Vztahy

Agresivita dětí

Agresivita. Pořád o ní čteme, mluvíme, slyšíme. Setkáváme se s ní. Agresivita dětí. Jeden z největších výchovných problémů  dneška.  Mohla bych vám o ní  vyprávět! (Učím, a tak se mě také bezprostředně dotýká.)

Proto jsem zvědavě sáhla po zhruba stostránkové publikaci se všeříkajícím názvem Agresivita dětí (a se slibnými podtituly Jak pozitivně usměrňovat energii dětí, Jak nalézt správná slova a vhodné podněty k jednání, Role otce a Projevy agresivity u chlapců a dívek). Autorka knížky je francouzská odbornice v oblasti dětské psychiatrie Edwige Antier.

Knížka je rozdělena do 11 kapitol a sleduje vývoj dětské agresivity od prenatálního stadia až po pubertu.

V první kapitole se dovíte, že už embryo může být agresivní a jak je důležitá haptonomie (seznamování mezi maminkou, tatínkem a plodem prostřednictvím rukou).

Dalších pět kapitol se pak soustředí na věk od 0 do 3 let, protože právě  toto období nejvíce určuje, zda nám z dítěte vyroste agresor či beránek. 

Knížka je psána populární formou, neohromuje čtenáře množstvím suché teorie, v každé kapitole je uveden jeden či více příkladů "ze života". V závěru každé kapitoly se autorka věnuje závažnosti úlohy otce, předkládá možnost odborného vyšetření, navrhuje správný přístup při řešení konkrétního problému. Například v kapitole o televizi radí, jak uchránit dítě před přílišným vlivem tohoto sice užitečného, ale nebezpečného média.

Mě samotnou zaujala část posuzující úlohu výprasku. Autorka uvádí, že ve Francii  85 % rodičů není proti tomu, aby dítě občas "dostalo na zadek". Naproti tomu Americká pediatrická akademie zase požaduje, aby rodiče nikdy nevztáhli ruku na své dítě. Podle studie (zúčastnilo se jí 800 rodin) prý děti, které byly doma tělesně trestány, měly špatné studijní výsledky, lhaly, kradly, byly neklidnější. Důležité je s dítětem promluvit! I když to české "škoda rány, která padne vedle" má někdy něco do sebe. Samozřejmě to nemůžeme bagatelizovat, ne ze všech dětí tělesně trestaných se stanou vyvrhelové. A někdy takový vteřinový "šťouchanec" zmůže víc než mnohaminutové řečnění. (Já sama jsem ve svém dětství bývala bita, ale vždycky jsem radši držela pár facek od tatínka než maminčiny přednášky. No a učila jsem se dobře, nekradu, lžu jen občas a agresivní jsem jen výjimečně).

Rodičům-začátečníkům může knížka v lecčems pomoci, napovědět, poradit.  V těžších případech ale stejně bude lepší vyhledat pomoc specialisty v nějaké české poradně.

Edwigw Antier: Agresivita dětí, nakl. Portál 2004  

 

Pokud vás o knize zajímá ještě něco více, klikněte ZDE .

   
   
03.03.2004 - Láska a vztahy - autor: Mirka Kožušková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [64] Andula [*]

    Dneska v magazinu MF Dnes rika petra Buzkova ze obcas placne dite, nicmene jeji priciny... to bych je musela oba pretrhnout vejpul den co den, ona zminuje treba ze dite nechce jit spat, nechce jist to, co je a podobne...

    superkarma: 0 04.03.2004, 13:06:09
  2. avatar
    [63] Sama [*]

    Já se přiznám, že občas dcera dostane facku :-( Když to její drštkování a řvaní na mě, ve mě vyvolává dvě reakce - buď ječet jako Viktorka, nebo ji plácnout - většinou bývá ruka rychlejší. Honza dostává občas na prdel, ale u něj se musí tvrdě rozlišovat, jestli je opravdu zlobivý, nebo jestli jen neví pro obrovskou únavu co dělá sám se sebou. Takže záchvaty vzteku u něj musím občas ignorovat, ale neúklid nepořádku mu tedy neprochází ....

    superkarma: 0 04.03.2004, 10:34:23
  3. avatar
    [57] Léthé [*]

    Sisi: Pro mě nebyl horší trest než nemluvení mé matky.Deptalo a ničilo mě to jako TBC . Nemohla jsem pomalu dýchat a ona kolem mě jenom chodila a dělala jako když neexistuji.Bylo to hrozné,fakt bych raději schytala pár facek.Vždy jsem si říkala, že raději svým dětem naplácám,ale nikdy tohle dělat nebudu.Snad se mi to z části povedlo.

    superkarma: 0 03.03.2004, 21:21:09
  4. avatar
    [55] Libča [*]

    tak jsem cekala ze se tu dovim neco noveho.. o vychove a tak a ona reklama na knizku o.k. beru to
    co se tyce trestu u ditete.... vite ja si myslim ze to je na nas rodicich na nas lezi ta vychova, my jsme s nasimi detmi od rano do vecera a tak dal a tak dal. My je zname nejlepe.

    superkarma: 0 03.03.2004, 15:53:25
  5. avatar
    [54] Suzanne [*]

    Juana, Natalie
    Je třeba dělat rozdíl mezi preventivním plácnutím-naplácáním, které má dítě ochránit před úrazem a mezi zmlácením kvůli špatné známce. Ten rozdíl asi všechny chápeme stejně. V prvním případě jde o působení na první signální soustavu - zkusíš - zabolí, přičemž tohle je bez zdravotních následků narozdíl od toho skutečného hrozícího úrazu.

    superkarma: 0 03.03.2004, 15:40:01
  6. avatar
    [52] Kelly [*]

    alko: jéžiši, já nechci, aby to vypadalo, že ostatní nemají své děti dostatečně rádi, když je občas plácnou ... to neee Někdy ani 10x dobře míněná rada vyjde naprázdno. A tam už je třeba "těžšího" kalibru. Jak jsem se už zmínila, mám i dceru - starší od syna, a to byl tedy oříšek. I když holka, tak ta se nás natrápila. Cizí vždy říkali, jak je úžasně hodná, ale já s manželem jsme věděli své, jaké je to kvítko. Dodnes má své mouchy a ačkoliv se s ní snažím jednat stejně jako se synem, domluva s ní je těžká.
    Vím, některé děti dokážou své rodiče opravdu pořádně potrápit a zachovat chladnou hlavu dá někdy opravdu dost zabrat.

    superkarma: 0 03.03.2004, 14:54:21
  7. avatar
    [50] Ijka [*]

    Juana:Taky si vzpomínám,jak mi moje maminka taky vždy domlouvala:seď doma,něco si dělej-háčkuj nebo si něco upleť a já jenom ven,mezi kamarádky a ty řeči jsem nesnášela.

    superkarma: 0 03.03.2004, 14:17:53
  8. avatar
    [49] Juana [*]

    Ijko, já si taky pamatuju, jak jsem nesnášela kázání mojí matky. No a nejhorší je, že když nadávám mým potomkům, tak úplně slyším matku. A to jsem se tomu chtěla vyhnout, protože si pamatuju, jak mi to lezlo krkem.

    superkarma: 0 03.03.2004, 14:05:12
  9. avatar
    [48] Juana [*]

    Fiono, můj brácha si takhle jako malý vzal do ruky malou rozpálenou plotýnku, měl tam pak spáleninu asi jako v Indiana Jonesovi a dobyvatelé ztacené archy ten gestapák, co si vzal do ruky ten rozpálený amulet. To raději moje děti budu plácat přes ruku, než aby si pak zakusily bolest jako brácha.

    superkarma: 0 03.03.2004, 14:03:19
  10. avatar
    [47] Ijka [*]

    Já jsem taky své kluky občas plácla.Když mě vytočili a já jsem je nemohla dohonit,abych je plácla,tak jsem zula papuč a hodila to po nich.Oni se snažili uhnout,ale já byla v mládí házenkářka.Takže většinou nějakou chytli.Dnes,když jsou už dospělí na to s pobavením vzpomínají.
    Nejvíc jim vadilo,když jsem jim domlouvala a dělala kázáni.Říkají,že ty řeči nešly vydržet.

    superkarma: 0 03.03.2004, 14:02:09
  11. avatar
    [46] Juana [*]

    Ono je "bití" a bití. Nemůžu si pomoci, ale podle mne je něco jiného plácnutí přes ruku nebo přes zadek a něco jiného mlácení vařečkou nebo řemenem či plácání na holou. I fena a kočka usměrňuje chování svých potomků lehkým kousnutím, seknutím tlapkou nebo potřesením v zubech. Jsme součástí přírody a tak musíme chování našich potomků usměrňovat. Jsem proti drastickým tělesným trestům, při kterých si trestající opravdu vylévá vztek, ale opakuju, že plácnutí přes ruku nebo zadek u dítěte do 6 let považuju občas za nezbytné.

    superkarma: 0 03.03.2004, 14:00:33

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [43] Juana [*]

    Před 20 lety (sakra, to to letí) jsem si v socialistickém Československu jakožto studentka přivydělávala hlídáním dětí v rodině španělského diplomata. Měli dvě děti a paní je občas honila po bytě s botou v ruce a tou je řezala. Bylo to pro mne něco nového - já o mnoho let později začala botou mlátit psa. Přiznám se, že když rozkouše vzteky pásy v autě, tak ho seřeže i manžel, který ho miluje.

    superkarma: 0 03.03.2004, 13:43:14
  2. avatar
    [40] Juana [*]

    Taky jsem si jako bezdětná představovala, že svoje děti nikdy neuhodím. Jako malá jsem moc bitá nebyla, otec mi dal jednou facku, jednou byl matkou donucen naplácat mému bráchovi. Matka nás ovšem občas fackovala, většinou když jsme moc "držkovali" a byli drzí. Před tím nás ale pokaždé varovala, že jestli nepřestanem, tak nám jednu dá. My to mrchy schválně zkoušely (já a ségra, nevím jak brácha).
    Děti rozhodně nemlátím, občas je plácnu - malou přes ruku, většího přes zadek. Tomu ale bude už 8 a pomalu s tím přestávám, už je s ním docela domluva, víc na něj platí zákaz počítače. Většinou jsem je plácala kvůli ubližování lidem a zvířátkům - moc dobře ti malí lumpové zkoušeli, co si můžou dovolit. Taky jsem je plácala přes ruku, aby nesahaly na horkou troubu, párkrát jsem jim naplácala přes zadek, když utekly do silnice - bohužel vysvětlování nepomohlo. Podle mne je lepší dětem trošku naplácat než je nechat přejet autem.
    Mě matka taky jakou malou zmlátila, když jsem jí bezhlavě utekla do silnice a náklaďák to málem neubrzdil. Pomohlo to, pořád jsem tady . Teorie je jedna věc, bohužel vysvětlování a přemlouvání se u mých malých dětí neosvědčilo.

    superkarma: 0 03.03.2004, 13:37:25
  3. avatar
    [39] Suzanne [*]

    Já jsem vařečkou dostala asi 1-2x v životě. A to ještě jen tak plácnout po zadku - štíplo to a konec. Ale moje mamka měla výbornou metodu: dvě vařečky "hlavou" nahoru na věšáčku u kredence. Obě měly fixou namalovaný usměvavý ksichtík. A když jsem zlobila, máma je otočila a vařečky se začaly mračit. Můžu doporučit, vařečky pro mě byly velká autorita, okamžitě jsem přestávala zlobit. A můj syn to taky uznával, když jsme byli na návštěvě

    superkarma: 0 03.03.2004, 13:25:38
  4. avatar
    [36] alko [*]

    Kelly, taky jsem dceru milovala ještě něž se narodila a miluju ji dodnes. Nejsem pyšná na to, že občas dostala na zadek. Ale co jsem s ní měla dělat, když se zasekla a vztekala se tak, že na ni nic neplatilo. A já jsem velice trpělivá, vyzkoušela jsem úplně všechno, ale v afektu se ani nenechala vyhodit do svého pokoje, naopak chodila za mnou a vztekala se a vztekala. Nejhorší to bylo kolem 7. roku. Ve svém okolí jsem tak "temperamentní" dítě nepoznala. Dnes je náš vztah myslím velmi dobrý, ale občas i ve svých 18. "ujede".

    superkarma: 0 03.03.2004, 12:59:34
  5. avatar
    [35] šája [*]

    Fiona: Malá mě tak dlouho kousala do ruky, až jsem jí jednou šikovným hmatem strčila do pusy její vlastní palec....Zakousla se a to byl její poslední kousanec....

    superkarma: 0 03.03.2004, 12:50:00
  6. avatar
    [34] Eva_CZ [*]

    Kelly: bud dusledna. Navzdory modrym kukadlum...
    Protoze to ja jsem nebyla - a tady je kamen urazu...
    Zakaz - litost - vymeknuti.....

    superkarma: 0 03.03.2004, 12:34:26
  7. avatar
    [32] Kelly [*]

    Fiona: já měla u svého zlatíčka jiný problém. Když se naučil chodit, zjistil, že když se sestře zakousne do nohy, tak ona tak krásně ječí a má na lýtku pěkný otisk. Asi už tehdá si zkoušel hrát na lovce, či co - ale byl to děs jej uhlídat. Vlastně dceru. A to bylo potom "žrádlo" ve škole vysvětlovat, že holku netýráme a nepředhazujeme ji synovi k obědu. Ještě dnes máme jeho 1. zoubky vytlačeny v nábytku. A on? Dnes se tomu směje a kroutí nevěřícně hlavou. V nejbližší době máme navštívit kámošku, které se narodilo 2. dítko. A syn si vzpomíná, že když to jejich 1. dítě mělo tak 2 roky, tak jej ten chlapec, stejně jako on sestru, také kousal. Dnes je to klouček školou povinný a syn se stále ptá, jestli náhodou ještě nekouše.

    superkarma: 0 03.03.2004, 12:00:36
  8. avatar
    [31] Kelly [*]

    Eva_Fl: 12. Je ale fakt, že za celý svůj "živůtek" dostal snad tak 1 a to jen lehce přes plínky.
    Asi to bude tím, že jsem jej milovala ještě, než přišel na svět a když byl ve věku, kdy začal rošťačit, dokázala jsem se i přes svou lví-panovačnou povahu přenést a snažila se mu vše trpělivě vysvětlovat a zabavit jej. A jako na potvoru má tak krásné velké modré kukadla a ty, když se na mne podívají, tak , všechen vztek je pryč. Já nevím, čím to je, ale on je opravdu hodný. Jediný jeho nešvar je, když má uklízet oblečení (to mu moc nejde). To se kroutí jak had - tak na to jdu diplomaticky a pomáhám mu. Ve dvou to je rychleji a tolik ho to neotráví a jdu mu příkladem (snad).
    Já mám u něj opačný problém, a to je sebevědomí. Jen nevím, jak jej nakopnout. Ale snad to přijde s věkem. Vzhledem k tomu, že se věnuje konkurenčně náročnému sportu a chce v něm hodně vyniknout, tak to bude moc potřebovat.
    A k tomu sobectví: ono, člověk i kdyby se roztrhal, tak všem nešvarům svých dítek, bohužel, nezamezí. Naopak, já jsem ke svým dětem také sobecká a již dnes jim tluču (slovně) do hlavy, že výsledky ve škole jsou jen jejich záležitost a cesta k životu. Jaké známky, taký život. Čím lepší známky, tím později vstáváš a tím máš víc peněz a snadnější život. Já vím, zní to zjednodušeně, ale nějak jim to musím podat. Nechci doma krmit flákače s krásnýma očima.

    superkarma: 0 03.03.2004, 11:51:06
  9. avatar
    [29] Žábina [*]

    Plácnutí , nařezání ..ale stejně si myslím, že obojí je tak trochu "pod úroveň" rodičů...už prostě nevím jak dál, tak nastoupí síla....a to nikdy není řešení ...
    Ano zákazy a tresty musí být...pak by si děti dělaly úplně co chtějí jak píše Galadriel č.3 - a to není možný...dětem se musí ukázat hranice a něčeho se bát taky musí...

    superkarma: 0 03.03.2004, 11:37:26
  10. avatar
    [28] Eva_CZ [*]

    Kelly: kolik mu je? Ja jen ze jsem tohle mela doma taky... Pamatuju si i na dny, kdy mi sedaval u nohou a msiroval mi prsty...
    Je to asi porad dobry clovek, ma velky soucit s lidma, jen mi davno nemasiruje nic krome nervu...

    Je neochotny a sobecky... Mea culpa, v pocitech viny jsem mu metla cesticky...
    Ted je mu 20 let. Cele dny stravi krome skoly u PC a chran boze, kdyz po nem neco chceme...
    Sklizim, co jsem zasela. netaha se s partou, nekouri, nepije - ale on proste nedela nic...
    Po skole jsem ho chtela zamestnat v jedne sve firme ( aby si chudak nemusel hledat praci, aby to mel zase jednoduche a aby si slusne vydelal na VS ), ale vcera jsme o tom meli velkou debatu a ja jsem pochopila, ze NE.
    Ze uz jsem mu dala, co jsem mohla a ze ted to bude na nem.
    Samozrejme bych mohla nechat se valet jeste X dalsich let a jen studovat, ale to neni cesta. Jestli ho chci zachranit a nechat aspon dodatecne vzpamatovat se, musim byt tentokrat dusledna : najdi si praci a na skolu si vydelej tak, jak to delaji ostatni ( ne ze bych mu na ni neprispela, ale to az uvidim aspon snahu )....

    Starsi syn, se kterym jsem mela cely zivot problemy, se v 19ti letech postavil na vlastni nohy, vydelava slusne penize, cestuje, venuje se konickum, stale jeste postudovava....

    Kazdy jiny.... Mladsi romazleny, nesamostatny....

    superkarma: 0 03.03.2004, 11:25:02
  11. avatar
    [26] sarobrouk [*]

    Já si myslím, že jednou začas ručně vymezit pravidla nezaškodí - myslím samozřejmě plácnutí, ne týrání. A na každého půspobí něco jiného. Já jsem nikdy neměla ráda křik a mě máma bila, ségra, kteá je o 9 let mladší neměla ráda bití a máma na ni výchovně křičela. Prostě to trošku nezvládla. Já jsem sestře vlepila jednu výchovnou jednou za rok a byla strovnaná, tu poslední dostala v 18 letech. A miluje mě.

    superkarma: 0 03.03.2004, 11:20:15
  12. avatar
    [25] kubikm [*]

    *Kotě*: nejsi, u cizích se děti tolik neodvážou jako před rodiči
    pokud jí hlídáš sama, všimni si, jak se změní, když přijde máma

    superkarma: 0 03.03.2004, 11:16:51
  13. avatar
    [24] kubikm [*]

    já jsem jednou nasekala malé dceři, když mi utekla do silnice - hned a na místě a to dost....ale příště jí to zachránilo život, zase se mi vytrhla a letěla, na výkřik silnice zastavila na místě, vtom projel náklaďák, ten řidič by neměl žádnou možnost se dítěti vyhnout, byl tam tram. ostrůvek plný lidí a nebo ten chodník s lidmi...
    potom dostala jednou přes tlamu v pubertě, jedinou facku - a to ji zklidnilo - jinak nebyl důvod, spíše zakázat večerníček nebo něco v tom stylu
    agresivní tedy nebyla

    superkarma: 0 03.03.2004, 11:15:24
  14. avatar
    [23] *Kotě* [*]

    Myslím, že je fakt rozdíl mezi "seřezáním" a nějakým tím výchovným plácnutím po zadku. Hlídávám kamarádce tříletou dcerku - je takový ten hyperaktivní typ, co umí nesnesitelně zlobit a zkouší, co ten dospělý vydrží, kdy mu rupnou nervy. Kamarádka to s ní, obávám se, moc neumí - je taky zastánkyně tzv. "liberální" výchovy, ale to dítě se jí úplně vymyká z rukou. Nějaké rozumné vysvětlování, že to a to by neměla a proč, to na ni vůbec neplatí. Ale když ji třeba odtrhnu od nějaké životu nebezpečné činnosti a plácnu ji přitom přes zadek, tak ví moc dobře, že zašla moc daleko. Je zajímavé, že když je u mě, tak zdaleka tolik nezlobí jako když je se svou vlastní mámou. Jsem snad proto nějaká tyranka?

