Cestování

Aerofobička nebo obyčejná hysterka?

Někdo létá vášnivě rád, jiný usedá do letadla pouze proto, že jinak se na služebku či dovolenou nedostane. Třetí skupinu tvoří lidé, kteří by do letadla nesedli ani za milion…

fear

Patřím k té čtvrté: Létám a hrozně trpím!

Cesta letadlem, zejména ta mnohahodinová napříč kontinenty přes oceány a s několika přestupy = těžký stres a adrenalin hodný cesty do vesmíru. Přesto ji každý rok ve stejnou dobu absolvuji, neboť touha poznat cizí kraje a užít si exotickou dovolenou je silnější, než panický strach.

Nebylo tomu tak vždycky….

Patřila jsem k té druhé skupině: Létala jsem na dovolenou. Nejdřív po jižní Evropě, potom na Kanáry a také do Egypta. Dokonce jsem bez bázně a hany doletěla a přiletěla i z dalekého Thajska.

A ještě na Kubu… nikoliv bohužel už z Kuby!

Letěli jsme zrovna nad Bermudským trojúhelníkem, když se letadlo dostalo do neskutečně silných turbulencí. Při otřesu se převrátil vozík, na kterém vozí palubní personál občerstvení. Třískot skla a porcelánu mě šíleně vyděsil: Vždyť při jejich konstrukci se předpokládá, že „normální“ turbulence vozík ustojí! Přítel mě sice ujišťoval, že zažil kdysi nad Atlantikem situaci mnohem horší, kdy nádobí lítalo až ke stropu… Ovšem v mém mozku se zrodila jedna velká fobie.

Od té doby mně stačí, aby se letadlo lehce zatřáslo…

... a já se po vzoru Pavlovova psa začínám třást s ním. Už už čekám propad, už už se choulím, koušu do ruky, třeštím oči, svírám křečovitě opěrky rukou... A někdy i tiše kvílím. Leckdy mi i vytrysknou slzy (úlevou, když turbulence ustanou), ale především děsivě trpím! Zoufalým zrakem hypnotizuju letušky a letušáky, pokud se zadaří je zahlédnout. Naprosto nechápu poklidně podřimující nebo vesele konverzující pasažéry. Současně jim ovšem strašně závidím a také si vyčítám svou lakotu: Už delší dobu totiž vím, že ČSA pořádá pro nás, aerofobiky, kurzy – ovšem pěkně drahé.

Často totiž hrůzou i vykřiknu!

Většinou v noci, kdy v okénku zahlédnu blesky z bouřky a pak čelím podivným pohledům spolupasažérů, kteří možná nechápou, co dělám v letadle, když bych měla být zavřená v blázinci. Turbulence jsou totiž normální. Ano, vím, ale vysvětlujte mi to…

Alkohol ani v kombinaci s neurolem nezabírá.

Naopak! Cítím se oslabená pro případ nouze - co kdybych musela začít fungovat? Pomáhá mi povídání, pokud možno s někým cizím (přítel kromě doby jídla let prospí). Třeba se sympatickým sousedem. Toužím povídat si s letuškou, ale málokdy lítáme s českým personálem a ten cizí o to moc nestojí.

Před rokem jsem předvedla etudu hodnou zkušené herečky… 

Stalo se to na trase Praha – Paříž v českém letadle prvních pár minut dlouhého putování do Vietnamu. Letadlo nabralo patřičnou výšku, světlýlko s pásy zhaslo a mně se chtělo hrozně moc na záchod. Ve chvíli, kdy jsem si ulevovala, to začalo zčistajasna pořádně házet. V panice jsem nenašla madlo, které jistě v žádném letadle na žádné toaletě nechybí. V tu chvíli jsem neřešila letadlo (nad Prahou přece spadnout nemůže), ale fakt, že nejsem připoutaná! Co když se v malé kabince se spoustou kovových předmětů utluču?

Z posledních sil jsem rozrazila dveře a strašlivě zařvala.

Přispěchala letuška. S profesionálním úsměvem mě oblékla a odvedla na nejbližší sedadlo, kde mě začala neméně profesionálně utěšovat. Když se jí to podařilo, vytáhla jsem svoji vizitku a začala ji zvát (zřejmě v šoku) na svou hodinku krásy... No, odmítla (nedivím se), zato mně později mailem poslala kontakt na výše zmiňovaný kurs.

Když jsem usedla do svého sedadla, dozvěděla jsem se, že můj výkřik se nesl celým malým boeingem. A evidentně v souvislosti s ním z kokpitu vyšel pilot zjistit, co se děje... chudák přítel – zřejmě se za mě strašlivě styděl.

Tímto článkem mu děkuji za trpělivost, kterou se mnou má už asi osm let, kdy mě vyváží do tropů za úžasnými zážitky, které vám poté zprostředkuji formou fotoseriálů. Ty poslední, tentokrát z latinskoamerické Kostariky, vás na našich stránkách již brzy čekají!

Čtěte také:

   
11.04.2016 - Zahraničí - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. avatar
    [14] AmeA [*]

    Ještě jsem neletěla, ale nebojím se Sml58

    superkarma: 0 11.04.2016, 21:54:19
  2. avatar
    [13] SNÍŽEK [*]

    nikdy jsem neletěla a po zhlédnutí havárií letadel bych měla obavy Sml22

    superkarma: 0 11.04.2016, 20:21:46
  3. avatar
    [12] Eva_CZ [*]

    Ja se teda nebojim, jen me silene sere, jak malo mista je letadlech na nohy. Sedet pri dalkovych letech jako skrcenec, trpim a upim!

    superkarma: 0 11.04.2016, 19:09:15
  4. avatar
    [11] lalica [*]

    Já trpím mnoha fobiemi a některé jsem si z části " osedlala" a naučila se s nimi žít. Strach z létání patří mezi ně. Na první let nikdy nezapomenu, dostala jsem jej k padesátinám a letěli jsme do italského Bergama. Samozřejmě jsem použila Neurol, měla jsem připraveny "odhlehčovací" sáčky, žvýkačky, bonbony... Na WC jsem poprvé nechala ve dveřích dva prstíčky, abych tam náhodou nezůstala uvězněná.Od té doby mám za sebou hodně letů, dokonce i dlouhých - Kuba, Dominikány. Bojím se pořád, ale všechny další lety jsem již docela dobře zvládla....

    superkarma: 0 11.04.2016, 18:12:43
  5. avatar
    [10] kareta [*]

    OlgaMarie — #9 já mám velmi lacinou špičku, dnes už mám spotřebu homeopatickou. Sml80 Ani dřív by nás to nezruinovalo, pijeme fakt střídně, problém je v tom, že je v letadle velmi nízká vlhkost a tělo to tam nějak blbě metabolizuje. Prostě je to blbej nápad napít se v letadle vína, nebo nedej bože něčeho silnějšího.

    superkarma: 0 11.04.2016, 12:24:49
  6. avatar
    [9] OlgaMarie [*]

    kareta — #8 V letadle se v ekonomické třídě už nechlastá, myslím si už rok, protože alkohol tam dost podražil.Sml57Sml57

    1. na komentář reaguje kareta — #10
    superkarma: 2 11.04.2016, 11:47:24
  7. avatar
    [8] kareta [*]

    Sml30Sml30velmi tě chápu, také nesnáším létání, ale nikoho dma neukecám na zaoceánskou loď/jízdu autem delší jak 2000km.Sml80 letadle se nechlastá, hrozně to vysušuje, my se jednou upravili během letu na Krétu a nic moc, sebralo nám to den dovolenéSml68

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #9
    superkarma: 0 11.04.2016, 10:24:19
  8. [7] meme [*]

    Jenže paní se dříve nebála a spokojeně si létala. Bát se začala až po pořádných turbulencích. Ted létá, ale má pořádný strach. Možná si vzpomene na tu spoustu filmů o leteckých katastrofách.A na svůj děsivý let z Kuby. A pak stačí i maličká turbulence....

    Ten kurz by nejspíš nebyl od věci. Nebo možná pan potřebuj celkově uklidnit pocuchané nervy. Návštěvy dobrého psychologa či lázněSml16.

    nebo volit jiný způsob dopravy....

    superkarma: 2 11.04.2016, 09:17:16
  9. [6] bobani [*]

    Sml67

    superkarma: 0 11.04.2016, 09:00:37
  10. avatar
    [5] OlgaMarie [*]

    Xkrát jsem si po zážitku ve Frankfurtu říkala, že nepoletím nikam sama, pokud budu muset přestupovat a stejně jsem několikrát potom letěla. Dokonce pro poruchu letadla jsem se dopravovala do Prahy takřka 19 hodin místo 2,5 hodiny. Byla jsi někdy na přepravním pásu z A na B zcela sama při výpadku proudu, kdy 2 minuty trvají věčnost než někde vzadu v tunelu uvidíš světélkovat nouzovým osvětlením halu? Mně po zádech stékal hrůzou čůrek potu a jediné nač jsem myslela, byla otázka, kam jedu, když tu nikdo není. (Že by už do nebe?Sml30) A pak ještě nesvítila informační tabule! To mi pak i hupy letadla připadaly jako pouťová atrakce.Sml52

    superkarma: 0 11.04.2016, 09:00:29
  11. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Sml30Sml79 Možná by bylo dobré si uvědomit, že když přijde čas na sfouknutí svíčky lidského života, člověk se může nalézat před svým domem v naprostém bezpečí, a spadne mu na hlavu květináč Sml58 Na to ani nemusí lézt do letadla Sml23 Všechno je v hlavě Sml22

    superkarma: 5 11.04.2016, 08:48:38
  12. avatar
    [3] Mariena47 [*]

    Mám štětí,turbulence jsem zažila jen jednou a nic moc,lítám tedy jen do Španěl,těch dva a půl hodiny se dá přežít.Většinou to prospím.Sml80

    superkarma: 0 11.04.2016, 08:33:30
  13. avatar
    [2] gerda [*]

    Takoví pasažéři by měli mít oddělenou kabinku, aby nešířili panikuSml58. Sama jsem, ač nerada, letěla taky. Vzala jsem si Kinedryl a přežilaSml30

    superkarma: 5 11.04.2016, 06:39:47
  14. [1] Rikina [*]

    Hm. Patřím do čtvrté skupiny lidí, kteří nikdy v letadle neseděli a nikdy nikam neletěli. Sml80 Tudíž nechápu, čeho že by se bylo třeba bát, a člověka, který by se choval výše popsaným způsobem, bych nevzala podruhé ani na výlet příměstským vlakem do Dobřichovic. Sml24

    superkarma: 6 11.04.2016, 02:43:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme