet. Tak mě přítel odvezl na pozorování do porodnice a už si mě tam nechali. Nakonec lékař usoudil, že není důvod dál čekat, a provedli císařský řez. Za pět minut byl Matyáš na světě, a když začal plakat, byl to ten nejkrásnější okamžik mého života.“

Neubrání se srovnání s prvním porodem, kdy neslyšela nic. Bylo ticho. Pochybení lékařů bude mít dohru u soudu. Držme palce, ať dopadne ve prospěch Elišky, i když zdraví jí už nikdo nevrátí

V narození zdravého syna spatřuje Alena i pomoc pro Elišku, i když ta se momentálně s bráškou moc „nekamarádí“ a trochu na něj žárlí. Zatím si ještě nezvykla, že máma tady není už jen pro ni a musí se o svou přízeň dělit.

Jak to vůbec zvládá? Vím, že to byla další z Aleniných obav

„Představovala jsem si to mnohem hůř a teď jsem mile překvapena, jak to jde skloubit. Naučila jsem se improvizovat. Ženská si prostě umí poradit za všech okolností. Nic jiného jí nezbývá. Až si to všechno sedne a sehraje dohromady, bude to paráda.“

Eliška jezdí dvakrát týdně do školky a bude pokračovat v hypoterapii a cvičení. O kom se mluvívá, nedaleko bývá, a ve dveřích se objevil děda s Eliškou.

Když porovnám Elišku při své první návštěvě a dnes, je znát, že na sobě hodně zapracovala. Alena věří, že se jednou postaví na nohy a bude chodit, ale všechno chce svůj čas a velké úsilí. Teď si pořídila praktický kočárek pro dvojčata, aby mohla s oběma dětmi ven.

A co na Matyáše říká tatínek?

„Tatínek byl u porodu a také to obrečel. Přece jen všechno prožíval se mnou a do druhého dítěte se mu moc nechtělo. Ale já jsem ho přesvědčila, že zdravé dítě pomůže nejen Elišce, ale i nám. Teď je moc šťastný a už by byl nejradši, aby vyrostl, aby s ním mohl blbnout,“ směje se Alena.

matyáš

Na závěr návštěvy jsem požádala Alenu, zda bych si nemohla malého Matyáška pochovat. Souhlasila a byl to dojemný pocit. Tak droboučkého človíčka jsem držela v náručí už hodně dávno. To když byly moje holčičky malé… a znova jsem si uvědomila, jaké štěstí mě potkalo, že se (navzdory tomu, jak brzy přišly na svět) narodily zdravé.

Přeju Alence a jejím dětem všechno nejlepší a věřím, že si budou vzájemně oporou!

Reklama