    superkarma: 0 03.03.2004, 11:13:52
  15. avatar
    [22] Lenice [*]

    já dostala pořádně nařezáno jen párkrát - jednou nás honil táta po bytě s páskem, když jsme rozbili obrovskou skleněnou výplň do dveří a nebyli jsme se schopni s bráchou přiznat, kdo že to teda udělal a jak. A jednou mě máma seřezala cvičkou , protože jsem na Silvestra jako jedenáctiletá přišla domů asi až v osm, ačkoliv jsem slíbila, že budu ve tři doma a nemyslím si, že jsem agresivní, prckovi dám občas do plen jen tak jednu, když mu třikrát řeknu, že nemá něco dělat a on schválně zkouší, jestli na tom budu trvat nebo ne

    superkarma: 0 03.03.2004, 11:02:57
  16. avatar
    [21] danca79 [*]

    Naši mě ani bráchu nikdy nijak zvlášť nebili, pamatuju si snad akorát jednou nebo dvakrát že mamča poslala taťku ať nám dá plácačkou na mouchy. Zato babička nás třískala pořádně. Facky fakt jen litaly, a na chatě měla "bužírku", takovej ten gumovej proutek kterym to děsně bolí. Pamatuju si jak mě a sestřence nabouchala když kulhal pes, kterýho jsme předtím vozily v kočárku, no a i když se ukázalo že pes simuloval aby měl pozornost, tak se nám nikdy neomluvila. To mě štve dodnes, že nás byla schopná seřezat nebo zfackovat za něco za co jsme ani jeden nemohli a i když to vyšlo najevo, nikdy neuznala svoji chybu. A pak jako staší mě hodně mrzelo že nadržuje bráchovi. Já dostala pár facek a ještě se se mnou třeba tři dny nebavila dokud jsem se neomluvila a to samý měla sestřenka, ale brácha byl prostě jednička. Taky dostal, ale za pár minut už v koutě tajně chroustal čokoládu.

    superkarma: 0 03.03.2004, 10:58:21
  17. avatar
    [20] Kelly [*]

    Nedokážu si představit, že bych svého syna seřezala (snad i proto, že vím, co to je a vím, že to dnes mé rodiče mrzí). A ono vlastně nebyl nikdy ani důvod. Jsme moc velcí kamarádi, chodíme spolu nakupovat, nadlábnout se do "mekáče", sledujeme spolu filmy i sportovní přenosy, probíráme spolu jeho lásky. Problémy si spolu probereme a vysvětlíme, binec uklízíme spolu. Nikdy jsem neměla důvod jej fyzicky trestat. Rodičovské domluvy si bere k srdci a respektuje je. Je to moje . V posledních měsících mi začíná mou mateřskou lásku vracet. Sám od sebe umyje nádobí, zajde nakoupit i když je venku "slota", pomáhá s úklidem, je šťasten, když může rodičům uvařit kafe.
    Jsme na sebe pevně fixováni a je to můj nejlepší mužský v mém životě. Prostě dar od Boha!
    Doufám jen, že mu to nadšení vydrží.

    superkarma: 0 03.03.2004, 10:46:13
  18. avatar
    [19] lightblue [*]

    Paluška: u nás to bylo úplně stejně. Vždycky pohlavek od táty, nebo mi stačilo zvýšení jeho hlasu.

    superkarma: 0 03.03.2004, 10:42:41
  19. avatar
    [17] Kocicka [*]

    jasně babičky a dědečkové jsou příšerný Sabotéři!!!

    superkarma: 0 03.03.2004, 10:29:25
  20. avatar
    [16] Léthé [*]

    "Ohýbataj ma mamko,dokaď jsem já Janko"....neb škoda každé rány,která padne vedle.
    Podle mě děti mají vychovávat rodiče,úloha babiček je tu výchovu sabotovat

    superkarma: 0 03.03.2004, 09:54:11
  21. avatar
    [14] deti [*]

    Já jsem doma byla bita skoro za všechno.Dokonce jsem nesměla v 1 a 2. třídě přinést žádnou dvojku,jinak jsem dostala černým páskem.Dnes rodiče tvrdí,že si vymýšlím.Teď,kdyz jsem dospělá a sama mám děti,tak jsem slabá,zakřiknutá a všecho se strašně bojím,ale nelžu a nekradu a nejsem agresivní.Své děti vůbec nebiji.Když někdy venku vidím,jak nějaké maminy zbijí své děti,tak se úplně rozklepu a hned mozek se vrací o několik let zpět a jsem potom na celý večer rozladěná.Dokonce,jak jsem byla těhotná,tak jsem se v noci budila s brekem,protože se mi promítaly různé situace,když jsem já nebo moje ségra byly bity za nějakou kravinu.S rodiči se scházíme,ale jistým způsobem je nenavidím.Myslím,že to je otázka času,kdy na ně úplně zapoměnu.Mám totiž skvělého manžela,děti a docela dobrou tchýni.

    superkarma: 0 03.03.2004, 09:38:17
  22. avatar
    [13] Ladia [*]

    šája 4.: vidím to úplně stejně

    superkarma: 0 03.03.2004, 09:03:30
  23. avatar
    [11] šája [*]

    pohodarka: Taky jsem byla bita, i když naši dnes s oblibou tvrdí, že se nás nikdy ani nedotkli jenže já si tátův nástroj zvaný "trestátko" dost živě pamatuju. A taky jsem vždy věděla, proč jsem dostala. Stejně vychovávám své děti, protože si myslím, že já jsem vychovaná dobře. Nekradu, nejsem agresivní... mám slušné vzdělání a žiju normální život.
    Fiona: Mámino zarputilé mlčení jsem taky nesnášela. A můj starší skoro šestiletý, když se zlobím, vždycky přijde a "maminko, ještě se se mnou nebavíš?" a je vidět, jak je mu to líto a jak by raději ten pohlavek

    superkarma: 0 03.03.2004, 08:38:50
  24. avatar
    [10] alko [*]

    Dcera byla jako malá extrémně vzteklá a po domluvách a opakovaném vyhrožování, že dostane na zadek, občas ten výprask dostala. Ale vždycky jen na zadek, nefackovala jsem ji ani nepohlavkovala. Jednou, to jí bylo asi 15 let, na trajmvajové zastávce plné lidí na mě byla hrozně hubatá. Zase jsem ji vyhrožovala, ať toho nechá nebo dostane... A když opakovala ať ji tedy uhodím, tak jsem se přestala ohlížet na okolí a tu facku ji vlepila. Nebyla velká, ale seděla a dcera po ní doslova oněměla.

    superkarma: 0 03.03.2004, 08:32:16
  25. avatar
    [9] pohodarka [*]

    taky jsem parkrat schytla, i poradny vyprask a vzdy jsem moooc dobre vedela proc a taky si myslim, ze nejsem zadny vyvrhel spolecnosti, ukradla jsem neco jen dvakrat a to jsem byla hodne mala a nelzu a agresivni jsem jen na sveho bratra

    superkarma: 0 03.03.2004, 08:22:46
  26. avatar
    [7] mam-ča [*]

    Mám tři kluky, dnes už dospělé, a přiznám se, že občas výprask dostali. Zásadně jsem neřešila žalování, protože bych se stejně nedobrala pravdy. Prostě jsem jim vyprášila kaťata všem a oni si své spory pak řešili sami mezi sebou. Pokud jsem některému z nich naplácala individuálně, vždycky věděl za co a chápal, že i máma má jen jedny nervy, a že překročil příslušné hranice.
    Jinak domluvy nesnášejí dodnes, dle jejich vlastních slov, by raději drželi pár facek.

    superkarma: 0 03.03.2004, 08:09:23
  27. avatar
    [4] šája [*]

    Vivian: Nebudu se do tebe pouštět, protože jako bezdětná jsem měla stejné ideály - nikdy nebudu tlouct své dítě.....
    Jenže teď je to jinak. Ano, přiznám se, jsem z těch, kdo občas neví jak dál a vypění. A jsem zastáncem toho, že lepší jeden pohlavek než půlhodinová přednáška, kterou nikdo neposlouchá a pokud ano, stejně si z ní nic nedělá..... nebo jí případně ještě nerozumí.
    Aby bylo jasno, netluču děti jen tak. Za co ale starší dostane vždy - za vědomé ubližování ostatním... A malá zatím dostala jen přes prsty....když je strkala kam neměla (mně do očí)

    superkarma: 0 03.03.2004, 06:47:06
  28. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    Ja dostavala vareckou, zvlastni je, ze exekutorkou byla taky mamka . Rekla bych ale, ze se to neminulo ucinkem, protoze jsem se bala rany jako cert krize, takze jsem si davala vetsi pozor. Problem vychovy v USA a Kanade....minuly mesic bylo po dlouhe dobe zakazu v Kanade uzakoneno to, ze rodic ma pravo placnout dite po zadku, je to limitovane do veku snad 12ti let, presne si to nepamatuju. Holt tady se nejen neplaca, ale ani nijak vyrazne nedomlouva, deti vetsinou nemaji zadna pravidla a jsou zvykle na to, ze at udelaji cokoliv, nenesou za nic nasledky. Agresivita deti a teenagers narusta takovou merou, ze to je az strasidelne. Take totalni absence soucitu, pomoci slabsim, atd. Priblbla a nasili plna TV a filmova tvorba tomu rozhodne neprida. Pokud clovek narazi na rodinu s milymi a slusne vychovanymi detmi (jsou tu taky, to bych jim zase krivdila), je to jako maly zazrak. Ja mela se synkem stesti, ne, ze bych mela az takove vychovne schopnosti, on byl ale strasne mily a pohodovy, takze jsem nikdy nemusela resit drasticke situace a podobne problemy. Jo, jeste se mi otvira kudla v kapse, kdyz vidim rodice, jak nechaji male deti si hrat se zviraty zpusobem, ktery se rovna skoro muceni a jeste se tomu smeji a jsou na rabijackeho potomka pysni .

    superkarma: 0 03.03.2004, 04:42:37
  29. avatar
    [2] Vivian [*]

    Suzanne: já bych svoje děcka nikdy bít nechtěla. I ty tzv. výchovné rány mi připadají jako zbytečné, protože si myslím, že to jde řešit jinak a že rodič tou fackou či pohlavkem dává najevo, že neví jak dál a prostě vypění.
    Já jsem byla v dětství taky bita, ale asi jako většina dětí v té době. Taky to většinou bolelo, většinou nás pohlavkovala máma, která nebyla takový flegmatik jako táta, ale nedovedu dost dobře objektivně posoudit, zda by svého cíle dosáhla třeba i tím, kdyby nám namísto facek vysvětlila proč to či ono nesmíme dělat.
    Ne vždy je to nejrychlejší řešení taky řešením nejlepším.
    To říkám z pozice bezdětné ženy. Kdyby se do mě chtěl třeba zase někdo pustit...

    superkarma: 0 03.03.2004, 01:04:24
  30. avatar
    [1] Suzanne [*]

    No a teď babo raď... Já osobně svoje dítě nebiju, bral by to jako děsnou křivdu. Ale v jeho dvanácti na něj platí věta - myslím to vážně. Pánbůh dej, ať nám to vydrží ještě dlouho. Když byl menší, občas jsem mu lepanec dala, ale spíš tak - aby věděl, a ne, aby ho to bolelo. A když jsem náhodou dala víc, tak mě to pak strašně mrzelo, protože jsem cítila, že je to spíš tím, že jsem nešťastná (měla jsem vztah v háji) a vypěnila jsem.
    Ale tresty jsou strašně individuální věc!!! ...obecně věřím tomu, že kdo je v dětství bit (myslím opravdu BIT), bude v dospělosti taky rozdávat rány, pokud si to pracně nesrovná v hlavě. A to si srovná málokdo.

    superkarma: 0 03.03.2004, 00:49:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme