Novinky

Aesinka: Spaní – oh, mé oblíbené téma!

Poslední spavý příspěvek je od čtenářky s nickem Aesinka, které jsme se tématem trefili do vkusu a ona nám za to mimo jiné posílá i zajímavou inspiraci ze snu.

Dobrý den,
posílám něco k tématu o spánku.
Spaní – oh, mé oblíbené téma! Spím ráda, ale s délkou spánku to nepřeháním. Jsem spíše noční tvor, nejlépe se mi přemýšlí v noci, a tak když nechodím do práce, uléhám okolo 1 v noci (nebo ráno?), či později, vstávám okolo půl deváté. Když chodím do práce, jdu spát do půlnoci a vstávám o čtvrt na sedm. (Přes den usínám jen tehdy, jsem-li nemocná, a to většinou u hrníčku s kafíčkem, a tak na hodinku.)

V noci se téměř nebudím, jen někdy si potřebuju odskočit. Zato moc klidně zrovna nespím, od malička se převaluju, kopu, trhám… co? Prostěradla. Od jisté doby je nepoužívám, protože mé noční řádění nevydrží, místo nich pokládám na matraci staré deky nebo silnější přehozy. Stejně je po čase roztrhám…

Nejraději spím u otevřeného okna, a to za každého počasí. Jen v zimě ho musím zavřít. Nemám ráda na spaní horko, to spíš chladněji, však mě péřová duchna dobře zahřeje!

Sny si většinou pamatuju. Však taky kolikrát jsem ve snu zachránila svět! J Sny mám akční, plné zápletek, tajemství, strašidel, a velmi častou jsou mou motivací při psaní povídek. Někdy jsou akční až moc, takže se hrůzou vzbudím, vymyslím si lepší konec, znovu usnu – a leckdy se podaří, že se opravdu konec změní v ten můj vymyšlený! Občas se mi zdají sny, které se mi už zdály, a já si na to ve snu vzpomenu a jásám, že dál už to znám.

Od května nespím sama, protože jsme si pořídili ke starší kočičce dvě koťátka a ty si oblíbily na spaní mou postel. A tak se v noci přikradou, přitulí se, zavrní mi a spíme dál. Moc hezky se mi u jejich vrnění usíná!

Tady je malá ukázka toho, co se dá vytvořit podle inspirace ze snu.

Pomozte mi, pane doktore!

Tma. Těžká tma. Přetěžká tak, až se nedá dýchat. Dunivé rány. Nemůžu se hnout, celé tělo mi snad ochrnulo. Co je to za dunění? Proč nepřestanou?! Vždyť mi praskne hlava! Dost!

Najednou je ticho. Možná se mi to jen zdálo. Nebo mi pulsovala krev v rozbolavěné hlavě. Bolí opravdu šíleně! Podařilo se mi pohnout malíčkem. Brní mi ruce. Teď je sevřu v pěst. Strnulost polevuje. Ještě chvíli ležet, jsem hrozně unavená. Práce bude muset počkat, pracovala jsem naplno a teď jsem asi nemocná. Proč mi neotevřou okno? Nemůžu dýchat! Zase na vše sama, nikdo mi nepomůže. Musím vstát a otevřít ho. Asi všichni spí.

Co to?! Kde to jsem? Vždyť se skoro nemůžu hnout! Kudy ven? Haló, slyšíte mě někdo?! Neslyší… Snad se to dá někde otevřít… Ohmatám zdi… Proč na mě naházeli ty kartičky? Zní to jako dřevo. A co to mám na sobě? To přece není noční košile!

Bože, já jsem snad v rakvi! To ne, otevřete mi! Prosím, vždyť žiju! Chci ven! Copak neslyšíte, jak buším?! Pěsti mám jako v ohni. Bolí to. Tak už mě pusťte. Prosím… nemůžu dýchat, dělá se mi zle… pokrývá mě studený pot…

 Posadila se a otřela si čelo. Ale pocit ledového potu zůstal. Zase ta šílená představa, co ji neustále pronásleduje. Každý den, rok za rokem, už ani neví, kdy to začalo. Děsí ji to. Nemůže se soustředit na nic jiného. Nic ji taky nebaví. Má tolik zájmů, ale co s tím, když ji svírá děsivá představa vlastní smrti? Trvá to dlouho. Moc dlouho. Musí s tím něco udělat.

„A říkáte, že už to trvá několik let?“ promnul si muž bradu. „Měla jste přijít dřív, musí to být trápení!“

„To je,“ přisvědčila bledá mladá žena sedící v pohodlném křesílku naproti jeho stolu. „Víte, ničí mě to.“

„Chápu,“ pokusil se psychiatr o chápavý obličej. „Smrt děsí mnoho lidí. Podvědomě se jí taky bojíte. Bude to běh na dlouhou trať, ale určitě s tím něco uděláme. Budete chodit pravidelně na terapie a uvidíte, že bude lépe. Udělám pro to vše.“

„Chcete říci, že mám naději?“ zahořela jí očka nadějí a obličej se najednou zdál dětsky dychtivý.

