Tato mladá rebelka, od srpna letošního roku i šťastná maminka, mi byla odjakživa sympatická. A to i přes bulvárem přikrmované všechny její skandály a úlety. Kdo z nás byl za mlada jiný? Na ni je jen víc vidět.

Agátu Hanychovou osobně neznám, zato jsem dobře znala jejího dědečka, prof. Václava Žilku, známého českého flétnistu, pedagoga, který se dlouhá léta věnoval vedení zábavné školy hrou, nazvané Dřevěná píšťalka, vyučoval dechovou gymnastiku pro léčbu astmatu, a jen tak pro zajímavost, je také autorem známé znělky rozhlasového večerníčku pro děti – Hajaja.

Takový chytrý a vzdělaný člověk přece nemůže mít hloupou vnučku, potažmo, když Agátka patřila k jeho nejoblíbenějším... Nemýlila jsem se.

oblibena

Rozhovor jsme dělaly u Agáty doma, v krásném, nedávno zrekonstruovaném domě, kousek za Prahou. Požádala mě, abych nefotila, ale já tam stejně nejela kvůli focení, ale hlavně kvůli rozhovoru. Ještě jsem ani nestačila usednout na židli, když se mě zeptala:
Zrovna jsem upekla bábovku, dáte si? Je to recept od babičky, strašně jednoduchý.

Dala jsem si. Byla ještě teplá. Pak odběhla do pokojíčku pro synka Kryšpína, který se právě vzbudil a měl hlad.
Nevadí vám, když budu u toho kojit?

Samozřejmě, že nevadí… A tak zatímco malý bumbal mlíčko a já se nacpávala bábovkou, Agáta odpovídala na moje otázky.

Agáto, chtěla bych, aby byl náš rozhovor trochu jiný, než na jaké jsou všichni zvyklí. Já vím, že středobodem zájmu médií je nyní váš syn, ale když dovolíte, já bych začala pro změnu vzpomínkou na jeho pradědečka, Václava Žilku, kterého zmiňuju už v úvodu. Určitě by měl z pravnuka radost.
To určitě, to by měl. Ale počkejte, já vám něco přinesu.

A zase odběhne i s malým u prsu do vedlejšího pokoje, odkud za chvilku přinese v rámečku fotografii, na které je jako malá se svým dědečkem.
Ta fotografie mi visí v ložnici nad postelí, mám ji moc ráda. Ale nemyslete si, děda byl také velký pedant. Všichni moji bratranci a sestřenice na něho hrozně nadávali, ale já jsem byla takový jeho největší oblíbenec. Říkal mi, že jsem ze všech dětí ve hře na flétnu nejnadanější, ale po tom, co jsem dala asi ve svých dvanácti letech flétnu sežrat psovi, tak nade mnou zlomil hůl, už jsem k němu na hodiny docházet nemusela. Vím ale, že mu to bylo moc líto, chtěl ze mě mít flétnistku.

agata

Agátka s dědečkem, Prof. Václavem Žilkou

A umíte ještě hrát na flétnu?
Umím, flétnu mám i doma a zahraju na ni cokoliv. My třeba každé Vánoce hrajeme společně celá rodina u stromečku na flétnu. Umíme na ni všichni a těší nás, že nás to děda naučil.

Když jste byla malá, tak jste bydleli celá rodina pohromadě s dědečkem i babičkou?
Ne, to ne, ale děda s babičkou bydleli kousek od nás, asi 50 metrů, v podstatě nám hodně pomáhali, protože máma ještě chodila do školy, když jsem se jí narodila. Takže já jsem je měla skoro jako druhé rodiče.

Maminka vás měla ještě na studiích?
Ano, v posledním ročníku na DAMU, říkala, že se učila ještě na porodním sále. Já jsem ráda, že tohle mě minulo, že mám Kryšpína normálně.  

I když to zřejmě každý ví, jen pro pořádek, vaší matkou je herečka Veronika Žilková, otcem reklamní režisér Jiří Hanych. Kdy jste si poprvé uvědomila, že vaše maminka je známá herečka?
Asi už ve školce, kdy mě štvalo, že si všichni chodí za mámou pro podpis, a za mnou nikdo. Mohly mi být asi tak čtyři, když jsem jí řekla, že za mnou budou taky jednou chodit. (smích)

A je to tady.
A je to tady.

Jaká jste byla jako malá holčička?
Strašlivě zlobivá. Všichni mi vždycky říkali: Počkej, ono se ti to jednou na dětech vrátí. Musím to zaklepat, mám velice hodného chlapečka. Ale fakt jsem hodně zlobila, protože jsem byla nejstarší, šikanovala jsem svoje mladší sourozence a podobné věci.

zlobivaholka

zlobivá holka

Kolik vás vlastně bylo dětí?
Pět.

To je početná rodina. Plánujete i vy do budoucna tolik dětí?
Určitě bych chtěla do budoucna hodně dětí, mám ráda velkou rodinu. Miluju svoje sourozence a vážím si toho, že nám máma dopřála, že nás bylo tolik. To samé chci dopřát i Kryšpínovi. I když jsem ze začátku říkala, že to bude jedináček, tak v žádném případě. Musí mít bráchy a ségry, musí zažít to, co jsem zažila já, protože mít velkou rodinu, to je to nejhezčí.

Vy jste všichni věřící, viďte?
Ano, jsme.

Myslíte, že i to ovlivnilo počet dětí ve vaší rodině?
Já si myslím, že tím to není. My jsme sice všichni věřící, ale nejsme až takoví ti ortodoxní, normálně bereme antikoncepci. (smích) Prostě se nám líbí mít velkou rodinu a hodně dětí.

veronikaS maminkou Veronikou máte očividně hezký vztah. Vždycky byl takový?
Co si pamatuju, tak s mámou jsme opravdu nejlepší kámošky. Vždycky jsem jí všechno říkala, a kdyby to bylo něco, co by máma slyšet neměla, tak jsme měly takovou hru, že to říkám Veronice – a Veronika se na mě nezlobila. Máma by se zlobila.

To je fajn hra... Byly jste jako kamarádky, ale vaše maminka byla přitom vychovávána dost přísně.
Ale to my taky, mlátila nás jako žito. (smích) Nemyslete si, že nám neuměla dát pořádně na zadek. Ale stejně, ten náš vztah je takový... já prostě nevím, čím to je, jak to udělala, ale doufám, že jednou budu Kryšpínkovi stejnou mámou, jako je ona. Protože kdyby každý miloval svoji mámu tak, jako miluji já tu moji, bylo by to všechno v životě jednodušší.

Díváte se na svoji mámu v televizi?
Ne, vůbec. Nemám potřebu, vídám ji ve skutečnosti. Ona se na mě v televizi také nedívá. Raději se spolu sejdeme třeba na zahrádce, bydlíme jen 2 km od sebe. 

Jste velmi pracovitá a ctižádostivá, množná ale někdo řekne, no jo, dcera Žilkové, té se to žije.
Od osmnácti let se živím sama, na všechno jsem si vydělala sama, i tady na ten barák.

Takže žádné „Mami, dej!“?
Já jsem už od patnácti nedostávala ani žádné kapesné, protože jsem už měla svoje vlastní přehlídky, ale samozřejmě, že kdybych měla nějaký problém, tak mi máma půjčí. Ale my jsme nikdy neměli v rodině: „Mami dej,“ když už tak: „Mami, půjč.“

Ale přiznejte si, že jako dcera Žilkové to máte v mnohém jednodušší.
To si nemyslím. Třeba zrovna při volbě Miss mi to uškodilo. Hned po vyhlášení se začalo psát, že mi máma tu korunku koupila, na což já vždycky říkám, že kdyby mi máma něco kupovala, tak mi nekoupí třetí místo, ale první.

Vy jste byla zvolena vicemiss České republiky 2005, viďte?
Ano, tam se to u mě tehdy jakoby všechno nastartovalo. A i když se o mně všude psalo jako o dceři Veroniky Žilkové, nemyslím, že by mi to nějak pozitivně pomohlo.

patnact

v době volby Miss 2005

Kolik je vám vlastně let?
Je mi 26, ale všude říkám 22. (smích)

Aha, nevím, proč si pořád myslím, že je vám míň, až teď mi to nějak nesedělo s tou volbou Miss. Tím pádem jste mi zcela vyvrátila další otázku, když jsem se chtěla zeptat, proč jste se rozhodla mít miminko tak brzy. Ale ono těch 26 let, to není zas tak brzy, to je tak akorát.
Ano, to je tak akorát. I když třeba řada mých kolegyň ještě žádné děti nemá ani neplánuje. Čekají do 35, aby si nezkazily kariéru, ale jsou pěkně pitomé.

Pak už může být také pozdě.
Přesně. Může být pozdě a mohou mít spoustu problémů.

U vás to byla také taková mediální smršť. Jednou je těhotná, pak zase ne, pak zase ano…
No, já chtěla dítě už od osmnácti, ale pořád jsem nevěděla s kým. (smích) Zkoušela jsem... a naštěstí to vyšlo právě s Mirkem. (pozn. red.: fotbalista Miroslav Dopita)

sesynem

se synkem Kryšpínkem

Jak jste se spolu seznámili?
S Mirkem jsem se poznala vloni, 16. října. Šly jsme tehdy s mojí kamarádkou do baru, jak se říká, lovit (smích), a přesně ten samý den měla moje máma narozeniny. Říkala mi pak, že chvilku po tom, co jsme odešly, tak se podívala nahoru k nebi a řekla: „Dědo, už jí konečně někoho najdi.“ A já jsem HO toho 16. října potkala a 30. října jsem už byla i těhotná.

To je fofr. Ale doufám, že je s vámi z lásky, ne z povinnosti. (smích)
To doufám také. (smích) Ale víte co, já jsem měla těch partnerů hodně, a jsem šťastná, že zrovna s tímhle se mi podařilo otěhotnět.

Myslíte, že je to ten pravý?
Určitě je to ten pravý!

smireckem

určitě je to ten pravý!

Vy dáváte ve vaší rodině dětem taková hodně zvláštní, až atypická jména. Kordulka, Kryšpín... proč?
Protože nechceme, aby ve školce byli dva Kryšpínové, nebo ve škole dvě Kordulky. (smích)

Agáto, od vašeho porodu už sice uplynul nějaký čas, ale nechtěla jsem se na vás vrhnout hned poté jako ostatní. Takže zpětně, jaký byl porod? 
Tak porod byl samozřejmě bolestivější, a ty, co mi říkaly, že to nebolí, tak pěkně lhaly. Ale dá se to vydržet. Já jsem měla navíc epidurál.

Vy jste měla epidurální anestezii?
Ano, a myslím si, že nedat si to je bláznovství. Proč bych se měla zbytečně trápit bolestí, když už existují tišící prostředky proti bolesti? Rozhodně jsem pro epidurál a všem budoucím maminkám ho vřele doporučuji.

Z médií jsem se dozvěděla, že teď někdy budete Kryšpínka křtít.
Ano, tady kousek v lese, v takové malé kapličce.

Vy jste také pokřtěná?
Ano, já jsem byla i u svatého přijímání i u biřmování.

Kdybyste teď měla sestavit žebříček priorit, tak na prvním místě bude určitě Kryšpínek.
Ne, na prvním místě je celá moje rodina. Nemám to tak, kdo je první, kdo druhý. Samozřejmě, že Kryšpínka strašně miluju, je malinký, potřebuje mě nejvíc, ale já mám celou tu svoji rodinu ráda stejně.

A co „pracovní rodina“? Zeptám se vás, na co se ptám při rozhovorech často. Myslíte, že lze mít ve vaší branži opravdové přátele?
Pracovní rodina není. Myslím, že v této branži nemůžete mít opravdové přátele, a pokud se to někomu podaří, tak mu to přeju, tak má velké štěstí.

Jak se vyrovnáváte s pomluvami a závistí?
Pomluvy neřeším a závist... co k tomu říct. Já se s lidmi moc nebavím, já se bavím se svojí rodinou, mně jsou ti ostatní lidi tak trošku jedno.

postava

Agátě je co závidět, je opravdu krásná

Vy jste ještě na mateřské, ale přitom už pracujete, viďte?
Na mateřské. (smích) Já jsem pracovala už 14 dní po porodu, v podstatě jsem si domlouvala focení už v porodnici. Třeba smlouvu na kalendář jsem podepisovala v 6 měsíci těhotenství, a to jsem té firmě říkala: „A jste vy normální? Vy si myslíte, že měsíc po porodu budu moct fotit v plavkách?“ Ale oni to riskli, já jsem porodila, tak ten týden jsem si odpočinula, a pak už jsem se zase pomalu vrátila.

Kdo vám pomáhá s Kryšpínkem, když pracujete, kdo hlídá?
Já mám chůvu, která se starala už i o Kordulku. Je to taková naše rodinná chůva, bývalá zdravotní sestra. A taky máma občas pomůže.

Máte také svoji modellingovou agenturu a obchod, jak to stíháte?
Tak tu agenturu už vede de facto moje kamarádka, a v obchodě mi pomáhá ještě i moje babička. A to je jí už 85 let.

obchod

ve svém obchodě

Vy neumíte odpočívat.
Neumím a ani nechci. Já myslím, že život je moc krátký na to, abych ho proležela v posteli. Chci si ho užít.

Nedá mi, abych nezmínila soutěžní pořad o vaření – Čápi s mákem. Ať mi ostatní spoluúčinkující prominou, ale vy jediná jste mi tam připadala normální.  A to nejenom mně, co vím.
No, to mi trošku pokazilo tu moji rebelskou image, na kterou si hraju. Ukázalo se, jaká vlastně ve skutečnosti jsem, za což nejsem ale vůbec ráda. (smích) Ne, dělám si legraci, ale spoustu lidí tam opravdu poznalo, jaká jsem doopravdy, na rozdíl, a to já klidně řeknu - od těch kravek, co tam byly.

Agáto, myslíte, že my dvě spolu najdeme něco, co ještě o vás nebylo nikde řečeno, co byste třeba řekla jen pro Ženu-in? Něco úplně nového?
Tak můžu vám třeba prozradit, co ještě nikdo neví, a to, že druhé křticí jméno Kryšpínka bude Romeo.

Romeo? Jako podle velké lásky?
Ne, on se tak měl chudák i jmenovat,  a nebo ještě Angelo, ale já jsem to ještě na porodním sále škrtla. Celou dobu jsem tomu svému břichu říkala Kryšpíne, ale pak jsem neměla poslední dva měsíce co na práci, tak jsem začala vymýšlet takovéhle kraviny a pohrávat si se jmény. Naštěstí  jsem zůstala u Kryšpína. A Kryšpín je jen jeden.

A jedna je i Agáta Hanychová. Holka s upřímným a velkým srdcem pro celou její rodinu.

uprimna

 

(A také peče dobrou bábovku. ) Nejen se mnou, ale i se čtenářkami Ženy-in se podělí o recept od její babičky Oli.

recept

jednoduchý recept od babičky Oli

Foto: archiv Agáty Hanychové

Čtěte také:

 

Reklama