Bulvár

Akčák s revizorkami


Můj zážitek s revizory, nebo přesněji revizorkami (ano, i ženy výjmečně vykonávají toto povolání) má přímo akční příchuť.

Asi před 2 či 3 lety jsem trávila během léta hodně času na dovolené, navíc často jezdím do práce i autem, takže jsem se po mnoha letech rozhodla nekoupit čtvrtletní síťovku a jezdit měsíc a půl na lístky. Jenže síla
zvyku způsobila, že jsem se často stávala černým pasažérem proti své vůli.Sice jsem si v trafice zakoupila patřičné množství lístků, ale to bylo tak všechno. Někdy, když jsem nebyla zrovna moc zamyšlená, jsem dokonce lístek
vyndala z kabelky a do pražské MHD nastupovala třímajíc jej v ruce, to ovšem bylo často všechno....
Dlouho mně to procházelo, asi jsem měla štěstí.

Na sklonku "lístkového období" jsem jela pouze jednu stanici do restaurace, kde jsem měla rande se synem. A byl tam! Jelikož jsem neměla hotovost, poslušně jsem s revizorem cupitala k nejbližšímu bankomatu. Když
jsem si postěžovala při večeři, synek kroutí hlavou a říká: "No mami, to jsi platit neměla, měla jsi mu utéct!" Synovu radu jsem odsoudila, jako nemorální, a  přísahala si, že budu pozornější.

Za pár dnů jedu tramvají časně ráno do práce, rozespalá, spokojeně podřimuju v sedačce. Nade mnou
se najednou tyčí dvě dámy ve středním věku - revizorky! V mžiku se dokonale probouzím a mozek pracuje na plné obrátky: do výplaty daleko, rozhodnu se bojovat o  pětistovku  a vybavuje se mi rada mého syna, navíc
přece hraju divadlo, tak bych to měla zvládnout... Vymýšlím rychle strategii: tvrdím, že nemám hotovost. Dámy mě vybízejí k výstupu, já, že nevystoupím a sedím dál.  Najednou se bleskově zvedám ze sedačky v
poslední vteřině se řítím ze dveří tramvaje s výkříkem: "Tak já vystoupím"! Upaluju, jak mi nohy stačí vzhůru do příčné ulice, srdce mi buší a  najednou skřípění brzd a cestu mi zahrazuje policejní vůz!!! A to
už na mě bylo fakt moc. Trpím občas tkzv. srdeční neurozou, prostě se rozběhne hrozně rychle mimo rytmus srdce a v tu chvíli pomůže jen lehnout si a zvednou nohy. Takže šokované policajty prosím, zda si mohu lehnou na
zadní sedadlo jejich auta.

Asi si fakt museli mysleli, že jsem se zbláznila.... :-))

Když se srdce uklidní, sepíšeme vše již s úsměvem na obou stranách, protože já vím, že jsem prohrála a oni jsou asi šťastní, že jsem jim v tom autě nezkolabovala, či nejsem cvok, kterého by museli odtrasportovat do Bohnic. Prostě jsem si neuvědomila - a především můj syn - že revizoři si jistí všechny možné eventuality, jak se černý pasažér
může zachovat a tak proti nim šanci nemá. A je úplně jedno, jestli chce okrádat dopravní podniky, než je jen nepozorný...

Takže dnes už nekalkuluju, zda se mi síťovka vyplatí, nebo ne a radši tratím na předplatném, než bych tratila na pokutách!

Anai


Milá Anai,

Váš príbeh ma pobavil. Je to skutočne tak, že pred revízormi sa len tak neschováte. Vedia veľmi dobre ako majú vykonávať svoju prácu. Nie je náhoda, že chodia často po dvojici a za chrbtom majú policajtov. Nemožem si pomocť, ale je to príšerná kombinácia!




   
02.05.2006 - Společnost - autor: Natálie Rolková

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Meander [*]

    Mně by se to srdce zastavilo navěky, kdyby mi zatarasil cestu policejní vůz

    superkarma: 0 02.05.2006, 16:34:42
  2. avatar
    [3] erKa [*]

    superkarma: 0 02.05.2006, 14:04:13
  3. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    superkarma: 0 02.05.2006, 14:01:35
  4. [1] Anai [*]

    Já se omlouvám za chyby, ale na napsání článku jsem měla asi 10 minut, ani jsem to po sobě nečetla, až teď! Díky za otištění!!!!

    superkarma: 0 02.05.2006, 14:00:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme