Bulvár

Alena Gajdušková: „Naši předkové to měli dokonale vymyšlené“

NA SCHODECH

Jméno Aleny Gajduškové vám asi nic neříká, jako nic neříkalo mě, dokud jsem si nepřivoněla k mýdlu její výroby. Je až symbolické, jak mě ta prostá růžová vůně připomínající časy našich babiček přivedla k ženě, která si s nimi moudrostí a životním stylem v ničem nezadá. Letité zkušenosti našich předků spojené s láskou k „rodné hroudě“ se pro ni a její rodinu staly velkou inspirací, když se rozhodli pro život na venkově.  

Na začátku bylo sice mýdlo, ale nakonec jsme o něj jen letmo „zavadily“, témata našeho rozhovoru byla mnohem obšírnější. Točila se kolem všeho, co ženy zajímá. Začaly jsme zahradou, nemohla chybět zvířata, prošly jsme domem, probraly vztahy, děti, chod domácnosti, prostě všechno, co se vešlo do dvou příjemně strávených hodin, o které jsem rodinu Gajduškových „okradla“.  A vy se k našemu rozhovoru můžete připojit alespoň dodatečně.

Dnes se mladí lidé spíš stěhují do měst, nebo do jejich blízkosti, vy jste udělali pravý opak a vyměnili jste „pohodlí“ velkého města za dřinu na zchátralém statku v malé vesnici. Co vás k tomu vedlo?
Ve městě jsme žili kvůli možnosti bydlení, ale oba nás to vždycky táhlo na venkov. A když se nám narodily děti, naše rozhodnutí odejít to ještě posílilo. Bydleli jsme v centru Plzně, a když jsme chtěli  na čerstvý vzduch, museli jsme odjet za město do lesa. Přemisťovat se takhle každý den, nám přišlo nesmyslné, a tak jsme se začali porozhlížet po nějakém pěkném starém domečku. Jednou jsme jeli přes Kramolín (u Nepomuka), a tohle stavení nám padlo do oka. Byla to vyloženě srdeční záležitost. Máme rádi staré domy. Během roku se nám ho podařilo koupit. Už tu bydlíme 13 let a postupně to rekonstruujeme.

veranda

Žijete tady podobným způsobem jako naši předkové. Zachovali jste původní zahradu s místními druhy dřevin a rostlin, chováte hospodářská zvířata...dalo by se říct, že jste potravinově soběstační?
To zatím bohužel ne, ale snažíme se maximálně využívat zdroje, které nám nabízí naše zahrada a okolí. Když chcete zdravé jídlo, je optimální, když se o to postaráte sami. Zpracováváme veškerou úrodu, pěstujeme zeleninu, brambory, chováme ovce, které nám dávají maso a vlnu, máme krávu, slepice. Letos jsme si kvůli slimákům pořídili kachny (indické běžce), které žerou i mandelinky.

A samozřejmě máme i zvířata pro radost. Dva psy, spoustu koček, morčata a čtyři koně. Náš způsob života hodně souvisí s tím, že jsme se v loňském roce zařadili do sítě ukázkových permakulturních projektů, protože bychom se rádi s podobně smýšlejícími lidmi podělili o zkušenosti.

pes

To zní přímo idylicky a přiznám se, že vám i trochu závidím. Jenomže za tím vším se skrývá spousta práce. Musíte být doma a „makat“ od nevidím do nevidím.
Máte pravdu, není to pro každého, ale nás to strašně baví. Kromě toho, že víte, co jíte, rozhodně nepotřebujete žádné „fitko“. Místo železa můžete zvedat kameny a stavět třeba zídku. A navíc díky únavě netrpíme nespavostí. (smích)

Zatímco si tady povídáme, pochutnávám se na vynikajícím ostružinovém čaji, křupavé domácí bagetě a domácím balkánském sýru. To jste se musela někde naučit…
Hodně jsem podědila po své babičce, která nejen výborně vařila, pekla a zavařovala, ale hlavně znala dobře bylinky. Když jsem byla malá, pamatuji si, jak za ní chodili lidé s různými neduhy a bolístkami a ona jim vždycky dokázala poradit. Na všechno měla nějakou bylinku. A mně to už tenkrát vrtalo hlavou a mnoho věcí v ní zůstalo. Už od dětství vím, že ty nejobyčejnější věci můžou být dobré. I proto si sama peču chleba z vlastního kvásku, a snažím se především kupovat základní potraviny. Dlouhá léta sbírám staré kuchařky a receptáře, takže mám z čeho vybírat. Ale hranolky si občas dáme taky :-).

dvur

K životu jsou potřeba peníze. Živíte se navrhováním především přírodních zahrad, pořádáte semináře a kurzy. Vaše znalosti pochází nejen z praxe, ale máte i patřičné vzdělání
Studovala jsem obor Trvale udržitelný systém hospodaření v krajině a krajinou ekologii. A permakultura se stala tématem mých absolventských prací. Když jsem se tím začala víc zabývat, došlo mi, že to vlastně děláme celý život. Naučit se využívat zdrojů, které se nám nabízí a umět si s nimi poradit. A to se týká všech oblastí našeho života. Ušít dětem kabát, uplést svetr, ale také zužitkovat plodiny, které vypěstujeme, nebo utrhneme v přírodě.  A hodně důležité je i hospodaření s vodou. Srážky jsou objemově stejné, ale jinak rozložené. Na jaře je vody přebytek a v létě nedostatek a tak je potřeba vymyslet, jak vláhu zachytit, aby se nám dostávala i v době sucha. Proto stavíme rybníčky a nádrže, abychom v létě měli čím zalévat. V rámci seminářů a kursů předáváme právě tyto praktické dovednosti.

Občas musíte trpět, když vidíte české zahrady. Mockrát jsem tohle téma probírala s našimi čtenářkami a shodly jsme se na tom, že se dnes zahrady „plundrují“ a mění se v golfová hřiště.
Myslím, že lidé rádi podléhají módním trendům. Dnes je pěstování zeleniny doma přežitek a pomalu neslušná věc. Proč bych se lopotila s motyčkou, když si ty ředkvičky za pár korun koupím v supermarketu! Ale nikdo se už nezamyslí nad tím, odkud zelenina pochází, nehledě na to, že doma vypěstovaná má nesrovnatelně lepší chuť.

To máte stejné jako s jablky ze zahrady. Když uděláte štrůdl z „koženáčů“, už nebudete chtít jiný. Naši předkové to měli dokonale vymyšlené. Zimní odrůdy na uskladnění, raná jablka na přímou spotřebu, padanky dali zvířatům, nebo je zužitkovali třeba na křížaly. Pak byly odrůdy vhodné na moštování, nebo na kuchyňskou úpravu. A to se netýká jen stromů, keřů, ale i kytek. „Staré“ původní odrůdy mají tu výhodu, že jsou zvyklé na místní podmínky, a většinou prospívají i bez mimořádné péče.

Takže proč nahrazovat věci, které fungují něčím složitým a drahým? Já sama jsem dobrovolníkem české společnosti Gengel, (svůj název dostala po staré krajové odrůdě ječmene), pomáhám uchovávat a množit různé plodiny.

Kdybychom všichni ze svých zahrad odstranili původní druhy a nahradili jen těmi, co se nám líbí, byly by nenávratně ztraceny. A to by byla velká škoda.

To ale není váš případ. Dokonce si sama vyrábíte bylinnou kosmetiku podle starých receptur, která je 100% přírodní. Proč ji třeba neprodáváte? Musel by o ni být zájem
Výroba kosmetiky je takovým mým koníčkem, ale dělat ji tzv. ve velkém je díky složité legislativě takřka nemožné. A tak ji mám jen pro vlastní využití a třeba jako dárečky pro přátele.

Naše doba je strašně přechemizovaná a myslím, že v mnoha případech je to úplně zbytečné. Proč umývat podlahu chemickými přípravky, které pak v důsledku ničí přírodu a postupně i naše zdraví, když to jde stejně dobře horkou vodou? Proč konzervovat dřevo lakem, když to jde lněnou fermeží? A tak bych mohla jmenovat dál a dál...I v tom si beru příklad z babičky.

Moc se mi líbí, jak restaurujete dům. Je na něm vidět, co je nové a co původní, přesto to k sobě výborně ladí. Máte výtvarný cit. Ten dům na vás prostě čekal a nemohl dostat lepší obyvatele.
Děkuji za chválu. Naštěstí máme s manželem podobný vkus a většinou se shodneme. Je spousta hezkých věcí a stylů. Dnes je v módě třeba styl Provence, který se nám také líbí, ale držet se ho do bezvědomí, je podle mě špatně. Jsme přece v Čechách. V bazarech, ve stodolách a na půdách se dají najít doslova poklady. Máme tady věci z počátku dvacátého století, ale proč mezi nimi nemít hrnky z 60. let, když se mi líbí? Je to přirozené, civilní a jsme to my. Třeba v kuchyni zařízené převážně starým nábytkem, máme moderní kamna, která se tam svým designem hodí.

k

To máte pravdu. Vytopíte jimi celý dům?
Topíme jenom v obytné kuchyni a teplo pouštíme do koupelny. Pak máme ještě jedna kamna v dětském pokoji, která částečně ohřejí i ložnici, kde nejsou kamna vůbec. Když jsou venku velké mrazy, dosáhneme tam i úctyhodných čtyř stupňů nad nulou. Ale za celou tu dobu, co tady bydlíme, jsme prakticky neměli rýmu. A když je opravdu extrémní zima, máme ovčí kožešinu, vlněné ponožky, teplé pyžamo a peřiny. A když je úplně nejhůř, naplním petku horkou vodou a ta nám udrží teplo až do rána.

Když jste se sem stěhovali, byly vaše děti ještě hodně malé. Co bylo v těch počátcích nejtěžší?
Trošku byl problém s terénem, jsou tady všude schody, a když byly děti v batolecím věku, musely se hodně hlídat. Nebo horká kamna. Ale naštěstí se jim nikdy nic nestalo, protože na ně byly zvyklé od malička a naučily se je respektovat. A pak takové běžné provozní záležitosti, jako nošení vody v konvích, protože jsme neměli vodovod, ani koupelnu. Ale časem si vytvoříte systém. Jinak to nedělaly ani naše babičky. Měly v kuchyni konve s vodou a také s ní víc šetřily.

kuchyn

Dnes už tady výrazný rozdíl oproti městskému bytu není, dokonce mám myčku a automatickou pračku (smích).

Zůstaňme ještě chvilku u vašich dětí. Máte dvě dcery a syna. Dnes už se o sebe umí postarat a život na venkově jim určitě svědčí. Ale myslí si to také? Nemají pocit, že jim tady něco chybí? Přece jenom městský život nabízí spoustu „lákadel“ a děti chtějí být ve společnosti vrstevníků
Prostřední dcera se netají tím, že až bude plnoletá, odejde do Plzně. Nejstarší studuje zemědělku, baví jí to a chtěla by se stát zootechničkou, takže život na venkově jí evidentně nevadí. Tady jí to baví, ale o své budoucnosti moc nemluví, a nejmladší syn tady s námi chce zůstat, ale zatím to beru s rezervou. Je ještě malý a chce být s rodiči.

Nikoho nebudeme nutit, aby s námi zůstal. Můžou odejít a zase se časem vrátit. Necháme to na nich.

V každém případě budou mít na co vzpomínat
Život na vesnici jim dal něco, co se jim může vždycky hodit. Přinejmenším je naučil samostatnosti.  Můžeme klidně odjet a nechat je hospodařit. Umí se postarat o topení, zaopatřit zvířata a udělat si jednoduché jídlo. I když nepopírám, že byly i perné chvilky.  Odjeli jsme s manželem do Rakouska a nejstarší (bylo jí tenkrát 16) to měla celé na starost. Volala, že utekli koně k sousedům a neví, co má dělat. Pochytej je a odveď domů, my ti nijak nepomůžeme. Byli jsme z toho na nervy, ale děti daly hlavy dohromady a podařilo se jim koně odvést. Pochopily, že jsou na jedné lodi a musí táhnout za jeden provaz. A to je zkušenost, která je k nezaplacení. Když si dokážou poradit se situací, která je v tu chvíli nad jejich síly, může je to jen posílit. V budoucnu si budou víc věřit.

Zažíváme tady věci, které nejsou vždy příjemné, ale zatím jsme je vždycky ustáli. A to je strašně důležité.

Takové příhody musí stmelovat a posilovat celou rodinu a držet ji pohromadě…
Sice to zní idylicky, ale v podstatě to tak je. Ono vám totiž nic jiného nezbývá.

Hádáte se někdy?
Spíš jen o takové provozní věci. Navzdory tomu, že jsme s manželem oba berani a všichni nám prorokovali, že to spolu nevydržíme déle než pár měsíců, jsme spolu přes dvacet let.

Měla jste přece jenom někdy chuť utéct zpátky do města?
A víte, že jo? Ono to zvenčí vypadá idylicky, ale občas se stane, že to na vás padne a říkáte si, že to nedostavíte, nebo když to dostavíte, že si to neužijete. Přináší to starosti a ne vždy to jde tak, jak si představujete. Ale zase je dobře, že se s manželem podporujeme. Když to chytne mě, tak mě podrží a zase naopak. Koneckonců, kdyby to byl býval můj nápad odejít z města, a manžel mi řekl: „Vidíš, co jsem ti tenkrát říkal“, tak by to bylo asi špatně. V naší situaci musíme být spokojeni oba dva.

V dnešní době je na venkově jedním z největších problémů najít dobré zaměstnání. Z tohoto důvodu je hodně párů, které žily v našem okolí, už zpátky ve městě.
Nám se podařilo složit příjem rodiny z více zdrojů: mimo zmiňovaných přednášek a učení na kursech (permakultura, přírodní kosmetika) a návrhů zahrad jsme zařazeni v databázi různých organizací nabízejících ekologickou výchovu nejen pro žáky základních škol, spolupracujeme s Místní akční skupinou, nabízíme semínka i sazenice planých, léčivých a kuchyňských bylin.

Od loňského roku provozujeme i bytovou restauraci, ve které hostům nabízíme pokrmy pokud možno z našich a místních surovin. Do budoucna počítáme i s nějakým ubytováním...

kuchyn

I to je jedna z tváří permakultury, protože nás dokáže uživit místo, kde žijeme, naše fyzická práce a dovednosti, kterých jsme nabyli. Dopracovat se do dnešního stavu ale rozhodně nebylo jednoduché.

Nakonec zjistíte, že v životě je nejdůležitější vaše spokojenost. A ta nezávisí na tom, jestli máte na kontě miliony, ale na vašem rozpoložení. I v tom se můžeme učit od našich předků.
Mám pocit, že byli spokojenější a vyrovnanější. My máme mnohem víc strachu, protože toho víc víme a máme víc informací, doba se mění velmi rychle. Je otázka, jestli nám to přináší víc štěstí.

Všechno je věcí priorit. Uvědomit si, co chceme a pak si za tím jít.

Děkuji vám za moudrá slova a krásný rozhovor

Pokud vás, milé čtenářky, toto povídání zaujalo a rády byste se dozvěděly něco víc, můžete se po domluvě přijet podívat. Třeba v rámci akce Víkend otevřených zahrad.

Zatím pozvánka do „království“ Galduškových alespoň obrazem.

/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_gajdu6.jpg
Paní Alena Gajdušková ve své kosmetické "laboratoři"
/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_gajd1.jpg
Dům, který po opravách vypadá krásně. Přesto je kdysi "oslovil" i jako zanedbaný
/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_gajdu3.jpg
Vzdušná veranda s výhledem do zahrad, láká k letnímu posezení
/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_gajdu.jpg
Zahrada s původními druhy je pýchou paní Gajduškové
/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_gajd2.jpg
Své místo tady mají i květiny
/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_gajdu1.jpg
a bylinková zahrádka s kamennou zídkou
/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_gaj1.jpg
Koním se tady také daří
/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_gajdu2.jpg
mají k dispozici rozsáhlé pastviny
/users/1/galerie/files/img/gajdu/middle_andel1.jpg
A ještě jeden romantický pohled přes muškáty jsem do fotogalerie doplnila sama
 

Foto: autorka a A. Gajdušková

 Čtěte také:

   
08.09.2015 - Rozhovory - autor: Dana Haklová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [31] cherinka [*]

    Krásně napsané, čiší z toho pohoda.Sml59Sml67 Ale přiznám se, že můj život by to nebyl. Jsem městský člověk. Možná na týden, dva ano, ale pak zpět do města.

    superkarma: 0 11.09.2015, 15:54:35

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Hanula [*]

    Sml16právě jsem dostala ze zahrádky - cukýny, lilek, rajčata, červenou řepu - večer budou hody - zapečená na plechu, ale zhřeším a dám si i tatarku.

    superkarma: 0 09.09.2015, 11:32:57
  2. [29] janaKaa [*]

    To je úžasné, takový domek bych jednou chtěla mít. Nádhera a krásně se to čte a ta pohoda... Super a děkuji!

    http://reggaepribeh.wordpress.com/

    superkarma: 0 08.09.2015, 21:12:52
  3. [28] pinokio [*]

    Paní Gajdušková by klidně mohla do ženy-in psát.Její recepty,nápady,návrhy by určitě zvedl počet čtenářek.Fandím ji.Děkuji za článek.Už jsem to tu vzdávala.

    superkarma: 0 08.09.2015, 20:41:57
  4. avatar
    [27] kobližka [*]

    gerda — #25 Myslím,že jsem tu knihu kdysi taky četla Sml22

    superkarma: 0 08.09.2015, 19:54:14
  5. avatar
    [26] kobližka [*]

    Dana Haklová — #23 Asi by to nemusel být problém a jak píše gerda,možná by to nějak šlo.Určitě by to bylo hodně zajímavé.Ta možnost třeba klást otázky určitě Sml22

    superkarma: 0 08.09.2015, 19:52:46
  6. avatar
    [25] gerda [*]

    kobližka — #22Dana Haklová má kolem sebe zajímavé lidi, já jsem si vždycky přála takhle žít, ale nebylo mi souzeno. Má nejmilejší knížka v raném mládí byla Když v ráji pršelo. To byl ještě tuhý socialismus, když jsem to pořád dokola probírala a představovala si, jak začínám na samotě budovat hospodu a vařím turistům. Jak se znám, prodělala bych gatěSml30 No, ale knížka to byla velice optimistická, dnes už bych tolik nadšená nebyla, protože podobných začlo vycházet víc. Třeba....Marcela Mlynářová, ta se na to specializuje a velmi ji obdivuji. Taky pozoruhodná osobnost, píše o sobě a velmi vtipně.

    1. na komentář reaguje kobližka — #27
    superkarma: 0 08.09.2015, 18:24:14
  7. avatar
    [24] gerda [*]

    Dana Haklová — #23možná by šel souběžně s článkem zařídit on-line rozhovor i bez registrace?Sml58

    superkarma: 0 08.09.2015, 18:19:03
  8. [23] Dana Haklová [*]

    kobližka — #22To by se museli přihlásit a zaregistrovatSml22

    1. na komentář reaguje gerda — #24
    2. na komentář reaguje kobližka — #26
    superkarma: 0 08.09.2015, 17:30:21
  9. avatar
    [22] kobližka [*]

    Dana Haklová — #21 A víte,že to je výborný nápad...pro příště by bylo určitě fajn,kdyby aktéři,o kterých je v článku řeč,byli "na příjmu".Domluvte na do budoucna.

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #23
    2. na komentář reaguje gerda — #25
    superkarma: 0 08.09.2015, 16:58:05
  10. [21] Dana Haklová [*]

    gerda — #18Škoda, že se nemůže zapojit paní Gajdušková, ta by nám v tam asi udělala jasnoSml30

    1. na komentář reaguje kobližka — #22
    superkarma: 0 08.09.2015, 16:39:45
  11. [20] Dana Haklová [*]

    ToraToraTora — #19Já se vaší mamince nedivím, že nechce strom dát. A ta malá jablíčka mohla být "panenčata". Vypadala přesně tak, jak je popisujete a vydržela dlouhoSml22

    superkarma: 0 08.09.2015, 16:38:04
  12. avatar
    [19] ToraToraTora [*]

    Dana Haklová — #10 |Mamka má koženáče na zahradě a pořád doufám, že ten strom konečně přestane plodit. Ona je miluje, já ne. Ale je to její strom....bohužel Sml57

    Ale babička mívala stromek malých červených jablíček. byla červená jak pro sněhurku a říkali jsme jim vánoční. Ta se dřív věšela coby ozdoba vánočního stromečku. Možná se v zahradě ještě někde ta jablůňka krčí.

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #20
    superkarma: 0 08.09.2015, 14:23:20
  13. avatar
    [18] gerda [*]

    Dana Haklová — #17ono je hodně druhů, které už jsou vzácné. Pamatuju se z vyprávění na Matčino jablko, Míšeňské (to proniklo i do lidové písně = Chovejte mě má matičko), "kožuchy", ty hrkací odrůdy jablíček měly zelenožluté plody, hranaté. Na Valašsku začali křísit oskeruše - to jsem ale odbočila od jablek - ono bohužel dost dlouho trvá, než člověk nasadí a dočká se úrody. Možná...štěpování? V "pozemcích" jsme se učili štěpovat, ale nikdy jsem to neměla možnost zkusit. Vím jenom, že bylo štěpování 1) na kozí nožku, 2) přeplátováním. Chytrá jsem jak rádio, ale bezzemekSml30

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #21
    superkarma: 0 08.09.2015, 13:51:31
  14. [17] Dana Haklová [*]

    gerda — #1panenské jablíčko je poměrně malé, červené a strašně dobréSml67 a těchto jabloní už je také (bohužel) poskrovnu. Možná je má paní Gajdušková ve své zahradě, to jsem se zapomněla zeptat

    1. na komentář reaguje gerda — #18
    superkarma: 0 08.09.2015, 13:40:50
  15. avatar
    [16] kobližka [*]

    gerda — #1 U nás doma se takové jablíčku říkalo "soudek".

    superkarma: 0 08.09.2015, 13:17:06
  16. avatar
    [15] renda4141 [*]

    Tohle je nádhera. Ale na trvalé žití bych neměla odvahu, i když pohoda z toho místa doslova čiší. Jako víkendová chalupa super. Sml67

    superkarma: 0 08.09.2015, 12:57:42
  17. [14] kozeluhova [*]

    pěkné

    superkarma: 0 08.09.2015, 11:24:43
  18. [13] Dana Haklová [*]

    gerda — #12Moc mě těší, že se vám můj článek líbí. Rozhovory s takovými lidmi jsou i pro mě velmi obohacující a ten čas, který strávím s nimi, (ale i následným zpracováváním) mi tak přijde smysluplný.

    superkarma: 0 08.09.2015, 11:23:14
  19. avatar
    [12] gerda [*]

    knihovna — #3připojuju se. Je to opravdu rozdíl do očí bijící, tak by to mělo být a hodně dlouho už neníSml15

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #13
    superkarma: 0 08.09.2015, 11:08:07
  20. [11] Dana Haklová [*]

    gerda — #1myslím, že řepě křivdíteSml16 Supermarketová jablka žádnou chuť nemají, a když, tak na jedno brdo

    superkarma: 0 08.09.2015, 10:58:33
  21. [10] Dana Haklová [*]

    ToraToraTora — #9Mně zrovna tenhle druh jablek chutná i bez štrůdlu, ale už je také málo vidět v našich zahradáchSml15

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #19
    superkarma: 0 08.09.2015, 10:55:54
  22. avatar
    [9] ToraToraTora [*]

    No zrovna kjoženáče jsou pro mě dost adrenalinový sport a ne pochutnání, ale čert vem odrůdu. Prostě z vlastních nasbíraných a vypěstovaných jablek a ořechů chutná štrůdlík uplně jinak Sml67

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #10
    superkarma: 0 08.09.2015, 10:43:19
  23. [8] Dana Haklová [*]

    gerda — #1Také se nedivím, že je dům zaujal na první pohled a snažili se ho koupit. Paní Alena říkala, že původně nebyl ani na prodej, ale oni si za ním šli.Sml67

    Měli štěstí nejen oni, ale i ten dům. Kolik já znám krásných usedlostí, které jejich majitelé radši nechali zchátrat, a nakonec spadnout, než by je prodaliSml80

    superkarma: 1 08.09.2015, 09:22:14
  24. avatar
    [7] AmeA [*]

    Krásný rozhovor s příjemnýma fotkama Sml59

    Načisto si dokážu představit žít tímto způsobem, ale k tomu jsou potřeba dva.

    Ze srdce přeji celé rodince Gajduškové * lásku * pohodu s porozumněním do dalších let Sml25

    superkarma: 0 08.09.2015, 09:16:20
  25. [6] Bucík [*]

    Krásný rozhovor, paní Gajduškové fandím. Nepomucko je krásný kraj, pocházím z Nepomuka, nyní žiji na vesnici blízko Klatov.

    superkarma: 0 08.09.2015, 08:44:07
  26. [5] ZdenaZ [*]

    úžasné povídání díkySml67

    superkarma: 0 08.09.2015, 08:22:57
  27. [4] Pavla_b [*]

    Děkuji za krásný rozhovor. Paní Gajduškovou a její rodinu obdivuji a fandím jim, určitě je za vším spousta práce a dřiny. A ty fotky jsou milé, idylické.Sml67

    superkarma: 0 08.09.2015, 08:03:06
  28. [3] knihovna [*]

    Tak tady je důkaz vkusu Dany Haklové a protiklad včerejší editace. Včera samá hrůza a dnes balzám na duši od Dany. Sml79 Sml67 Prosím, redakci, ať si hýčká a opatrujte tuto dámu!

    1. na komentář reaguje gerda — #12
    superkarma: 3 08.09.2015, 08:02:40
  29. [2] Jitka-x [*]

    My jsme před 25 lety postavili dům, ale z finančních důvodů ho nikdy úplně nedoděláme - nevadí. Zahradu máme takovou normální, nic vyumělkovaného, ale líbí se nám to tak. Podařilo se nám uchovat jednu starou odrůdu jablek - doma jsme jim říkaly Rozmarýnky. Jsou moc dobré, ale správný název neznám. Sml16

    superkarma: 0 08.09.2015, 07:10:31
  30. avatar
    [1] gerda [*]

    Mně se velice líbí vchod do jejich usedlosti, s tou brankou, když něco takového vidím, vždycky se zastavím. Šťastní lidé, že můžou žít podle svého. A jak se píše o jablíčkách...tak bych si dala panenské anebo - nevím, jak se jmenovalo, ale když se s ním zatřáslo, chřestila v něm jadýrka. Supermarketové chutnají jak řepa.

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #8
    2. na komentář reaguje Dana Haklová — #11
    3. na komentář reaguje kobližka — #16
    4. na komentář reaguje Dana Haklová — #17
    superkarma: 0 08.09.2015, 06:11:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme