skin

Mladá Britka Michaela Duttonová zřejmě už nikdy nepozná opravdu vášnivý polibek. Nebude nikoho objímat déle než pár vteřin, aby na jejím těle neulpěl pot druhé osoby. Čas strávený v koupelně počítá na vteřiny. I sprchu si může dopřát nejdéle na deset vteřin. Nemůže pít vodu, kávu ani čaj. Jediné, co její tělo snese je lehká cola. V péči o domácnost i svého syna je odkázaná na někoho jiného. Sama svůj vlastní dům téměř neopouští ze strachu, že by ji potkal déšť.

Od porodu totiž trpí totiž vzácnou nemocí, která postihuje jednoho člověka z 230 milionů. Akvagenní kopřivkou neboli alergií na vodu. Při jakémkoliv kontaktu její kůže s vodou se objeví puchýře, které bolí a pálí.

V souvislosti s porodem lékaři podotýkají, že u některých žen se projevy alergie mohou zmírnit, u jiných zase rapidně zhoršit. A to byl také případ Michaely, jejíž alergii se odborníci nyní snaží alespoň zmínit pomocí léků a léčby ultrafialovým světlem. Zatím však bezvýsledně.

Přesný mechanismus vzniku není většinou jasný. Alergie na vodu – akvagenní kopřivka – je velice vzácná. Bylo popsáno celkem asi 50 případů na světě, poprvé v roce 1964. Pacienti se po kontaktu s vodou jakékoliv teploty osypou kopřivkovými pupeny. Pokud se jedná o slabší formu, pociťují pouze svědění kůže. Reakce vymizí do 30–60 minut. Předpokládá se, že vlivem vody je v mazových žlázách tvořena toxická látka, která reakci přímo vyvolává, nebo nějaké alergeny rozpustné ve vodě pronikají kůží a vyvolávají alergickou reakci.

Zdroj: www.bez-alergie.cz

Léčba této kopřivky je velmi svízelná a ne vždy úspěšná. Kromě vyhýbání se kontaktu s vodou, což je někdy opatření dosti těžko proveditelné, se používá léčba zářením a protialergické léky – antihistaminika – jako v jiných případech kopřivky. V těžkých případech se podávají i léky tlumící imunitní děje – imunosupresiva.

Reklama