„Určitě,“ usmál se psychiatr, tentokrát upřímně. Kdo by odolal té dětské radosti, co jí září z očí?

„Chcete říci, že opravdu budu zase normálně žít?“ ptala se ještě dychtivěji.

„Jistě, když se zbavíte svých těžkých můr, není důvod nezačít znovu s radostí žít.“

„Děkuji vám, pane doktore. Jsem vám neskonale vděčná. Opravdu. Tolik let trápení… Jste zlatý člověk.“ V oku se jí zatřpytila slza.

„Ale no tak…“ bránil se chvále, ale musel si přiznat, že krmila jeho ješitnost, tahle křehká světlovlasá mladá žena.

„Přijďte zase příští středu, do té doby připravím plán terapie,“ dal najevo, že sezení je u konce.

„Ještě jednou vám moc děkuji, pane doktore,“ zvedla se dívka z křesla. „Nashle příští středu.“

Díval se na její útlou postavu, jak míří ke dveřím. Chtěl říci, ať pošle sestru, ale ústa mu zůstala němá. Dívka zmlhovatěla, vstoupila do zavřených dveří a zmizela.

Aesinka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

________________

To máte fajn, že si pamatujete sny. Ovšem až takové hororové  - to by bylo i na knihu.
Děkuji za Váš obsáhlý a zajímavý příspěvek, přeji sladké sny – a pozor, ať nezalehnete ta koťátka.
Saša

Téma 23. srpna: Spánek

  • Spíte rády?
  • Jak dlouho?
  • Zdřímnete si i přes den?
  • Jak se vám ráno vstává?
  • A jak se vám večer uléhá?
  • Budíte se v noci ve spánku?
    Z jakého důvodu nejčastěji?
  • Hážete sebou ve spaní?
  • Chodíte v noci čím dál častěji na záchod?
  • Pamatujete si sny?
    Napište nám nějaký svůj krásný (i špatný) sen
  • Má na váš spánek vliv momentální nálady? (starosti, radosti, smutek…)
  • Má na váš spánek vliv počasí? (horko, zima)
  • Má na váš spánek vliv, s kým spíte :)

Spánek je téma široké. Doufám, že jste se na dnešek dobře vyspaly (anebo taky ne) tak nám o tom napište
redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z vás čeká pěkný dárek: Vlasová kosmetika Ryor

darekryorvlaskosmetika

   
23.08.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [7] Aesinka [*]

    marde — #6 Ani ne. Vybírám jen ty skutečně pevné. :)))

    superkarma: 0 26.08.2013, 12:02:42
  2. avatar
    [6] marde [*]

    To musí být velká spotřeba přehozůSml16

    1. na komentář reaguje Aesinka — #7
    superkarma: 0 26.08.2013, 07:00:18
  3. [5] Aesinka [*]

    monkee — #2 Děkuji. Sml16

    superkarma: 0 23.08.2013, 23:24:48
  4. [4] Aesinka [*]

    samecka — #1 Většinou ne. Dvě povídky mi vyšly v Ikarii, probojovaly se tehdy do finále soutěže. Ikarie už nevychází. Další dvě povídky mám v Jinosvětech a teď by mi měly vyjít další dvě, co uspěly v Ceně Karla Čapka. K publikaci povídky nikam neposílám a nenabízím. Jen pár jich mám na svých webových stránkách.

    superkarma: 0 23.08.2013, 23:24:11
  5. [3] Aesinka [*]

    Saša: Díky, ale koťata nezalehnu, mám léta praxe! Sml30Kupodivu s koťatama spím daleko klidněji, než jindy, takže za dlouhé roky, kdy jsme nějaké prcky odchovávali, se mi nikdy žádná taková příhoda se zalehnutím nepřihodila. Kdysi jsem měla kočičku Mášu, co se mnou spávala, vždy do mě v noci cvrnkla čumákem, já se posunula a ona si lehla a spala. No a pak měla koťata, byli to prcci, ještě ani neviděli, sotva pár dnů jim bylo. Jednou v noci do mě cvrnkla, já se ve spánku posunula... a vzbudila jsem se za nějakou dobu na to. Kočka nikde, jen jsem vedle sebe měla naskládaná všechna koťata... To byla asi jediná noc v životě, kdy jsem se ani nepohnula. Sml30 Mášenka se vrátila ráno, vzbudila mě, nakojila u mě koťata, teprve pak si je odnesla do pelíšku...

    superkarma: 0 23.08.2013, 23:20:06
  6. avatar
    [2] monkee [*]

    Pěkná povídka.Sml67

    1. na komentář reaguje Aesinka — #5
    superkarma: 0 23.08.2013, 21:29:42
  7. avatar
    [1] samecka [*]

    publikuješ to?

    1. na komentář reaguje Aesinka — #4
    superkarma: 0 23.08.2013, 20:19:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme