Rodina

Agresivita hraje v životě stejně velkou roli jako láska

 

Chlapeček se hrál na písku s ostatními dětmi, a tak si maminka četla na lavičce. Ale jen chvilku, jelikož za chvíli museli rychle odejít. Její syn se totiž začal chovat k ostatním "spoluhráčům" agresivně.
Jindy tato maminka našla své dítě, jak lomcuje a rve za vlasy dítě jiné. Šlo o přirozené měření sil, nebo tato maminka své dítě špatně vychovává?

 

Proč si některé děti tímto způsobem měří své síly? Co je k tomu vede a kde lze hledat příčinu?

Na tyto a spoustu dalších otázek týkajících se agresivity jsem se pokusila najít odpovědi.

V knize "Agresivita dětí" napsané francouzkou odbornicí na vývoj dítěte Edwige Antierovou jsem našla většinu z nich .

 

Autorka knihy tvrdí, že ovlivňovat a regulovat agresivitu dětí lze už od prenatálního věku.
V období našeho těhotenství je třeba být v dobré náladě a fyzické pohodě. Je dokázáno, že naše děti vnímají naše nálady a pokud jsem my naladěni pozitivně, jsou i ony spokojenější.

Dalším stadiem je novorozenecký věk.
Některé děti jsou od narození více "uřvané" a nespokojené. Jedním z důvodů může být i fakt, že se matky příliš řídí pokyny zdravotníků, nebo zkušených členů rodiny. Lze říci, že by si matky naší generace měly více uvědomovat potřeby svého dítěte a věřit více svému instinktu. Autorka jako jeden z příkladů uvádí kojení. Není nutné kojit vždy po třech hodinách, je nutné mít najedené a spokojené dítě. Proto přiložte k prsu své miminko vždy, když je neklidné. Ucítí vás a zklidní ho to.

Od pátého měsíce věku může dítě již pohazovat předměty.
Mnoho rodičů to prezentuje a chápe jako agresivní výzvu. Ve skutečnosti dítě jen zkoumá své okolí a dívá se, kam věci dopadnou. Provádí stejný výzkum, jako když házíme kamínek do studně. Také chceme vědět, kam předmět dopadne.
Když dítě okolo sebe metá předměty, neměli bychom mu v tom bránit. Je to jen fáze poznávání, a pokud bychom mu to zakázali, bude zmateno z našeho nepochopení, protože nemělo žádné špatné úmysly.

Od 18 měsíců do věku tří let si dítě začíná uvědomovat své ego.
My rodiče býváme zmatení ze stále narůstající agresivity našeho dítěte.
Dítě se chce identifikovat vůči svým rodičům, začíná s nimi bojovat. Často kouše, kope kolem sebe nebo ubližuje svým hračkám.
Odborníci tvrdí, že nesmíme reagovat prudkou reakcí. Máme dát dítěti najevo, už jakýmkoli způsobem, že má "právo se rozhněvat".

Od tří let se nám může stávat, že naše dítě nesnese, pokud věnujeme svou pozornost něčemu jinému. Při telefonním rozhovoru s kamarádkou začne dítě vyvádět, křičet, brečet. Agresivně si vynucuje naši pozornost.
Stěžujeme si, že není schopno se chvíli samo zabavit a stále si vynucuje naši péči a pozornost.
Jedno africké přísloví říká, že
na výchovu jednoho dítěte je třeba celá vesnice.
Přísloví vystihuje, že je třeba
od 4 do 9 let dítěte zmobilizovat všechny síly a povolat všechny dostupné příbuzné i přátelé. V tomto věku dítě potřebuje společnost, pozornost dospělých k poznávání světa. Neumí být samo!

 

Jak je to tedy skutečně s televizí? Podporuje agresivitu našich dětí?
Dle odborných průzkumů je dokázano, že čím více se děti dívají na televizi, tím více jsou agresivní. Čím častěji vidí vraždu, tím méně je jim líto oběti. Není doporučeno dávat dětem do jejich pokoje televizi, a to až dokonce jejich vývoje (18 let), a je třeba jim programy vybírat. Měli bychom sledovat televizi společně s nimi, komentovat a pomáhat jim správně pochopit význam sledovaného programu. Můžeme využít videonahrávek a tímto určovat čas sledování.
Televize může ovlivnit jedince ve vývoji, a to až do věku třiceti let! Čím více sledujeme televizi, tím více se otupuje naše citlivost.
Televize našim dětem ukazuje svět nebezpečnější, než ve skutečnosti je. Dospívající mládež má sklon reagovat na problémy, s nimiž se setkává, s nepřiměřenou agresivitou. 

 

Agresivita je tedy součástí lidské přirozenosti.

Hraje velkou úlohu ve vývoji dítěte, úlohu stejně velkou jako láska.
Je faktem, že
agresivita a násilí jsou nezbytné pro životaschopnost lidské bytosti. Výchova tedy spočívá v usměrňování této životní energie tak, aby se stala pozitivní silou ve vztazích s ostatními, kreativním prvkem v práci, aby dítěti v dospělosti umožnila získat povolání, založit rodinu, přivádět na svět potomky a vychovávat je.

Pochopit a zvládnout agresivitu našich dětí bude bezprostředním přínosem i pro nás rodiče. Nic totiž nezatěžuje rodiče tak, jako výchova věčně vzteklého a útočného dítěte.

 

Zdroj: Edwige Antier, Agresivita dětí, nakladatelství Portál, 2004

   
26.05.2005 - Těhotenství a porod - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [19] *Kotě* [*]

    Ťapina:

    superkarma: 0 29.05.2005, 13:48:26
  2. avatar
    [18] Ťapina [*]

    *Kotě*: Ty jsi ještě nepochopila, že kvůli dětem si prostě televizi pořídíš? Zasloužilé matky ti to tady vysvětlovaly už nejmíň padesátkrát

    superkarma: 0 28.05.2005, 11:49:30
  3. avatar
    [16] Andula [*]

    *Kotě*: My TV už máme, ale nijak ji nedemonizujeme ani z ni nedelame stredobod rodinneho zivota. nema celne misto v obyvaci stene (tu ani nemame ), ale je tak jako ze v rozku, kdyz tam neco je, divame se, ale i my i deti spis na filmy na dvd treba.

    superkarma: 0 26.05.2005, 22:07:47
  4. avatar
    [15] *Kotě* [*]

    lilithheta: a když televizi nemáme, myslíš, že z mých dětí vyrostou asociálové?

    superkarma: 0 26.05.2005, 19:30:07
  5. avatar
    [13] Meander [*]

    Doteď mám na čele vidět jizvu, jak jsem v panické hrůze před bráchou vyskočila z okna.

    superkarma: 0 26.05.2005, 14:10:53
  6. [12] Rikina [*]

    Zajímavý je, že sourozenci si zřejmě nějak instinktivně dávají pozor, aby se prali šetrně, aby jeden druhému doopravdy neublížil. Aspoň co jsem tak pozorovala moje děti, a děti mých kamarádek, tak si strašlivě nadávaly, vzájemně sebou cloumaly, případně se mlátily plyšovejma hračkama, ale nikdy to nebyla skutečná rvačka. A za 5 minut o ničem nevěděly. Mí synci navíc měli doma psa, s kterým jako malí měli spoustu konfliktů, protože jim oslintával, případně rovnou kradl hračky. Ale ani k němu se nechovali tak agresivně, aby mu ublížili...

    superkarma: 0 26.05.2005, 12:22:12
  7. avatar
    [11] Susina [*]

    já jsem totéž zažila s bráchou.. ještě v pubertě jsme se rvali jak koně.. dokonce mi brácha (nechtíc) v zápalu boje udělal výron... i židli po mně hodil... a teď?? no milujem se a vzpomínáme na naše hádky a boje s úsměvem...

    superkarma: 0 26.05.2005, 11:52:51
  8. avatar
    [10] Muštelka [*]

    stafford: souhlasím s Tebou. Taky mám doma holku (13) a kluka (10). Dřív jsem se snažila jejich spory řešit. teď dojíždím do práce 30 km a miláčci se naučili mi telefonovat pokaždé, když se pohádali. A to nebyl jen jeden telefonát ve stejné záležitosti (z pevné na mobil). Na dálku jsem stejně nic vyřešit nemohla. Přijela jsem domů a byli na sebe jak med, dokonalá spolupráce při mnou vynuceném úklidu, při učení - prostě ideální děti. Když jsem viděla účet za telefon, veškeré hovory namobil jsem jim strhla z kapesného (já i manžel z pevné na mobil ze zásady nevoláme). Od té doby je klid. Do jejich sporů se nemíchám. Bez mého přičinění se začly hádat, nez mého přičinění také spor vyřeší.

    superkarma: 0 26.05.2005, 10:03:52
  9. avatar
    [8] sara.l [*]

    mám kluka i holku..kluk miloval v televizi všechno na co se děti nemají dívat,želvy a bojovníky...agresivní není vůbec a taky ani nebyl...spíš naopak..ubližovali mu ti agresivní...v 5třídě se jim postavil a od té doby měl klid..ted má 18 a je to skvělý kluk,který miluje zvířata a historické zbraně ... se na telku nedívá vůbec a je to moc hodná holka,myslím,že má velký vliv rodina,ta televize je až na dalším místě

    superkarma: 0 26.05.2005, 09:45:38
  10. avatar
    [7] lilithheta [*]

    Zajímavé, s tou televizí jsem četla pravý opak. Tak teď nevím. Ale spíš věřím tomu, co píše Reflex než nějakým populistickým frázím. Moje kamarádka i se svým bratrem byli vychovávaní podobným způsobem. Rodiče jim krom jiného zatrhávali v programu na co se můžou dívat. Dnes nemá ani jeden z nich vlastní názor - jen to co odposlouchají doma. Kamarádka žije furt ve 30.letech za O.Nového (neuvědomuje si, že v té době probíhala 2.světová), protože se na nic jiného ani dívat nesměla. Oboum dá docela problém se začlenit mezi své vrstevníky. Neříkám, že je to pouze tím, že nesměli sledovat téměř žádný "závadný" pořad, ale velkou vinu to myslím nese.

    superkarma: 0 26.05.2005, 09:11:05
  11. avatar
    [6] Julča [*]

    stafford: To je jak u nás doma.Pořád se perou,berou si věci atd.Pořád říkám,ať za mnou nechodí,protože pořád řeším jejich problémy.Za chvilku se objímají - jak se mají rádi.

    superkarma: 0 26.05.2005, 09:00:56
  12. avatar
    [5] Kekka [*]

    Agresivita byla a bude mezi dětmi a mezi lidmi vždycky. A vliv médií zas není tak obrovský, jak se mu přičítá. Přečtěte si profesora Matějčka. A nejen jeho.

    superkarma: 0 26.05.2005, 08:29:45
  13. avatar
    [4] stafford [*]

    Myslím,že je jedno jestli máme doma 2 kluky,2 holky nebo páreček.Ten mám doma já a vždycky říkám,že takhle se k sobě sourozenci nikde nechovají-že je to jen u nás.Ale opak je asi pravdou.Přesně jak píše Bridgetj-v jednu chvíli se rvou jak koně a za 10minut svorně hrajou karty.\Už jsem zkoušela mnohokrát do těch jejich hádek nezasahovat,ale vždycky se dlouho přemlouvám a pak stejně vystartuju.

    superkarma: 0 26.05.2005, 08:27:40
  14. avatar
    [3] mamina [*]

    kačinka: Asi je to normální. Je to ten velký věkový rozdíl. Ten starší zaujímá přirozené místo v rodině tím, že je prostě starší. Ten mladší to pociťuje zřejmě jako výzvu (asi bude průbojnější, nebo tedy agresivnější) a potřebuje si dokázat, že taky na to má, že se vyrovná tomu staršímu. Kdybych já měla ten samý problém, tak bych pouvažovala o nějakém sportu, kde by kluci dostali do těla ale naučili by se taky myslet. např karate, aikido... podle možností, kde bydlíte.
    Jestli to přežiješ tak věř tomu, že se to s věkem srovná. U nás jsou tady velké věkové rozdíly, mezi mnou a mladší sestrou 9 let! A v dospělosti se to vyrovnalo. A jak si tak vzpomínám, ten spratek malej byl taky agresivní, furt naprdnutá a s napřaženou pěstičkou

    superkarma: 0 26.05.2005, 08:22:30
  15. avatar
    [1] kačinka [*]

    Když člověk pozoruje chování dětí - někdy je to síla. Moji dva kluci nejsou agresivní směrem ven (k cizím dětem), ale vzájemě se k sobě chovají hrozně. Obzvlášť ten menší (9) by občas toho většího (14) málem vzteky zabil. Vysvětlování nepomáhá, nevím co s tím.

    superkarma: 0 26.05.2005, 07:41:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme