Když je člověk zamilovaný a navíc velmi, ale velmi mladý, je také, kulantně řečeno, zlehka zbaven soudnosti.

Byl to nádherný kluk. Měl dlouhé vlasy, hrál Nirvanu na kytaru, snil o kariéře rockového zpěváka a skládal překrásné romantické písničky, které mi hrál. Sedávala jsem s ním „na sídláku“ na takových betonových kvádrech dlouho do večera, následkem čehož jsem si uhnala svůj první romantický zánět vaječníků. To mi ale vůbec nevadilo. V srpnu jsem byla štěstím bez sebe, když mě pozval na „čundr“.

Maminko, potřebovala bych maskáče, kanady, kšiltovku, tele, kotlík a celtu.“ Chtěla jsem na něho udělat dojem. Přece nepojedu v teniskách a kraťasech. Moje dobrotivá matka mi to všechno nejen sehnala, ale také přešila do velikosti XXS.

Vyrazila jsem směrem k pražskému Wilsoňáku. Upletla jsem si copy a vzala si navíc čelenku, abych se k němu stylově hodila. Vypadala jsem jako něco mezi karikaturou veterána z Vietnamu a Pocahontas. Moje 37 kg lehká postava jen těžko vláčela 45 kg těžkou výstroj. Odhadovala jsem, že jen jedna moje noha váží asi tak patnáct kilo. A to jsem si prosím chtěla vzít kytaru, že od svého idola po cestě budu brát hodiny. Přišel v džínách a v teniskách. Měl stan, karimatku, spacák a baťoh.

Když jsme dorazili vlakem na nádraží do Davle, plánovala jsem si, jak bude romantické s ním poznávat krásy vlasti, jak mě bude přenášet přes potoky, ukazovat mi, kde je na mraveništi sever a jak bude rozdělávat oheň třením klacíku. Po deseti kilometrech pěší chůze v té nádheře, kterou jsem si navlékla na sebe, už jsem chtěla jen přežít.

Přespali jsme v seníku. Pokud se mě dotýkal nebo dělal nějaké jiné, romantické věci, bohužel jsem to nezaznamenala. Po zhruba třech vteřinách v horizontální poloze jsem upadla do bezvědomí.

Druhý den vyhodnotil, že tak daleko neujdu, a rozbalil tábor mnohem dříve. Dali jsme si pusu a dívali se na hladinu řeky. Byl by to krásný večer, kdybych si ve snaze uvařit mu čaj na ohni následně nevytetovala na obě ruce rozžhavené držátko od kotlíku.

Třetí den jsme navštívili Karlštejn. Bohužel jsem nevnímala nic jiného než nateklé dlaně, asi třicet sedm puchýřů systematicky rozmístěných na nohách, ochablé svalstvo, úpal a průjem.

Už nemůžu,“ přiznala jsem z posledních sil. „Já vim,“ pravil tvrdě jako správný horal, „ přespíme tady na louce a ráno pojedeme domů.“ Žehnala jsem mu asi dvě hodiny. Pak usnul.

Ahoj prase!
Nevím, kolik bylo hodin, ale vzbudil mě dech, slintání a funění blízko mého obličeje. Myslela jsem, že ho zachvátila noční náklonnost, ale jeho tělo jsem nahmatala spící vedle sebe. Když jsem zaostřila, dívala jsem se na obrovský kus vepřového v původním balení.

Znáte to, když vám celým tělem projede asi milion maličkých jehliček a k tomu se vám začne chtít neodkladně na velkou?
Ahoj prase, neboj se,“ vysoukala jsem ze sebe polomrtvá strachem, rychle jsem se vztyčila a upalovala rovnou cestou ve tmě směrem dolů.
Naneštěstí, rovnou cestou ve tmě, směrem dolů, byla požární nádrž.
Naštěstí v tu chvíli nehluboká, neb moje plavecké umění bylo a je asi tak srovnatelné s mým uměním vařit v kotlíku.
Seděla jsem tam v tričku a ve spoďárách a brečela až do svítání.

K vlaku mě nesl spolu s mou skvělou výstrojí.

Na kytaru mě ale přece jen za krátkou dobu trvání našeho vztahu hrát naučil.

Reklama