„Ještě jednou mi řekneš, že to tvoje máma vaří jinak, tak ti poletí hrnec na hlavu a vzápětí poletíš ty za mámou!“ rozčílí se novomanželka, když její drahý ustavičně srovná její kulinářské dovednosti s dovednostmi jeho matky.
Snad každá nevěsta, nebo prostě mladá žena, která se rozhodne žít se svým miláčkem ve společné domácnosti, tohle alespoň jednou zažila. Pokud tedy nemá to štěstí, že ji její láska k vaření nepustí, i takové jsou případy.
My jsme z hromady těchto příběhů nevěsta versus tchyně v kuchyni jeden vybrali. Přišel od čtenářky Mirky..
Příběh novomanželky Mirky
Vdávala jsem se poměrně pozdě, u chlapů se tomu říká Kristova léta, u žen nevím… no prostě bylo mi už 33, nejvyšší čas. Jsem z těch žen, které upřednostňovaly kariéru před domácností, takže vypočítat průměr zisku a ztrát podniku za poslední čtvrtletí ve srovnání se čtvrtletím předchozím pro mě bylo o hodně jednodušší než si spočítat, kolik koupit masa na guláš pro čtyři osoby. Pracovala jsem jako obchodní ředitelka, peníze jsem nikdy neřešila, užívala si a cestovala. Pár lehkých známostí, vzrušení, romantika. Moji rodiče ze mě byli nešťastní, zatímco moje sestra je obšťastnila už dvěma vnoučaty, já nic, ale zase jsem je mohla obšťastnit hezkou dovolenou, kterou jsem jim zaplatila. A na tuto dovolenou jsem jela s nimi a na této dovolené se taky moje maminka rozhodla, že mě konečně „provdá“.
Její šestý smysl ji tentokrát nezklamal. Na Korsice, v letovisku Bastia, kde jsme společně trávili dovolenou, s námi byli v turnusu také matka se synem. Už to mě mělo varovat – matka se synem jedou na společnou dovolenou! Moje budoucí tchyně vypadala jak hroch, ale její syn, můj budoucí manžel, vypadal velmi dobře, až jsem si říkala, jak je možné, že tak pěkný chlap jede s matkou, a ne s nějakou šťabajznou. Při seznámení jsme se dozvěděli, že se jmenuje Pavel, je mu o dva roky méně než mně, má jednoho syna a je čerstvě rozvedený. S maminkou si jel léčit nervy po náročném rozvodu.
Aniž by se moje máti musela nějak snažit, sblížili jsme se sami. Poslední den pobytu moji rodiče velmi aktivně pozvali Pavla i s maminkou k nám na návštěvu, my bydleli na severu Moravy, oni na jihu, nebyla to zase tak velká dálka. Přijeli už za 14 dní a pobyli u nás celý víkend. Pavel se s mojí pomocí dostal z náročného rozvodu poměrně snadno a brzy. Asi půl roku jsme spolu chodili, a pak jsme se vzali, na co čekat.
První dva měsíce našeho společného bydlení byly krásné, samá romantika, žádné starosti, Pavel už dítě měl, nijak na mě netlačil, až to bude, tak to bude. Postupem času však začalo srovnávání – mě a jeho maminky. „Maminka to dělala tak a tak, moje maminka by ti řekla, že takto ne, moje maminka žehlí i mikiny...“ Ale úplně nejvíc mě vytáčí u vaření. Nejsem žádná Magdalena Dobromila, ale nejsem ani poleno, co neví, jak vypadá hrnec a vařečka, snažím se. Jenže ať uvařím, co uvařím, skoro pokaždé slyším: „Není to špatné, ale moje maminka to vaří jinak…, moje maminka tam dává ještě více česneku, moje maminka...“
„A dost, ještě jednou mi řekneš, že to tvoje máma vaří jinak, tak ti poletí hrnec na hlavu a vzápětí poletíš ty za mámou!“ rozčílila jsem se už do nepříčetna. „Ve svém věku se nenechám pořád poučovat a srovnávat, že něco nedělám jako tvoje maminka. Vůbec se nedivím, že se s Tebou tvoje první žena rozvedla, jestli jsi jí dělal to samé.“ A přišla velká hádka a tichá domácnost, která trvala skoro 14 dní. Do té doby, než přijela tchyně na návštěvu a já ji samozřejmě chtěla uhostit: „A Mirunko, ty nedáváš do té zeleninové polívky rajčata?“
Myslela jsem, že je vyhodím oba.
Co bychom Mirce poradili?
Mirko, udělejte si ihned pořádek, na nic nečekejte. On to bude asi pěkný maminčin mazánek, a věřte, že se to bude stupňovat. Tchyni k vám pouštějte co nejméně a vůči manželovi buďte rázná a klidně mu ten hrnec příště na hlavu hoďte, ať si vaří sám. Žije s vámi, ne s matkou. Pokud to srovnávání nepřestane, pryč od něj. Raději nebýt vdaná vůbec než špatně!
Nový komentář
Komentáře
Jooo, taky jsem poslouchala kecy, jak maminka to vaří jinak. Dokonce mi bylo řečeno, že mi "maminka" vzkazuje, ať se k ní přijedu naučit vařit guláš. Málem z toho byl rozvod... dooost se mě to dotklo
Mám štěstí, že můj chlap není v jídle vybíravý a kolikrát sní i to, co vím, že se mi fakt nepovedlo. Jeho maminka točí dokola stále ta samá jídla, takže je až na výjimky nevařím :c)
Pobavilo mne ale, když si do mne rýpl, že bych polévku neměla dochucovat bujonem nebo maggi, že to určitě jde i jinak a mamka to tak také nedělá...Pak jsem se ke skorotchýni přitočila, když vařila mrkvovou polévku - a ejhle - dochucovala pomocí bujonu a maggi
Prý to tak dělá už léta, ale tak, aby to skorotchán a syn nevěděli...
Rikina — #41 Záleží taky, jak se to řekne. Jestli, jak už tu někdo podotknul, pouze řekne, jak tohle jídlo připravovali doma, nebo jestli je to mamánek, co umí pěkně šlehnout slovem, tak se nedivím, že by ho ty holky nejradši



kareta — #45 Výborná strategie
wich — #36 v domácnosti určitě...když mi někdo naznačil, že není moc uklizeno, už měl v ruce smeták-vysavač-prachovku
Tak to mě naštěstí mužskej nikdy neřekl.Ani bejvalej ,ani nynější!
SStream — #42 Já taky ráda vařím (a ráda zdobím sebe i byt), ale šíleně moc nerada žehlím - doporučuju si k tomu něco dopřát, aby ses na to těšila - já si k tomu pouštím z netu staré díly svého oblíbeného seriálu, které jsem neviděla.
Já vařím moc ráda a někdy až příliš
Je to hobby jako každé jiné, jedna se ráda hezky obléká, druhá dekoruje byt a třetí vaří :-) Mě na druhou stranu občas trochu zamrzí, když jsou rodiče mého drahého u nás na oběd a můj drahý labužnicky prohlásí, že to bylo prostě úžasné. Jeho mamka pronese, že tohle mu bylo doma zatěžko říct... Jeho máma vařila a vaří docela všelijak, pytlíky, konzervy, nebaví ji to. Mno ale pořád je to máma, a ač vařila jakkoliv kluci jsou oba jako buci. Tohle nikomu neberu, mě například žehlení taky moc nebere a je to vidět
No a co na tom tak vadí? Ano, moje matka dělala plno věcí jinak, než je dělám já, matka mého muže rovněž tak, a nepochybně i matky nejrůznějších jiných mužů, které jsem kdy blíže poznala. To je jaksi přirozená věc, na tom nic špatného není.
Pokud někdo konstatuje, že tam maminka dávala víc česneku, lze v klidu odpovědět, že dnes nevařila maminka, a proto je tam tedy méně česneku. Není třeba hned házet hrnci. Samozřejmě, pokud by pán uchopil hrnec a šel to vylít do záchodu s tím, že buď to jídlo bude přesně jako od maminky, nebo to nebude jíst, tak potom je na místě přiměřeně zareagovat.
Ale vyskakovat kvůli zcela nevinným, obvykle mimovolně pronášeným poznámkám, o kterých ten dotyčný nejspíš za 5 minut neví, že to kdy řekl, a většinou tím ani nic podstatného nemyslel, to mi přijde lehce hysterické. Osobně mám dost sebevědomí na to, abych připustila, že nejsem ta nejdokonalejší na světě a že něčí maminka mohla to či ono vykonávat lépe a obdivuhodněji.
átéčko — #37 ... a to říkáš správně!!!!

Já zas nemám talent na řízení auta a cizí jazyky!
Radila bych čerstvě vdaným jednoduše začít vařit jinak, jiná jídla, však je toho plný internet - francouzskou, italskou, asijskou kuchyni a další. Maminky (moje vrstevnice) vaří z 90% jen tradiční českou: omáčky, knedlíky, smaženiny, guláše a když špagety, tak určitě ne podle Itala v kuchyni - obávám se, že se na něj radši dívají v TV.
Takže nebude srovnání. Samozřejmě by nesmělo jít o mou snachu. Já totiž takhle vařím už 10 let. I předtím jsem ráda experimentovala, ale dnes jsem českou kuchyni úplně zlikvidovala. Jednak je příliš náročná na čas a já musím mít jídlo do 30 min. , musí být zdravé a nízkokalorické. Vařím teplé večeře každý den, v létě často udělám salát jen kvůli tomu ,abych zbytečně neoteplila byt. Vařím hrozně ráda, je to můj koníček a vařit pořád to samé mi nebaví. Beru recepty z internetu a vytvářím své vlastní. Jednou v roce na vánoce za rok udělám klasickou úžasnou svíčkovou dle receptu své tchyně "na divoko". Můj partner ještě před pár lety na mně vydyndal občas kachnu s bram. knedlíkem (to zas zásadně domácím) a teď už vůbec - zřejmě saturuje na služebních cestách - kvalita jídla v restauracích se zlepšuje
Altamora — #9 Tchýně je vyučená kuchařka, celý život vaří a vaří dobře.Já jsem se doma vařit nenaučila, u nás vaří jen táta a ten neměl nikdy nervy mě k tomu pustit.Tak mě učila tchýně.Ještě po šesti letech oddělenýho bydlení a samostatnýho vaření volám tchýni, když si s něčím nevím rady.Tchýně vaří skvěle, manžel líp než skvěle (hlavně masíko) a odemě taky chutná určité pokrmy líp jak od maminky.Takže spokojenost na všech frontách....
Já na to říkám, že umím lépe zase něco jiného
.
Kvůli jídlu se nemíním hádat a dohadovat. Jíme abychom žili, ne naopak.
kareta — #32 Jenže ty jsi extra přizpůsobivý a extra nekonfliktní typ

Já nevařim skoro vůbec, takže mi ani nemůže být něco předhazováno.
Akorát do mě šije moje máma a babča, že nevařim.
bonda — #31 Normální kamuflanti,ještě že ses jich zbavila,to je o život
bonda — #31
No to je tedy něco. To musela být radost....se jich zbavit
hm, já si vezmu jakýkoliv recept a ráda se poučím...extchyně vaří prostě dobře a recepty jsme si vyměňovaly a nadávaly na vybíravé chlapy společně
.
ToraToraTora — #28 jojo, později se ukázalo, že byli všichni v rodině psychouši, ale dobře to uměli utajit
Tak ten by letěl..
Nejvíc mi chutná jídlo od mamči, všechno sama dochucuju podle ní - i chuťová paměť se ozývá
. U tchyně jím hodně málo a chutná mi jen něco. Třeba řízek
. Drahouškovi můj špenát chutná dokonce víc než ten od maminky