Milé ženy in,

Dobré skutky by se měly dělat. Ale jak se říká všeho s mírou či s rozmyslem. Ono se totiž také říká - dobrý skutek buď po zásluze potrestán.

 

Mám kamarádku Evu, která má tři děti. Manžel jí seznámil se svým s kolegou a jeho manželkou. Shodou okolností to byla také rodina s tolika dětmi. Začali se navštěvovat a tak to pokračovalo i po rozvodu druhého páru. 

Kamarádce bylo té druhé maminky líto, vždyť zůstat sama se třemi raubíři není žádný med, a tak se jí snažila pomáhat. Občas pohlídala, doma jí s něčím pomohla a k tomu musela zvládat svoji velkou rodinu a řeči manžela, že se mu to už nelíbí. Jenže Eva si říkala, že kamarádce se musí pomáhat, od toho přece kamarádky jsou.

A tak milá Eva hlídala šest dětí a manžel se s jejich známou chodil bavit, aby z toho zatraceného života přece něco měla.

Možná si řeknete, že byla Eva hloupá. No… ona byla tak hodná až byla možná opravdu hloupá. Děti měla ráda, tak jí ta smečka nevadila, kamarádku litovala a opravdu jí chtěla pomoci a říkala si, že když ona sama nikam nemůže (kvůli malému dítěti), alespoň udělá dobrý skutek a přitom jí vůbec nenapadlo, k čemu tahle dobrota vede.

Vy už asi víte jak to dopadlo. Jednoho dne přišla na to, že mají společného manžela. S manželem to vyřešila tak, že spolu už nemají společného vůbec nic. A „kamarádku“ od té doby neviděla.

 

Jestli se Eva poučila? Určitě ano, ale pomáhá dál. Už není tak důvěřivá a naučila se říkat ne. Ono je totiž důležité umět říci ne i dobrému skutku, pokud se vám to nehodí nebo to dokonce ohrožuje vás samotné. Takový je alespoň můj názor.

 
šárka


Milá Šárka,

Váš príspevok ma potešil. Súhlasím s Vami, je doležité naučiť sa povedať aj "nie".

Prajem krásny a pohodový deň :-)

Reklama